Slova k pronajmutí

Není to zase tak dávno, co jsem se s projektem virtuální výlohy setkal poprvé. Neodhadnu to přesně, ale bude to nejvýš rok dva, protože mě tohle okno kontextové reklamy ještě pořád sem tam lehce vyděsí.

Slova jsou přirozeně volena tak, aby evokovala nabízenou komoditu či servis: Objevuje-li se v článku například slovo dovolená, je pod ním reklama na cestovku. Jako nápad to původně nebylo špatné, ale při sedmé dvojici: svačina – mlékárenský podnik to začne být trochu fádní. Vtip a jistý šmrnc si tak virtuální výloha udržuje hlavně tím, jaká slova si inzerenti pro svou propagaci volí.

Třeba zrovna minulý týden – to zpravodajství dominovala kauza naivního polance Moravy a naopak velmi pragmatického Vladimíra Tlustého. Člověk by čekal, že inzerenti využijí zvýšené frekvence obou příjmení – o kontextovou reklamu pod jménem prosťáčka se poperou Moravské vinařské závody s agenturou CzechTourism a rakovnický rebel nadchne všechny výrobce prostředků na hubnutí. A nic! Ticho po pěšině! Přitom zrovna v případě Vladimíra Tlustého by to byla v podstatě zdvojená reklama, jak pochopí každý, kdo viděl ty fotky z bazénu.

Naopak v podstatě okrajové slovo „návnada“ (Tlustý sloužil jako návnada, na niž se měli chytit případní intrikáni jeho vlastní strany.) nalákalo prodejce zavařované „kukuřice pro rybáře“. (Přemýšlel jsem, jak se liší kukuřice pro rybáře třeba od kukuřice pro filatelisty, později se ovšem ukázalo, že kukuřice je pro ryby). V reklamním okně se o ní píše, že „je oblíbenou pochoutkou všech druhů ryb, s výjimkou dravých“. (Což inzerentům tentokrát docela vyšlo, ti skuteční dravci v ODS nad Tlustého albem ohrnuli nos.)

Docela pěkné mi přijde, že v dotazu šéfa poslaneckého klubu ODS, zda jsou fotografie na prodej jednotlivě, nebo v balíku, si slovo „prodej“ pronajala společnost Aukro, která na internetu pořádá dražby. Tomu říkám inspirace! Kdyby se fotky Tlustého ve vaně na férovku dražily, všechno by bylo tak nějak jednodušší. Doufám, že až budou zas nějaké k mání, jejich držitelé si na Aukro vzpomenou.

Někdy mám dokonce pocit, že tyhle reklamy by šlo s úspěchem využít i v prognostice (případně ve věštění – záleží na tom, jestli jste spíš Miloš Zeman nebo spíš Antonín Baudyš). V nejčerstvější zprávě o sporech kolem volného prodeje některých léků, které byly doposud na předpis, se píše, že tím naši pacienti získají práva, jaká jsou běžná v EU. Pod slovem „práva“ je pak reklama na služby advokátní kanceláře, která se zabývá přípravou směnek a zastupováním účastníků směnečných vztahů v soudních řízeních. Zrovna tohle, myslím, předjímá budoucnost poměrně přesně: Většina důchodců bude zdravá na dluh; směneční advokáti budou na roztrhání.

Jindy odráží kontextová reklama dokonce jakousi pradávnou, všelidskou zkušenost. Asi proto bylo v článku o osobních problémech první dámy reklamně využito slovo „problém“. Reklama pod ním odkazovala na služby svatebního salonu. Co k tomu dodat?

Tak trochu ze zvědavosti jsem se podíval taky na to, jaká reklama figuruje v článcích o IT. Popravdě: nuda, nuda – šeď, šeď. Nicméně se tu občas objeví spojení, která si rozhodně zaslouží pozornost. Třeba ten inzerent, co si v článku o nové skládací myši z dílny Microsoftu pronajal slovo „technologie“. Dal si pod něj reklamu na svůj sortiment drtiček, kompostérů a ručních rozmetadel hnoje. Ale možná to vůbec nic neznamená.