Starý mobil jako výnosný kšeft

Po Americe běhám s nejnovějším iPhonem, ale na cesty do Prahy si beru stařičkou Nokii. Důvodů není málo. Jedním z hlavních je samozřejmě nerudný pohled, který má zaměstnavatel na hovory v zahraničí. Vysvětlování každého jednotlivého hovoru mne nebaví, takže pro zahraniční cesty mám jiný mobil.

Americké mobily jsou často zablokované pro jinou SIM kartu, takže to člověk musí spolknout (a zbytečně platit balík za jinak levné hovory), nebo mobil odblokovat. To samozřejmě lze, kódy lze koupit, ale výsledek rozhodně není zaručený a výsledkem může být cihla v ruce. No a dalším důvodem může být to, že mi mobilního dědečka v Praze nikdo neukradne a v případě přepadení ho mohu použít ke zmlácení útočníka.

Staromilcem ale nejsem sám, lidí sahajících po mobilu z dávnověku je stále víc. Koneckonců má to něco do sebe. Vrátím se do doby, kdy byl mobil především nástrojem pro telefonování.

Dále nemusím věčně dobíjet baterie, protože dědekmobil mi vydrží celý týden, a mám jistotu, že mobil strčím do kapsy u košile. Navíc ho nerozhází nějaké to pohození na stůl a vydrží i transport v zadní kapse kalhot. S nějakým křehkým Samsungem posledního ražení aby se člověk bát sehnout a zavázat si tkaničku.

Některé firmy si z prodeje obstarožních mobilů udělaly výnosný kšeft. Francouzský interetový server prodává kde co, ale staré Ericssony nebo Nokie (takové modely 3310 a 8210 jsou zvláště populární) jsou na dračku. A není to tím, že by firma nasadila nějaké dumpingové ceny, ba naopak. Některé modely stojí i kolem 1 000 eur, což samozřejmě není dáno kvalitou, ale obtížností, jak veterána sehnat.

Tak trochu se z toho stala móda, nejnovější smartphone v ruce už nikoho neoslní, a to, jestli jsme sáhli do prasátka pro 600 dolarů nebo 650 dolarů už takový rozdíl neudělá.

Ale držet v ruce takový retro mobil StarTac od Motoroly, hned je u stolu o čem povídat. Koneckonců zatímco dnes je téměř každý novější mobil stejný (alespoň na první pohled) a vyznat se v přehršli černých placek dokáže jen expert, starší mobily měly svůj ksicht.     

Další zájemci se potom líhnou z řad těch, co prostě telefon k ničemu jinému než telefonování (dobře, textovku řaďme k telefonování) nepotřebují. Ne každý má nutkání být neustále připojen k internetu, kontrolovat výsledky ve fotbale či na burze, sledovat počasí a dostávat nekonečná varování o kalendáři či zmeškaných schůzkách. No a další jsou zase starší z nás, kteří buď nic jiného nežli přenosný telefon nepotřebují, anebo se, ať už oprávněně nebo ne, obávají toho, že moderní smartphone prostě nezvládnou. No a někdo to má prostě z hecu.

13. 6. 2014

Autor: Václav Větvička