Tak jsem seknul s Fejsbůkem

Poslyšte tragikomický příběh jednoho ajťáka, který se rozhodl k velmi chrabrému činu bezhlesné likvidace nepřítele a vymýtil tak zlo ze svého okolí. Nechť je tento velký počin vzorem pro všechny lidi dobré duše, jež mají s tímto morem taktéž oplétačky a neví, jak se jej střepati.

Registraci ksichtovníku jsem zvažoval drahnou dobu. Mezi některými lidmi se již v té době začalo o Fejsu povídat, ale ještě to nebylo tak špatné. Šlo o počátek roku 2009. Náhle jsem dostal úkol - sepsat určitý text o této sociální síti, tak jsem si registraci omluvil právě tímto důvodem, ač jsem byl ve skrytu duše zvědavý, co se pod pojmem Facebook skrývá. I přes počáteční liknavost a opatrnost mě Facebook docela zaujal. Vyplnil jsem si profil, našel jsem několik známých - a tak nějak jsem jej začal nenápadně využívat.

Vše probíhalo docela idylicky a nenásilně, skoro jako zhoubný nádor. Přátel bylo více a více, chvíli jsem soutěžil s ostatními, kdo jich bude mít více v co nejkratší době – považte, už toto je taková hloupost. Někteří moji kolegové dosáhli čísel převyšujících 3 tisíce přátel. Když jsem se nesměle ptal: „A ty všechny ty lidi znáš?“, pak odpověď byla nasnadě: „Tobě snad hráblo? Mám je kvůli hrám.“ Tehdy jsem to ještě nechápal a nebyl jsem s to ani patřičně reagovat, ale následně mě několik her vtáhlo do děje a byl jsem jejich hráčem až do zrušení svého účtu.

Začalo to tedy mafií, pokerem, kulečníkem, pokračovalo to různými kvízy. Na Facebook jsem přesunul také své fotogalerie a videa. Bral jsem to jako alternativu osobních stránek pro své známé a přátele, kde se dozví více informací, než na strohém osobním webu. Za první půlrok jsem se tedy na Fejsu poměrně bezproblémově zabydlel a stal se ze mě mazák. Dokonce jsem nabádal kolegy, aby to taky zkusili, že je to super, kolik to má funkcí apod. Někteří mé velmi „chytré“ rady uposlechli a někteří se mnou pěkně vyběhli. Což jsem jim měl za zlé, s odstupem lituji, že mi nedali na budku už tehdá.

Čas běžel dál a já jsem u Facebooku trávil stále více volného času. Kolo ve sklepě rezivělo a čekalo na svého zloděje, kamarádi v hospůdce museli na můj příchod čekat delší dobu a stejně jsem pořád kontroloval na mobilu vývoj statusů těch, kdo s námi zrovna nesedí u pivka a nejednou jsem odkládal návštěvu toalety až na dobu, kdy dopíšu komentář k fotce svého kamaráda. Přítomnost této sociální sítě mi začala vnitřně vadit během půl roku používání. Zprvopočátku se jednalo o takový pocit, když člověk cítí, že začíná být na něčem závislý. Jde o směs výčitek a obhajob – vnitřní boj.

Po jednom pětipivu a návratu z hostince do rodného domu jsem pocítil obrovské nutkání deaktivovat Facebook a ukázat těm násoskům a budižkničemům z restaurantu, že nejsem jen pan srab a že Fejs klidně zruším. Tak jsem to udělal a šel spát. Ráno po příchodu do práce jsem ale zhodnotil, že to nebyl ideální nápad, a tak jsem jej zase obnovil. Denně jsem trávil na Fejsu čím dál více času, z původního rychlého naklikání mafie a prohlédnutí hlavní stránky s novými informacemi se stala výplň času, kterou jsem jako berličku využíval kdykoli, kdy jsem měl jakýkoli prostoj, resp. volný čas. Denně tak šlo v součtu i o dvě a více hodiny jinak využitelného času.

Začal jsem velmi vážně přemýšlet, proč to vůbec dělám. Hypotézy a úvahy vedly také k otázce, zda chci publikovat své osobní věci takovému širokému spektru lidí. Nejprve jsem provedl výraznou redukci přátel a „odsekl“ ty, se kterými se běžně nekontaktuji, a ty, kteří byli spíše vzdálenými známými než přáteli a kamarády v pravém slova smyslu. Už ale při realizaci této operace jsem cítil, že to k mému vnitřnímu klidu stačit nebude. Dalším semeništěm úvah byla skutečnost, zda mě vůbec zajímá, co přesně dělají všichni ti, se kterými se nevídám denně či jednou za čas. Zda to není zbytečná informace a ztráta času.

Nakonec jsem tedy dopěl k rozhodnutí, že s tím seknu, ale potřeboval jsem nějaký stimul. Ten jsem našel hned v den rozhodnutí. Při vycházce po sídlišti jsem viděl, jak skupina mladých lidí sedí venku na zídce a s notebookem na kolenou diskutuje: „Hej kámo, ti ukážu takové marasnické videa, žes to neviděl. Jsou fakt dost hustý. Mám je hozené na Fejsu. Héj, a víš co kámo, čekoval si co teď dělá Hustokláda? Prý má novýho fleka někde ve skladě, voe.“

Po vyposlechnutí tohoto rozhovoru bylo rozhodnuto – mezi tyto lidi se řadit nechci ani náhodou. Kdyby někoho z vás Facebook také podobně iritoval, pak zrušení účtu můžete provést zde. Zrušení trvá 14 dní, po kterém se nesmíte ani jedinkrát přihlásit. 

Data ale u Facebooku stále zůstanou, není kontrola nad tím, zda provozovatelé mažou data ze zrušených profilů či nikoli. Facebook tak má stále více problémů s tzv. mrtvými dušemi. Zkuste tedy alespoň před samotným aktem smazání účtů smazat hlavně jeho obsah. Uvažujete-li o úplném zrušení, pak nejsnazší cestou bude následující odkaz: https://ssl.facebook.com/help/contact.php?show_form=delete_account