Elektřina bezdrátově?

Pokud se vyplní předpověď Erica Gilera, CEO firmy WiTricity (www.witricity.com), tak by drobné periférie, jako jsou třeba laptopy, mohly zahodit šňůru již během příštího roku.

Samotná firma je spinoff výzkumné skupiny z prestižní univerzity Massachusetts Institute of Technology, připravuje praktický výstup své technologie, která zatím dokáže bezdrátově rozsvítit žárovku umístěnou zhruba metr od zásuvky.

Samotná myšlenka bezdrátového přenosu elektřiny není ničím převratně novým, s něčím podobným si pohrával už Nikola Testa někdy kolem roku 1890. I když od té doby dokázal bezdrátově rozsvítit žárovku kde kdo, s praktickým způsobem, který by byl levný a bezpečný, zatím nepřišel nikdo.

Pennsylvánská společnost Powercast v roce 2003 úspěšně využila rádiové vlny k rozsvícení LED vzdálené 1,5 míle od zdroje. Od představení se tato technologie dostala ke komerčnímu využití – ve velkých kancelářských budovách je využívaná jako zdroj energie pro tepelné senzory. Veřejnost se s ní setkává spíše v podobě umělých vánočních stromečků se svítícími diodami. Pro přenos většího množství elektřiny se rádiové vlny nehodí.

Jiná technologie zvládne poslat větší množství energie, ale zase na velmi krátkou vzdálenost, což je v praxi využitelné tak akorát u přístrojů se synchronizační či nabíjecí kolébkou, tam by šlo přístroj šoupnout, aniž by se plošky musely dotýkat. Navíc každý přístroj vyžaduje vlastní nabíječku, což zákazníky nijak neláká, jak ostatně konzorcium Wireless Power Consortium, vzniklé v roce 2008, velmi rychle zjistilo.

Podle Menna Trefferse, který tomuto konzorciu šéfuje, by se to v dohledné budoucnosti mělo změnit a pro všechny přístroje by existovala jediná nabíjecí podložka, která by zvládla nabít to, co na ni položíme. Otázkou zůstává, jestli to bude komerčně zajímavé. Zatímco bezdrátová nabíječka pro jeden přístroj bude stát kolem 10 dolarů, o ceně podložky pro všechno se Treffers raději odmítá bavit.

Technologie prosazovaná společností WiTricity by měla spojit obě zmíněné možnosti – přenášet větší množství energie na větší vzdálenost. Tato technologie je nazývaná „magnetically coupled resonance“. V podstatě se jedná o vyslání magnetického pole o specifické frekvenci, kterou přijímač (ať už televize či žárovka) zachytí a zase převedou zpátky na elektickou energii. Trochu to připomíná operní pěvkyni, která razantním hlasem o přesné tónině rozbije skleničku na druhé straně místnosti.

Někteří kritici mluví o potenciálně nebezpečném magnetickém záření, Treffers se dušuje, že vzniklé magnetické pole není silnější nežli magnetické pole Země. Celá myšlenka pochází z hlavy fyzika Marina Soljačiče, který se sedmi dalšími kolegy společnost WiTricity založil. Pokud se všechno povede, nová technologie se uplatní i v jiných odvětvích, nežli je „pouhé“ napájení notebooků či mobilních telefonů. Stále větší popularita aut s elektrickým pohonem naráží (mimo jiné) také na nepraktičnost nabíjení autobaterií. Garáže s bezdrátovým přenosem elektrického proudu mohou být elegantním řešením.