Marťanům stačí třiosmšestky

Dnešní článek není konspirační teorie, ale ryzí pravda. Jak sami zjistíte, lidstvo se žene za technologiemi, a přitom ani zdaleka nedokáže využít již dostupný výkon počítačů. I vyspělé civilizace ve vesmíru by si málem vykroutily hlavy nad tím, kterak se na Zemi plýtvá s výpočetním výkonem.

Sotva jsem od sídliště zahnul směrem k lesu, tak jsem si povšiml zajímavé hvězdy, která se stále přibližovala. Pod tíží nedávných článků z nejmenovaného informačního portálu, jsem se začal radovat, že jsem se dožil okamžiku, kdy hvězda Betelgeuze ze souhvězdí Orionu konečně explodovala a proměnila se v supernovu. Žel, spolehlivé informační kanály zklamaly. Místo toho se na louku přede mnou s hrčením, chrčením, cvrčením a škytáním dobelhala mimozemská loď. Měla tvar talíře a vypadala jako ze známých obrázků. Paráda, řekl jsem si, konečně se seznámím s nejmodernějšími technologiemi, které mimozemšťané využívají. Och, jak jsem se zmýlil. Ale o tom až dále.

Z lodi se lehce kouřilo. Za chvíli se pomalu otevřely dveře a já jsem - pln očekávání sličných, skvostných a inteligentních bytostí - zíral, co se přihodí. Ze dveří se začal valit hustý černý dým a tlupa malých zelených a kuckajících človíčků vyběhla na louku, jako by vevnitř hořelo. Bylo mi to sice k smíchu, ale rozhodl jsem se, že zasáhnu. Přiběhl jsem blíže a nabídl pomoc. Povídám, zda se jim něco přihodilo a zda potřebují pomoci. Ten nejzelenější človíček, asi velitel, jen mávl rukou a povídá: „Ále, nestalo se nic, jen se přehřál procesor našeho počítače a dal špatné pokyny motoru. Já se na to skutečně vykváknu, pořád to blbne, asi budeme muset upgradovat hardware.“

S úžasem a otevřenou pusou jsem na celou partu koukal, překvapilo mě hlavně, že mluví česky. Menší zelenáč mě ale vytrhl z úžasu: „Čoveče, co hledíš, vidíš prvně Marťany nebo co? Asi čubrníš, že mluvíme česky, co? No to je jednoduché, původně pocházíme od Milešovky, ale už pár tisíciletí žijeme na Marsu.“ Generál jej okřikl za hrubosti a pozval mě do lodi, abych se podíval a také abych jim poradil, jak vylepšit loď, aby mohli odletět do své domoviny. Uvnitř lodi bylo útulně a díky přehřátému procesoru i patřičně teplo. Řekl jsem si, že se po vzoru Strakáčka Špindy, věrného Neználkova přítele, nebudu ničemu divit.

Ale divil jsem se. Očekával jsem kybernetické výstřelky a techniku známou jen ze seriálu Star Trek. Ve velíně bylo několik monochromatických CRT monitorů, každý měl také filtr. Pohled jako vystřižený z výpočetních středisek jednotného zemědělského družstva Slušovice. Čuba by měl radost. Můj němý úžas přerušil kapitán, když se chlubil svým velitelským počítačem, který zvládal standard EGA a celých 16 barev! Opěvoval tuto technologickou inovaci, jako by šlo o teleport. Dále mi začal vysvětlovat, že jako operační systém slouží Android. Zaradoval jsem se, přeci jen nějaká moderna. Kapitán mi ale dopřesnil, že kromě Androidu na jejich hardware funguje jen MS DOS a UNIX.

Windows 3.11 prý také zkoušeli instalovat, ale jedna z deseti instalačních disket selhala kvůli zvýšenému magnetickému poli lodě. Zázraky jsem čekal alespoň v serverovně. Ideály o několikaprocesorové stanici s několika terabajty operační paměti a úložištěm v exabajtech ale pominuly po vstupu do místnosti s hrdým nápisem Serverovna. Uprostřed na pierestalu stál bigtower, typicky bílý s pět a čtvrtkou, tři a půlkou, po optické mechanice ani vidu, ani slechu. Ohlížel jsem jej ze všech stran. Po USB portech také ani památka. Jen LPT, velká a malá COMka. Gigabitová síťovka? Ani náhodou. Jen koaxiální kabel s téčkem a terminátorem.

Začal jsem vážně přemýšlet, jak tenhle paskvil může vůbec létat. Kapitán mě dovedl k motoru. Ten vypadal vážně majestátně a náramně se podobal tomu, který známe z automobilů. Brada mi ale totálně spadla, když mi velitel oznámil, že motor spaluje naftu. Zeptal jsem se, jak je přeplňován, zda má několik turbodmychadel a kompresorů či jak je jinak sofistikovaně vyhotoven. Kapitán na mě mrkl a jen prohodil: „Měli jsme tu skvost českých cest, po kterém většina vašich venkovanů tajně touží – turbodiesel 66 kW z oktávie. Nyní po tom, co nám z vaší nekvalitní nafty odešlo turbo a vstřikovače, jsme museli vzít za vděk motoru z Avie. Trochu kouří, ale je to nezmar!“

Jakmile procesor serveru řádně vychladnul, začali jsme se loučit. Pochopil jsem, že marťani jsou docela skromní kluci - a že k velkým činům stačí i mizerná technika. Velitel se při odletu ještě zeptal, zda nemám doma nějaké jumpery, že by si potřebovali přetaktovat procesor. Bohužel jsem jej nepotěšil. Podobné harampádí jsem již před lety zlikvidoval. Vydal jsem se cestou domů zklamán, že pulsní pohon, teleporty či jiné technické vychytávky marťani nemají. A zde vidíte, jak málo stačí ke štěstí. Od té chvíle svému počítači nenadávám, mám totiž pocit, že můj počítač je ve vesmíru ten nejlepší.