Je vedro

Sedím v dočasném azylu u babičky s dědou, děti běhají na zahradě, ze všech stran na mne útočí vedro, a já hloupoučce řeším internetové a mobilní problémy, jaké se na člověka navalí vždy o prázdninách a dovolených.

Například máme odjet na tři dny na chalupu na Vysočinu. Je tam krásně, o tom žádná, ale nejbližší internet je za kopcem někde u Hrotovic, a ani ten není jistý. Můžu využít datové mobilní služby, ale Vysočina nejsou Ratměřice a můj tarif zvládá s bídou 20 Kb/s, to toho moc neudělám. (A ostatně, když jsme u toho, v té druhé vesnici kousek od Ratměřic můžete mít Vodafone, jak chcete, ale signál tam nechytíte, ani když vylezete na půdu.)

Zítra jedu se starším synem na Slovensko. Děsí mne to – co datové a mobilní připojení? Jaké budou sazby? Mám na řece Moravě rovnou nastavit sobě i synovi režim Letadlo? Roamingové poplatky zruší až někdy koncem roku 2015, do té doby jistě budeme zpátky, nad tím nemá smysl přemýšlet. Ale jak se očekuju na Foursquare v tom Pivném baru ve Skalici, na což se chystám už týden, co jsme výlet začali plánovat?

Do toho řeším SMS jízdenky. V Praze za ně už takhle dám majlant. Ocenil bych třeba od pražského dopravního podniku jízdenky na 10 – 15 minut. Když jedu jen dolů na náměstí nakoupit, nejlevnější jízdenkou je ta půlhodinová. Takže abych ji využil, musím se v supermarketu pěkně otáčet, abych se stihl vrátit domů.

A když jsou fronty u pokladny, tečou mi nervy, abych stihl poslední autobus, a nemusel jít pěšky. Tohle, pražský dopravní podniku, nemáš vůbec vychytané. Ostatně, kromě platů a odstupných pro ty nahoře myslím toho nemáš vychytaného víc. Už aby vás vychytali, zloději jedni.

No, a teď su v Brně, teda ve štatlu. Ti mi taky dali, brněnské dopravní podniky, kurňa! Jim nestačí, že mají jízdenky skoro jako v Práglu rozdělené na půl hodiny, hodinu, devadesát minut. Musíte ještě dávat bacha, na kolik je to zón.

A mají to vychcaně vymiškované. Potřebuju se dostat k rodičům jen necelý kilometr za Brnem. Za tou oficiální hranicí. Kolik myslíte, že je to zón? Dvě? Chyba lávky – tři. Protože jedna zóna je jakoby střed města, druhá okrajové části, inu a třetí ty postokrajové části. Nevím, jak jinak je nazvat.

Vím, že Praha je rozdělena také na zóny. Ale přece jen Královice jsou pořád brané jako zóna 0 i P, což by v Brně mělo odpovídat zóně 100 – tedy střed. Ne, v Brně by Královice byly už v zóně 601, tedy hned té po 100 a 101.

Což znamená, že při koupi jízdenky a SMS jízdenky musím sakra přemýšlet, co koupit. A v tom vedru se mi z hlavy kouří, kombinuji, hodina by mi stačila, ale platí jen pro dvě zóny, kurňa, heršvec, co mám v té SMS jízdence naklepat a co objednat?

Další věcí, co řeším, je na venkově chybějící jakýkoliv bankomat, a dokonce ani v krámě nebo u stánku s pivem neberou platební karty! Civilizace končí v zóně 101. V zóně 601 musím jít za kamarádem, poprosit ho, aby mi půjčil kolo, odjet do zóny 101, tedy civilizace, vybrat si z bankomatu, pro jistotu si koupit kafe a zaplatit platební kartou, a šup zpátky. A vrátit kolo.

V něčem mi to připomíná, když jsem byl s manželkou v Řecku v Niforeice. Sice jen dva kilometry do nejbližší vesnice, ale tam byla jen špinavá benzínka, koloniál s honosným názvem supermarket, a u kostela pop věšel vyprané prádlo. Museli jsme čtyři kilometry do Kato Achaia, a když jsme uviděli první bankomat, s úlevou jsme se na sebe se ženou podívali a vydechli skoro současně: „Civilizace!“

Ne že by tu na moravské vesnici nebylo kulturní vyžití – u stánku čepují Svijany a Poutníka, v kavárně mají espresso z jedné domácí brněnské pražírny, Deník Sport zde seženu bez problémů, jo, a u Zukalova mlýna čepují Rampušáka a Poličku, a kdybych patřil mezi movitější občany republiky, mohl bych si zde i zarybařit. Jen se všechno platí cash, na dřevo, hombre, žádné bankomaty, žádné platební terminály. A možná je to tak lepší.

Možná by se měl člověk o prázdninách přepnout do off režimu, dát vale internetu, Facebooku, Foursquare, a dokonce i mobilnímu připojení – a prostě si to užívat. Řeknu vám, ta chvilka klidné pohody s oroseným Rampušákem v rukou a výhledem na rybník a mlýn mezi stromy (a na toho koníka, vlastně kobylku, za ohradou) stojí za to.

19. 7. 2014

Autor: Jan Lipšanský