Rostoucí posedlost z chytrých telefonů

Spolu s tím, jak se nejrůznější digitální udělátka stávají stále větší součástí našeho života, narůstá i naše posedlost. Smartphonům dáváme jména, občas je bereme do postele. Pravda, vědí o nám možná víc nežli naše vlastní rodiče, ale to není důležité.

Do hry se dostali již i psychologové, kteří s varujícím prstem mluví o naší narůstající posedlosti. Existují případy lidí, kteří ve společnosti raději předstírají hovory pomocí svého smartphonu před přímou konverzací s lidmi. Obecně platí, že čím víc toho smartphone zvládne, tím je vyšší naše závislost. Nedávná studie ukázala, že pokud americkým studentům vezmeme jejich smartphone, klesne nejen jejich schopnost se nějak zabavit, ale také jejich tepová frekvence.

Telefonovou závislost jsem před lety viděl na vlastní oči v Hong Kongu. Klasický telefon seděl na každé bedýnce či výklenku, asi aby kolemjdoucí mohli kdykoliv někomu zavolat. A pohled na okolí třeba v baru byl okouzlující – tři domorodci měli na stolku položených třeba šest mobilů a ve chvíli, kdy jeden z nich zazvonil, tak se každý vrhl na tu svoji dvojici.

Zatímco jeden se šťastným úsměvem telefonoval, v očích opuštěné dvojice se zračila pustota. Něco podobného pak zažívám dnes znovu, protože manželka si konečně pořídila pořádný smartphone s dataplánem. Léty vydušená minimální možností posílat ve Spojených státech textovky, dnes nosí mobil i k rybníku a pozoruje tu plastikovou krabičku s očekáváním, že každou minutou ji některá z jejích amerických pindulín přece musí poslat sms.

Psychologům se nelíbí ani to, že lidé surfují či textují i ve chvílích, kdy se chystají k spánku. V takových případech pak následují návštěvy lékařů a žádosti o prášky na spaní. Láska k novým mobilům v některých případech vede i k zadlužování, protože jejich šťastní majitelé nehledí na náklady, ať už v podobě aplikací, tak i dataplánů. Platí se totiž zvlášť za provolané minuty, za přenos dat, za textové zprávy a pokud chceme dedikovaný emailový server, připlatíme zase.

Průměrné náklady na bezdrátové připojení dosáhly v minulém měsíci 107 dolarů na osobu, což je víc, nežli platí průměrná domácnost za elektřinu. Závislost na možnosti být online doslova kdykoliv je tak velká, že pokud připojení nebo mobil kleknou, lidé již nezvládnou ani běžnou denní rutinu.

A že občas kleknou, o tom není pochyby. Stačí mírná katastrofa, jako nedávné, vcelku nepatrné, zemětřesení na východním pobřeží Spojených států. Klekly všechny sítě a nikoho nenapadlo zavolat z pevné linky.

Ve chvíli, kdy začnou lidé chytré mobily používat i k bankovnictví a placení v obchodech, závislost vzroste ještě víc. To už někde funguje, například u Starbucks stačí zamávat mobilem před skenerem a máme preso zaplacené.

A když si přidáme urputné nakupující, kteří si v obchodech vyskenují stále populárnější QR kódy a získají detailní informace nebo si přímo na mobil stáhnou slevový kupón z Grouponu, je jasné, že tito gladiátoři pohodlného nakupování se svého smartphonu jen tak nevzdají.

Americké rčení o tom, že se nějaký předmět může tak akorát vyrvat z jejich chladnoucích prstů, lze očividně použít i pro smartphony.