Dušičková exkurse po netu

Včera byly Dušičky. Památka zesnulých, jak stojí v kalendáři. Dříve tam byla Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, ale s upadající věrností (lhostejno komu či čemu) bylo třeba svátek přejmenovat. Těch 95 % zesnulých má taky právo, aby se na ně vzpomenulo. Protože na koho se nevzpomíná, ten jako by nebyl.

Šťastní jsou proto ti, na které se na internetu vzpomíná. A vzpomíná se dost. Na adrese www.hrbitovy.cz je sice jen fádní stránka Správy pražských hřbitovů. Odkaz Kontakty navíc nevede do záhrobí, ale na Vinohradskou, kde sídlí ředitelství. Jakmile se však vzdáme plurálu a spokojíme se s jedním hřbitovem (www.hrbitov.cz), přeneseme se na docela zajímavé virtuální pohřebiště. Z toho je jasně vidět, že méně  je někdy více.

Hřbitov je uživatelsky přívětivý už tím, že dává možnost zvolit si typ úložiště podle vyznání. Omezuje se ovšem pouze na křesťanství a judaismus. Například volbu pro muslimy ani pro hinduisty tu nenajdeme. Autor zřejmě usoudil, že ti první dávají aktuálně přednost rozptylu, jehož šíři si sami určí podle síly nálože. A pro ty druhé, co se stejně za chvíli převtělí, nestojí za to kolíkovat parcelu.

Pokud jste bez vyznání, můžete uvažovat třeba o volbě hřbitova pro sebevrahy, a jestli hodláte virtuálně pochovat blízkou němou tvář, zvolte hřbitov zvířecí. (Pokud byl váš tatínek bača na nějaké hodně odlehlé salaši, a vy jste tím pádem tak trochu skopec se sebevražednými sklony, budete mít s volbou přirozeně problém.)

Poslední dostupnou volbou je hřbitov zrušený, na kterém se ovšem podle dat na pomníčcích vesele dál pohřbívá jako o život. Respektive jako o smrt.

Po výběru hřbitova vybíráte ještě parcelu, což už je podle mě trochu snobárna. Chápu, že někdo má řekněme rád teplo, ale v takovém případě navrhuji kremaci (www.krematorium.cz). Jižním svahem už toho moc nezachráníte.

Nakonec zbývá zvolit si tvar pomníku a můžete začít si smolit epitaf. Což ovšem návštěvníci Hřbitova převážně nedělají. V drtivé většině smolí epitaf někomu jinému, koho touží alespoň touto formou fouknout pod kámen. Texty na náhrobcích svědčí o tom, že měli navštívit spíš stránku www.plbohnice.cz a v poslední chvíli se uklikli. Občas zabloudivší lyrici tu sice pohřbívají „své ideály“ či „marné touhy“, mezi „krávami“, „hajzly“ a „idioty“ se jejich vyznání ovšem beznadějně ztrácejí.

Dáváte-li ve funebrálních otázkách přednost komornějšímu prostředí, navštivte prostě jen hrob. Na české doméně je nedostupný, o něco větší štěstí mají návštěvníci stránky www.hrob.net. Provozovatel sděluje, že „na těchto stránkách už brzy vznikne e-hrob Matouše Nováka.“ Držitelem domény je překvapivě Matouš Novák. Je to shodou okolností můj kamarád, takže vím, co zamýšlí. Na stránce bude již avizovaný hrob a nabídka virtuálních květin. Matoušovi známí budou stránku navštěvovat a klást tyto květiny na mohylu. Musí ale chodit pravidelně, protože květiny v horizontu několika málo dní zvadnou. Takové mrtvé tamagoči.

Je to sice kapánek morbidní, ale v podstatě poměrně přesný nástroj na měření aktuální míry zájmu Matoušových přátel o jeho osobu. Však známe ty zanedbané hroby, na nichž jednou za rok (včera) zablikotá ta nejlevnější svíčka (kterou tam omylem položil krátkozraká důchodkyně, jejíž předci odpočívají naproti). A jak se, pane, příbuzní dušovali, když dědeček pořádal poslední vůli. Starý pán jim prostě skočil na špek. To se Matoušovi nestane; jak ho znám, statistiku přístupů si nechá exportovat do excelové tabulky a z ní se mu bude automaticky generovat sloupcový graf.

Hroby ovšem nenajdeme jen na samostatných doménách. Častěji bývají zašité v některých duchařských on-line hrách. Moji synové například hrají Bite Fight. Jeden je upír a druhý vlkodlak – na hřbitově jsou jako doma. Hodně svou účast ve hře prožívají, zvlášť ten mladší začíná projevovat nápadnou světloplachost a jeho pokoj připomíná sluj. Kromě toho, že útočí jeden na druhého, expandují se svými krvesajnými ambicemi také za hranice hry. Každý z nich má vygenerovaný odkaz, který rozesílá e-mailem. Když takový odkaz rozkliknete, dočtete se, že vás právě kousl ten a  ten upír. Je to docela prima fór, ale v podstatě je to staré: e-maily, které mi pijí krev, mi chodí, co mám schránku. Od té doby, co si nechávám posílat elektronicky výpisy z účtu, se to ještě zhoršilo.

Závěr dušičkového příspěvku by měl být pozitivní, to je jasné – abychom neupadli do podzimních depresí. Takže nakonec dvě dobré zprávy. Peklo neexistuje. Je to jen pohádková záležitost – alespoň na českém internetu (www.peklo.cz). Zato existují Nebesa (www.nebesa.cz ). A jejich správcem není, jak se dosud mylně soudilo, Petr Svatý, ale  - ano, náš známý Matouš Novák! Tak na to prosím vás myslete, až Matouš zprovozní svůj e-hrob. Mít to dobré v Nebesích za dvě návštěvy týdně rozhodně stojí.