Zápis z tajné schůzky vydavatelů hudby a filmů

Podařilo se nám získat tajnou nahrávku, kde nejmenovaní producenti diskutují současný problém internetu a potřeby „všechny ty internety zakázat“.

- Hele, vole, kde mám káru?

- Nechal jsi ji včera u parlamentní restaurace, zkároval ses jak doga.

- Jo, ahá, jasně. Oukej, tak co říkáte na to, že ti blbečci začernili Wikipedii? Dcera potřebovala opsat nějaký referát do školy a ti blbečci to normálně začernili!

- To oni tak dávali najevo bojkot, jako že nesouhlasí s těmi zákony SOPA a PIPA.

- Nebuď sprostej! Fuj, takový sprostý slova.

- Ale né, to jsou zkratky! Jinak – na Wikipedii nesouhlasí s možností, že by je kdykoliv kdokoliv jen tak mohl vypnout.

- Né? A to mně by se líbilo. Vypnout všechny ty internety, Ulož.to, Rapidšéry, to by se mi líbilo.

- Ty máš co povídat, jak by sis pak stáhl Manu Chao? Nebo ten poslední disk Mobyho? Boba Sinclaira?

- Ále, to bylo jen párkrát. Tak co sem měl dělat, když to u nás nebylo k sehnání, a z Ameriky bych musel platit to blbý clo? Než to sem dovezou, musel bych čekat dva roky a pak to stejně bude stát osm stovek, jak u blbejch. Musím šetřit.

- Tak vidíš. Spousta lidí stahuje filmy, které už nikde nejde sehnat ani legálně koupit. Nebo staré seriály, co v televizi už nikdy neodvysílají.

- Co vidíš? Ale my přicházíme o prachy, když si lidi stahujou!

- Sám stahuješ.

- To je něco jinýho, já jsem producent. Mám známý v parlamentu a ve vládě! Ale tady dáme do kin úžasnej film Stavebnice Merkur útočí, drahý triky to mělo, když ta stavebnice napadne Hradec Králové, a lidi na to do kina nechoděj! Si to stahujou z internetu!

- A myslíš, kdyby to na internetu nebylo, že by na to do kina šli?

- Si piš, je to úchvatný film!

- Díval ses na ČSFD? Tam to má 14 procent. Lidem se to nelíbí. Buď rád, že to stahují, do kina by na to nešli.

- Ále šli! Byli by zvědaví.

- Tak zvědaví, aby si radši počkali na DVD nebo až to bude v televizi, zas ne.

- Ty máš vždycky nějaký kecy. Lidi sou nedočkaví na nový český filmy, chápeš? Nebudou čekat.

- Hele, a co kdybychom ten film nabídli ve své vlastní videopůjčovně? Za nějaký drobný peníz. Možná by se tak dalo vydělat víc, než když na to jde do kina sedm tisíc diváků za pět týdnů.

/je slyšet zvuk čmárání tužky na papíru/

To máš z kina výdělek 980 tisíc. Půlku dáme distribuci. Když to dáme na internet za třicet korun, a stáhne si to padesát tisíc lidí, vyděláme milión a půl a nemusíme se s nikým dělit. Teda, budeme muset zaplatit daň, ale i tak.

- Ukaž! Hm, a jak víš, že si to stáhne tolik lidí?

- Průzkum. A nebo se můžeme s nějakou tou úložnou dat domluvit! Že to dají exkluzivně za pár korun ke stažení, nabídnou za to nějaké benefity, aby to lidi motivovalo těch třicet korun zaplatit, a my jim dáme třeba dvacet procent z výdělku, aby to motivovalo je.

- A nebylo by jednodušší natočit skutečně dobrý film, na který by lidi chodili? Nebo vyprodukovat nějakou jinou muziku než popík pro holky, co čtou Bravíčko?

- Ty mlč! Celou dobu mlčíš, a pak plácáš stejně nesmysly!

- Mně se to s těma internetama stejně pořád nelíbí. To by pak lidi nekupovali dívídíčka, až to vydáme za čtyři stovky.

- Tak to nedáme za čtyři stovky, ale za padesát korun. Koupí to pak desetkrát víc lidí.

- Mně počty nikdy nešly, to jako vyděláme víc?

- No jasně!

/šustění papíru/

- Ne, nepočítej to! Už tak mě z toho bolí hlava. Je to zbytečně složitý. Já řeknu klukům ve vládě, až půjdem hrát golf do Varů, oni schválí nějaký šikovný zákon, aby lidi museli platit jak mourovatí. I kdyby to nechtěli! Nějaká nová daň by se šikla, třeba za sdílení audiovizuálních frekvencí, to zní vědecky. Taky nějak zakážem ty internety a bude. A dost! Konec. Jdu si dát Johnnyho Chodce, v parlamentní restauraci ho mají jen za patnáct korun.