Užiteční piráti, nejen co se e-knih týče

E-knihy mohou konečně začít slavit úspěch: začaly se totiž načerno kopírovat a prodávat. Podle zpráv jeden z největších nelegálních serverů už nabízí 13 tisíc knížek, přes 8 tisíc autorů, půldruhého tisíce nakladatelů.

Po rozpačitém nástupu a delším živoření dostaly tedy e-knihy tu nejlepší vzpruhu, jakou si mohly přát. Žádná nákladná marketingová kampaň, žádná kvalita, dodatečné služby, akce a bonusy neudělají ten zázrak, aby se něco nejen rozjelo, ale neživořilo a žilo. Jakmile se něco začne krást, je zjevné, že jde o prachy, a když jde o prachy, je to dobrý kšeft. 

Nakladatelé a majitelé práv k e-knihám samozřejmě lkají a dobře dělají. Už dávno je známé, že plačky na pohřbu zvyšují atraktivitu nebožtíka. V tomto případě naštěstí nejsou nebožtíkem e-knihy, ale poctivost a nekradení. Není třeba být mravokárný. I softwarové pirátství dosahovalo na počátku téměř sta procent a dnes je někde na třetině. Kdyby byli uživatelé poctiví, měli bychom dnes MS-DOS ve verzi 8.5 a data přenášeli na disketách 2,88 MB.

Vliv pirátů na rozvoj společnosti je historicky prokazatelný. Přesněji řečeno vliv dostupnosti technologie, vědění atd. Nejnověji se o tom zmiňovala média v souvislosti s 20. výročím vzniku webu, který byl dán celému světu "vplen" zcela zadarmo. Tuto skutečnost nezpochybnil snad nikdo. Přitom před lety u nás, v rámci boje proti softwarovému pirátství, se jednoznačně tvrdilo, že i kdyby programy byly dostupné skoro zadarmo, stejně by se "kradly". Rozdíl mezi zcela zadarmo a skoro zadarmo je bohužel právě ve slově "skoro".

Často se v minulém století poukazovalo na to, že Sovětský svaz od svého vzniku kašlal na licenční poplatky a od vědy přes techniku po kulturu bez skrupulí využíval, co se dalo. Nebyly peníze. Jenže i bohaté Spojené státy v 19. století bezostyšně kopírovaly knihy vydávané v "mateřské" Velké Británii. Uvádí se, že knihy tehdy vycházely, samozřejmě bez centu licenčních poplatků, pouze dva tři dny poté, co spatřily světlo světa v Anglii.

Masovost byla neskutečná, šlo prakticky o z dnešního pohledu pirátskou velkovýrobu. Co však bylo hlavní: nikdo se nad tím ani náznakem nepohoršoval! Patřilo to tak říkajíc k dobovým dobrým mravům. Ostatně Evropa šla USA vzorem, neboť v 18. století "ilegálně" tištěné knihy značně přispěly k šíření kultury a osvěty.

Dnes tedy bychom podle všeho měli upírat své zraky k Latinské Americe, protože tady je podle údajů míra pirátského kopírování všeho druhu největší. Za nějakou dobu možná nebudeme mluvit o čínském zázraku, ale o latinskoamerickém.

Jistá míra nadsázky v tomto článku samozřejmě je. Zejména v tom, že když někdo krade, nikdy se předem neví, co z něho bude a k čemu ty krádeže povedou. Nicméně nepoučit se z historie je zaručeně chybné.