E-knihy prý už konkurují papírovým

Někdy před pěti, možná více lety už (asi nejen) naše média nedočkavě zvonila hrany papírovým knihám. Jenže zázrak se nekonal, knihy se udržely. Vzpomínám si, jak jsem na úsvitu IT časopisů u nás dostal za úkol sepsat cover story o bezpapírové kanceláři.

Byla toho tehdy po celém světě plná média, zaručené předpovědi se vršily jako balíky papíru, řada dávno už neexistujících firem nabízela produkty pro provozování tohoto pokrokového a papír a přírodu šetřícího modu vivendi. Jen těch analýz a důkazů pro tvrzení, že papír je vlastně zbytečný, co bylo...

Pro úplnost uvádím, že šlo o dobu, kdy vskutku použitelným operačním systémem byly Windows for Workgroups 3.11., které se používaly i jako OS pro singl počítač, protože se s nimi dalo jakž takž pracovat. Magnetooptické disky, na nichž se měla bezpapírová data archivovat, se honosily kapacitou stovek MB a tříapůlcové diskety slavily svůj boom.

Ideu bezpapírové kanceláře se pokusili vizionáři ještě oživit, leč marně. Ostatně například zvyk tisknout a zakládat maily byl pro tento počin smrtelným úderem.

Pak se objevil e-papír, e-inkoust a e-knihy. Přesněji řečeno se objevily nadšené vize o tom, jak tyto technologie změní svět. Nepoučitelní nadšenci opět kráčeli ve stopách nadšenců pro elektřinu, kteří před mnoha lety viděli svět budoucnosti 100% elektrifikovaný, včetně kosmických letů.

E-knihy jsou zajisté zajímavým nápadem, ale stejně jako mnohé další technologie a vynálezy jsou příliš tlačeny do popředí. Ani dítě se nesmí nutit k chůzi, pokud samo nechce, i když by to zvládalo, protože holt tělíčko ještě není pro tuto činnost, provozovanou soustavně, připraveno. Soustavnost, to je totiž kamenem – jak úrazu, tak i úhelným – pro to, aby se něco nového prosadilo. Digitální hodinky se také rozšířily až tehdy, když byly k dispozici dostatečně miniaturní a výkonné napájecí články. Nosit akumulátor v batohu na zádech by mnoho nadšení a zájmu nebudilo.

Tak ksakru proč někdo pořád spěchá a tlačí na pilu? E-kniha nemá přece jen stránku technologickou! Stejně jako televize by neuspěla, kdyby nabídla jen to, co nabízí rozhlas, a ukazovala hlasatele čtoucího zprávy a statický záběr na divadelní představení.

Pokud tedy e-kniha bude dodávat jen to, co kniha, nemá moc šancí a nepomůže jí ani statistika, že na Amazonu se v červnu prodalo o 80 % více e-knih než těch v pevné vazbě. Komentátorům této zprávy unikl stydlivý přípodotek, že na paperbacky e-knihy pořád nemají. Tady je zakopán pes problému. Dělicí čára dnes nevede mezi e-knihou a knihou, tedy mezi technologiemi, ale mezi pevnou a brožovanou vazbou, tedy v oblasti ekonomiky či financí.

OK, co víc by tedy mohla e-kniha nabídnout ve srovnání s papírovou knihou? Levná čtečka, zlepšení možnosti čtení e-knih na mobilu, zpřístupnění barev a videa, možnosti interaktivity... Panejo, z těchto nápadů přece čiší bezradnost!

Kniha byla a dosud je kromě svého obsahu lákavá také formou, je to – tedy aspoň někdy – sice malé, ale umělecké dílo, na které je radost pohledět a vzít ho do ruky. To nám čtečka nenabídne ani náhodou a když, nebude levná. Barva? Problém napájení. U papírové knihy se vám nestane, že by došla baterka...Video, interaktivita? To je stejná pošetilost jako u hi-tech televizních přijímačů podle představ marketingových guru. Poběží hraný film o Tudorovcích, divák si bude moci kliknutím zjistit dodatečné informace o historii, o hercích a tvůrcích, co kde kdy natočili a v čem hráli, popřípadě si objednat kopii čelenky nebo taburetek z ložnice hlavní hrdinky.

Neříkám, že to tak někdy nebude, ale to už tu, maminko, naštěstí nebudeme. Člověk musí dozrát a dospět i pro využívání technologií a žádné rychlokvašení mu v tom nepomůže. A něco prostě nejde: jaro je jednou do roka, i kdyby se technici a vizionáři stavěli na hlavu a dokazovali, jak by trojí jaro v roce ekonomicky pozvedlo globální ekonomiku.

Nicméně se na toto technologické hemžení dívám shovívavě. Každý člověk má v životě přisouzenu jistou roli, kterou může více nebo méně naplnit. Nelze mít jen první houslisty, takový orchestr by byl nefunkční. Takže je dobré, že kromě nekritických nadšenců existují i kritičtí konzervativci, k nimž se hrdě hlásím. Byť s lehkým pocitem viny, protože i mě občas popadne technologické šílení a nějakou dobu jsem nesoudný. Přece jen však jsem kalich tohoto nadšení už z velké míry vyčerpal, takže nekráčím s praporem pokroku vpředu a masy vést nehodlám.

S mobilem telefonuju a esemeskuju, s foťákem fotím, hudbu rád poslouchám v klidu na pořádné aparatuře a na televizi mám rád velkou úhlopříčku. Uznávám, že mít toto všechno v jednom (pardon – all-in-one) by nebylo špatné, ale... Musel bych to neustále nosit s sebou. A opravdu nevím, proč jít do lesa na houby a sledovat přitom přenos koncertu z Carnegie Hall, nebo si nutně vyřídit bankovní převod, nota bene dočíst knížku. 

14. 8. 2010

Autor: