Jen počkejte, až WikiLeaks najde něco na vás

S WikiLeaks je v poslední době docela legrace – od zveřejňování citlivých informací, přes sexuální skandály jejího šéfa až po nepříjemné útoky na ty, co se rozhodnou, že s ní nechtějí mít nic společného. Co se ale stane, až si WikiLeaks posvítí na vás, nebo vy na ni?

WikiLeaks je jednou z aktuálně nejznámějších služeb na internetu. Jejím cílem je zveřejňovat dokumenty, které jsou neveřejné, nejlépe pak přísně tajné. Důvod je poměrně jednoduchý; hlídání světových vůdců a boj za demokracii. Na první místo svého hodnotového žebříčku tvůrci posadili svobodu slova, a tak publikují vše, co jim přijde pod ruku; hlava nehlava.

Asi nemá příliš smysl se zde zabývat všemi důležitými dokumenty, které server v průběhu času vypustil do světa. Je jich totiž více než dost a zabývají se jimi klasická publicistická média. Jen namátkou můžeme uvést největší trháky v podobě teflonové lady Merkelové, nahého císaře Sarkozyho nebo gumového Medvěděva. Asi nemá cenu se zde zabývat ani etickými tématy, které s tímto projektem souvisí, když zveřejní seznam cílů, které jsou pro USA životně důležité, a poskytne tak teroristům návod na útok a podstatně zvýší bezpečnostní hrozbu nejen pro Američany.

WikiLeaks je šprýmař podstatně větší. Zveřejňuje totiž nejen vtipná přirovnání o světových státnících, ale také soukromou korespondenci. A zde začíná náš příběh o tom, co se stane, když si posvítí právě na vás. Že je to nepravděpodobné? Ale jděte – svůj klon představila Česká pirátská strana, a tak ani jazyk český a naše globální nezajímavost nás neochrání před tím, abychom byli publikováni v plné kráse.

Jako státní úředník jistě provozujete v zaměstnání jen činnost čistě pracovní, a tak vám jistě nevadí, že se váš soused dozví, že je to s ním k nevydržení a že mu jistě zakroutíte každou chvíli krkem. Co bude dělat soused a potažmo váš šéf v práci, není těžké domyslet. Ale pak je tu samozřejmě nemalá skupina pikantností; třeba e-mail slečně z vedlejšího oddělení nebo vaše soukromá korespondence s manželkou. Asi ani u jednoho nebudete právě nadšeni, když se o nich dozvědí všichni kolem.

Zveřejněná komunikace vás může stát ale i jiné věci než jen výpověď v práci nebo problémy doma. Co se bude dít, když pošlete někomu e-mailem heslo k účtu, asi není třeba nějak hlouběji popisovat. S Wikileaks je tak potřeba počítat na každém kroku, a to i v českém prostředí. Roli přitom nehraje, zda pracujete pro státní úřad, školu (proč by studenti neměli vědět, co si píší jejich učitelé) nebo pro soukromou firmu. Šanci, že uniknete, máte na každý pád jen zcela minimální.

Před námi se tedy otvírají dvě možnosti. První jest risk, tedy pevné přesvědčení, že na vás v žádném případě nepřijdou a nic o vás nikdo nezveřejní. A když ano, tak už to nějak ustojíte. Druhá možnost je o poznání propracovanější. Změnit styl života i práce.

S nikým se nebavit, zahodit počítač, vymazat účet na Facebooku a ucházet se o místo správce meteorologické budky někde v Beskydech. A na pokukování po slečnách raději zapomeňte – že si to nikam nenapíšete vy, neznamená, že si to nesdělí kolegové. Ponořujeme se tedy do prostředí velkého bratra – který nás nevidí, protože jsme neviditelní – nic neděláme, s nikým nemluvíme a jen si žijeme. A je nám hej. Tedy pomineme-li strach, co by se stalo, kdyby náhodou...

Šance z druhé strany je přejít do protiútoku. To může udělat každý – od DDoS útoku profesionálů až po rozvinutou kampaň v médiích či na blogu. A to nedej bože, abyste jim zrušili účet u vaší služby. Následky by byly strašlivé. Stačí se opět jen podívat na konkrétní postižené systematickým terorismem (nikoli terorem) ze strany příznivců WikiLeaks.

První, kdo to odnesl, byl Mastercard, který přestal umožňovat platby skrze své karty na jejich účet. A výsledek? Poměrně rychlý a efektivní útok, který zasáhl domovskou stránku této společnosti vydávající a provozující platební karty. A když se ke stejnému kroku odhodlala Visa, dopadlo to naprosto stejně. Útok mnohem masivnější a silnější, který měl za důsledek výpadky jak centrálních stránek, tak také těch lokálních včetně lokálních webů (včetně toho českého).

A to jsme ani nezmínili PayPal, který se útoku dočkal také a to včetně proprietárních aplikací, které umožňují platbu tímto kanálem na webech třetích stran. Připomeňme, že PayPal zrušil účet WikiLeaks, protože porušovala podmínky pro užívání.

Terčem drobnějších ataků se stal také Twitter, vyhrožováno bylo Amazonu, u kterého by útok mohl způsobit mnohamiliónové škody. A je jen otázkou času, kdy se někdo pokusí vyšlápnout také na Google. Ostatně lehkost, s jakou je možné dělat DDoS útoky, ukazuje, že celý internet stojí na hliněných nohách - a ani se vzývaným IPv6 to nebude o nic lepší.

Zdá se, že agresivita příznivců otevřeného hlídače demokracie stále narůstá, a tak se můžeme opět podívat na to, jak bude vypadat blízká budoucnost. Postačí se negativně o službě zmínit a váš blog se změní v noční můru. Všude budou přepisy vašich hovorů a otevřené složky, které si na vás vedou. A do toho fotky s milenkou. A že žádnou nemáte? Nevadí, komu by se chtělo ověřovat informace. Na to, abyste ani necekli, to bude bohatě stačit. A že mýtus práva na informace a svobody slova pošlapává svobody a práva jiné? No to tvůrcům nevadí. Už jen pro tu kouzelnou moc, kterou jim WikiLeaks dává.

Máte pocit, že je to sci-fi? Bohužel asi nikoli. Je možná zkratkovité a příliš generalizující spojovat WikiLeaks s útoky, ale je nutné říci, že se jedná o realitu, která je s ní (ať již vlastní vinou či proti její vůli) spjata. Vždyť - ač se od útoků distancovala, tak je jedním dechem nijak neodsoudila. Z hlídače demokracie se tak stal klacek na ni. Nebo ne? Možné ještě ne úplně, ale vážné to jistě je. I když možná trochu nadnesené. Zatím.