Nápady milovníka počítačů

Jan Lipšanský (O IT nevážně, 14.06.2008) Sdílet

Můj strýc je blázen. Takový ten milý blázen. Veselá očka mu vždycky zasvítí, když něco vymyslí. A většinou by ho zavřeli do blázince, kdyby podobné věci provozoval na veřejnosti. V kruhu rodinném se však cítí pevný v kramflecích. Jako tuhle...

Rozhodl se, že nám předvede zcela nový monitor, jaký jsme ještě neviděli. Odmítal nám říct typ a na dotaz o ovladačích se pohrdlivě usmál, že jeho monitor ovladače nepotřebuje. To si děláš srandu, reagovali jsme. Každý monitor potřebuje ovladače. Tedy s výjimkou devatenáctipalcového Asusu, k němuž ovladače neseženete ani u výrobce, takže nastavit širokoúhlý režim je problém.

Strýc nás zavedl k monitoru, zakrytému plachtou, a pak s ní slavnostně trhnul. Odhalil nám naprosto běžný typ monitoru. Avšak pomalovaný vodovkami. Na monitoru plavaly dole rybičky v řece, modré až hanba, nad řekou se u lesa pásl jelen šestnácterák, v houští se smál fousatý myslivec, Červená Karkulka si dávala piknik s vlkem, sluníčko se na vše smálo, a celé to mělo rozporuplné kouzlo naivistických maleb, včetně použití pouze zářivých, jasných barev.

Naštěstí má strýc tolerantní ženu. Oni bydlí na vesnici, kousek od lesa, uvnitř to mají celé vyložené dřevem, takže není divu, že jejich přístup k elektronickým novinkám je spíše pobaveného charakteru. Jako tuhle, když mi nutili mobilní telefon s MP3 přehrávačem. Levně. Akorát že MP3 přehrávač strýc připevnil k mobilu pájkou a následně izolepou, protože přece stačí, když jsou „ty dráty“ v kontaktu.

Jindy zkoušel naučit kouřit tiskárnu. Našel na ní takový výstupek, který mu připomínal pusinku sádrového ježka, jež v jeho mládí prodávali všude jakožto ozdobu či hračku, a ježek míval v puse takové viržinko tenké a pukal z něj. Tiskárna však asi ježka neznala a pukat odmítala. Snad jedině vzteky, co si to ten neschopný uživatel na ni zase vymyslel.

Že používá šachtu pro CD jako držák hrnku s kávou, to je asi každému jasné. Tuhle však objevil otočný držák monitoru, který se dá využít díky kulatému tvaru také jako držák na talíř polévky. Od té doby mívá monitor v koutě, vpravo od křesla, na zemi u nohou.

Říká mi, ať si to zkusím, že koukat na monitor dolů místo tupě zírat před sebe a spíše nahoru, je o hodně zajímavější a míň pak bolí za krkem. Ani oči nemá tak unavené, protože když ho štve koukat na monitor dolů, vstane a jde nasekat dříví na zimu. Myslí totiž na budoucnost – než zírat do monitoru, miluje zírat na plameny v krbu. Zvlášť když mu držák CD podrží i klůcek, na němž opéká v krbu buřty.

Věřím, že testovací oddělení výrobců hardwaru by měla ze strejdy radost. On by jim otestoval monitory, mobily, tiskárny a kdoví co ještě na takové věci, jaké by je v životě nenapadly. Kdepak mlácení kladivem, hod z výšky nebo topení ve vodě. Strýc má jednotnou měrnou zkušební jednotku – cirkulárku. Jedině to, co projde jeho cirkulárkou, je hodno být i nadále právoplatným členem rodiny.

Strýc má kupodivu i internet. Dokonce má i wifi router. Krabičku však rozpůlil a v jedné půlce pěstuje kytky, a ve druhé bonsaje. Jak moc se dokáže rozžhavit počítač bez větráku zkouší kulinářsky – buď se to vajíčko na plechu usmaží, nebo ne.

Také si kdysi koupil satelit, ale od té doby, co si v satelitním talíři udělaly hnízdo vlaštovky, tvrdí, že na těch 999 programů stejně neměl kdy koukat a sex má raději s manželkou.

Strýc nerecykluje, byť je svým způsobem přírodní typ. Ze staré a dýchavičné 386ky udělal synkovi moc hezké plechové autíčko. Nejtěžší prý bylo vyřezat do plechu díry na okýnka, ale zase měl dobrý potahový materiál místo skla z „těch velkých průhledných disket“. Gumičky, jež bránily tělu počítače klouzat po parketách, pak využil jako kolečka, ze základní desky udělal vkusná sedadla, zeleně polstrovaná.

Jak vidíte, strýček prostě nové technologie miluje. Když dopoledne, než mu padne z druhého okna pokoje svit slunce na monitor, surfuje po netu a opájí se všemi novinkami. Plánuje si koupit Blu-Ray přehrávač, protože ten DVD HDD rekordér tuhle zkoušel na radu servisu vyčistit v myčce na nádobí. (V servisu mu říkali, že uvnitř šachty mohou být při změně teploty sražené kapičky, proto nemusí DVD fungovat, a že má počkat, až se kapičky vypaří, a proto strčil strýček DVD rekordér do myčky na nádobí a nastavil vysoušení.)

Plánuje si koupit iPod. Přesně taková krabička téhle velikosti by se mu hodila na podložení ponku v dílně, aby se nekýval, a představte si – ještě mu bude hrát!

Zkrátka – kdykoliv jedu po dálnici Brno-Praha, nezapomenu u Naháče odbočit do lesů a strýčka Prokopa navštívit. Mám ho rád, a vždy znovu se těším, co nového zase vymyslel, a jak se dá moderní technika využít v souladu s přírodou.

10 komentářů (10 nových), poslední 23.06.2008, 21:20 Sdílet