Třetí světová válka zuří v plné síle - na internetu

Již více než týden probíhá na internetu válka o Wikileaks. Kontroverzní server minulou neděli zveřejnil tajný dokument americké vlády, který obsahuje seznam objektů, jejichž zničení by mělo pro Spojené státy fatální následky. Tímto činem přetekla ona pověstná míra trpělivosti a začala válka, v níž se jen těžko moralizuje.

Wikileaks si vydobyly svoje místo na slunci zveřejňováním tajných dokumentů, které destabilizují pozici západních mocností. To je první a nejdůležitější věc, kterou je zapotřebí mít na paměti. Je jedno, kdo jim materiály dodává, nezáleží na tom, čí jsou to agenti a spolupracovníci. V zásadě není podstatné ani to, že Wikileaks odkryly špinavé prádlo americké armády. Jde spíše o to, že svým jednáním ohrozily nejen dlouholetou práci, ale také životy západních lidí a jejich spolupracovníků.

V zásadě hovoříme o právu na informace a svobodě slova v demokratické společnosti. Z jiného úhlu pohledu se jedná o diverzantskou práci, která neprospěje nikomu jinému než druhé straně. Jenže kdo je ona strana v globálním světě, kdy se díky internetu děje všechno prakticky na sousedově dvorku?

Také je dobré připomenout, že existuje cosi jako novinářská etika. Respektive existovala. Dříve či později narazí ve své praxi každý novinář – a na novináře si Wikileaks hrají – na téma, o němž se jednoduše nedá psát. Nebo alespoň nedá psát bez obětí. Wikileaks se rozhodly oběti přinést. Proto zveřejnily onen inkriminovaný seznam.

Než se pustíme do popisu aktuálních událostí, bylo by dobré představit si, co by se stalo, kdyby Wikileaks nezveřejňovaly informace o nejliberálnější mocnosti světa, která se v současnosti dusí zvratky vlastní politické korektnosti. Pokud by šlo o dokumenty poškozující Rusko nebo Čínu, dá se předpokládat, že by Julian Assange neskončil ve vězení za sex bez kondomu. Dokonce by ani nezmizel. Naopak se dá předpokládat, že by jeho střeva byla k vidění hned na několika pouličních lampách města, v němž se právě pohyboval. V takovém případě by možná také následovaly útoky hackerů, ale velmi rychle by utichly v okamžiku, kdy by se na YouTube objevilo video ukazující, co se může takovému „hackaktivistovi“ přihodit v jeho vlastním bytě.

Jenže jak jsme již řekli, Assange zveřejňuje informace o velmoci, jejíž hlavní představitel se musí usmívat do kamer a hlásat svobodu informací a mluvit o tom, že čím víc informace proudí, tím je společnost silnější. Tato schizofrenie vede pouze k tomu, čeho jsme v posledním týdnu svědky. Hysterická reakce aktivistů, kteří reagují na Assangovo z prstu vycucané zatčení rozpoutáním třetí světové války na internetu. To, co se nepovedlo hlavnímu hrdinovi filmu Fight Club, který chtěl vyhodit do vzduchu všechny banky, se velice obstojně daří zastáncům šíření informací.

Je otázkou, jestli jim dochází, že jejich počínání není ani tak akt odvety za utlačovaného šířitele pravdy, jako že má spíš blíže k činům teroristů. Že je Assange zadržen neprávem? Že neporušil žádnou judikaturu svého státu? Ohrozil bezpečnost alespoň papírově stále ještě nejsilnější velmoci světa. Al Capone dojel na chybu v daních, Assangeho zavřeli kvůli kondomu. Ovšem vítr sklízí nejen on, ale my všichni.

V okamžiku, kdy hackeři zaútočili na instituce, které předtím americká vláda donutila zrušit všechny účty podporující Wikileaks, přestalo být označení třetí světová nadsázkou. V daném okamžiku se totiž počínání Assangeho dotklo lidí na celém světě. Konkrétní příklad – MasterCard totiž není žádné ořezávátko a jejich kreditky používá nejeden Čech. Pokud jste s ní ale chtěli ve čtvrtek zaplatit, měli jste smůlu. Jako pomstu za zrušení účtu Wikileaks a uvěznění Assangeho byla MasterCard napadena a karty po celém světě přestaly fungovat (až na zabezpečené transakce).

Další napadení následovala. PayPal, Amazon.com, poskytovatel připojení v USA EveryDNS. Samozřejmě že všichni uvedení byli důrazně požádáni, aby konta Wikileaks zrušili. A bylo to tak zcela správně, vše proběhlo civilizovaně a beze zbraní. To, co ale následovalo, byl akt terorismu. Ti, kteří se ohánějí demokracií, jsou pouhými anarchisty. Demokracie totiž nesmí omezovat nikoho dalšího kolem vás. Pokud si ale hacktivisté představují, že znemožnění plateb v řádu desítek milionů dolarů nikoho neomezí, nebudou se moci divit, že příští represe ze strany Ameriky budou poněkud ostřejšího rázu.

Celou situaci je dobré velmi podrobně sledovat. Současně totiž probíhá zdánlivě nesouvisející válka mezi Čínou a Googlem. Přitom je tak snadné dát si dvě a dvě dohromady. Google je sice soukromá firma, ale v současnosti znamená Google Ameriku víc než vlajka s hvězdami a pruhy. Jakákoli destabilizace západu – ke kterému, ať už se nám to líbí nebo ne, patříme – poškodí Google v jeho současné situaci.

Je možné, že tato válka vstoupí do dějin jako válka o kondom, ale ve skutečnosti se právě teď přerozdělují kompetence na internetu. Děje se toho kolem hodně a výsledky se budou dotýkat každého, nejen uživatelů, a to nejen uživatelů webu.