Úvod > Články > Takový normální IT den

Takový normální IT den

Právě se probouzím. Těch piv jsme tedy včera s kolegy z helpdesku vypili nespočetně a ty myslivce do toho. Bože, mně je ale špatně. Ještě že je sobota. Moment, ale proč zvonil budík? Vždyť jsem jej naprogramoval jen na pracovní dny. Sakra, dnes je pondělí! Ach ta moje hlava.

Zvedám se z postele, nejprve do sedu a rozdýchávám překvapení a desítky cigaret, které padly u pivka. Rozkoukávám se po okolí a nestačím se divit. Kdo mi tady udělal takový nechutný nepořádek? Jo, teď si uvědomuju, že jsem pořádek nikdy neměl. Člověk by si řekl, že ajťák bude alespoň udržovat pořádek v okolí svého počítače. Omyl. Sotva jsem se dobelhal ke klávesnici a otočil ji vzhůru nožičkama, tak vypadly drobky z jídla za posledních 14 dní. Tak mě napadlo, že bych měl mít ve spíži housku z pátku – bohužel, už není k jídlu. Otáčím se k posteli, abych našel věci, které jsem tu v podroušeném stavu rozházel. Se zděšením zjišťuju, že se z peřin hrabe Jitka z helpdesku a děkuje mi za noc. Jen tak prohodím „za nic, za nic“ a marně vzpomínám, co že se vlastně událo.

Do práce cestuji s Jitkou MHD, i když bych raději jel autem, ale jakmile jsem dýchl na přísedící důchodkyni, omdlela, pak mě bacila kabelkou a nazvala hospodským povalečem a póvlem společnosti. Už vystupujeme, Jitka na tom není o moc lépe než já, šourá se k recepci a nahazuje stejný obličej jako já - tak, aby si milenka šéfa na recepci nevšimla našich zničených těl a neudala nás řediteli. Nerad bych dnes prováděl dechovou zkoušku. Jitka se odpojuje u helpdesku a já vcházím do kanclu.

Kolega Tomáš se mi z dálky směje a ptá se, jak že jsme s Jitkou dopadli. Nevrle odpovídám, že si nic nepamatuju a ať mi dá pokoj a pokračuje v surfování na Facebooku. Tím jsem se ale Tomáše nebetyčně dotknul. „Já a Facebook? Už mě s tím ale nevytáčej – víš přece, že jako jediný z týhle firmy nemám na fejsu profil. Dokonce i uklízečka Maruška tam hraje Mafii – ale já – já ne!“ 

Na to již nebylo co říct, zkusil jsem tedy lest: „Tome, ale ten účet na Twitteru před námi neutajíš, včera po třetím myslivci jsi o Twitteru básnil a všechny jsi nás přemlouval, ať tam přejdeme a účet na Facebooku zrušíme.“ Jak vidno, hřebík jsem uhodil na hlavičku. Tom totiž odpověděl „Nekecej, já to na sebe práskl?“ Už jsem jen vyprskl smíchy a Tom po mě začal házet vším, co měl právě po ruce. Raději jsem se vypařil do kuchyňky pro kafe.

Cestou potkám spoustu lidí, na všechny se usmívám a tvářím se jako jejich nejlepší přítel, i když bych je nejraději bodl. Hold, bez přetvářky nejsou prémie a člověk se stane odstrkovaný. Co čert ale nechtěl, kafe v expressu došlo, alespoň jsem vyškrábal zrnkovou mletou kávu standardní směs, která tu zbyla po jednom důchodci, jenž byl ve svých 75 letech od nás odejit. Alespoň mě postaví na nohy.

Po návratu do kanclu je Tomáš už klidnější a v klidu čte zpravodajské servery. Zahajujeme den vždy stejně. Nejprve novinky ve světě a doma, dále sociální sítě, oblíbená diskusní fóra a pak je čas konečně na síťové hry. Dnes Toma asi neporazím ani v hloupém kulečníku, je mi vážně blbě. Jakmile koloběh zábavy skončí, je potřeba přejít k důležitějším činnostem – kuřpauza již volá! Blíží se poledne a směna ubíhá tak, jak je dobrým zvykem.

Telefony odbývám s tím, že se přes hromady práce k požadavkům nedostanu dříve jak za týden, vše šlape jako švýcarské hodinky. E-maily řeším nejčastěji slovem nebo dvěma – lidi si už zvykli, že si na dlouhé texty nepotrpím. A sakra, dostal jsem echo, že se blíží šéf.

Najednou se rozrazí dveře a šéf vchází s úsměvem do kanceláře. Nahazuji úsměv a energický výraz a zároveň se snažím vzpomenout na klávesovou zkratku, kterou se přepnu na tu virtuální plochu, kde mi zbylo několik oken s Outlookem a pracovním prostředím. Naštěstí jsem si vzpomněl včas a šéf má skvělý dojem, že platí samé pracanty. Uff. Alespoň dnešek přežít!

Na oběd jsem si dal zeleninový salát, začíná mi být lépe. Po obědě si obvykle v křesle schrupnu, ale dnes mám nepříjemný dojem, že budu muset něco udělat i do práce, neboť neustálé odsouvání termínu nefunguje navždy. Po práci mě Jitka láká na kafe. Odmítám ji a už se těším, až se doma v klidu usadím k počítači a odpočinu si u několika dílů The IT Crowd. Jak jinak může taky ajťák odpočívat než u počítače.

15. 5. 2010

Autor: David Procházka

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Technika s lidskou povahou

O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...

 

Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...

 

5 zajímavých pivních webů

O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...

Nejčtenější články

DSL internet nabídne rychlost připojení až 250 Mb/s

 

Společnost Česká telekomunikační infrastruktura (CETIN) zavádí technologii VDSL3, díky které nabídne v květnu vyšší...

Proč se na pořádný fotbal nepodíváte ani na ČT?

 

Britskou Premier League, Sky Bet Championship a španělskou ligu mohou čeští diváci sledovat pouze na Nové Digi TV a...

Rychlosti Wi-Fi internetu na DSL.cz v říjnu 2016

 

I v desátém měsíci roku 2016 jsme pro vás připravili zajímavé statistiky zaměřené na Wi-Fi providery. Z našeho...