Pokud čtete články tohoto serveru, dá se předpokládat, že jste technicky zaměření. O tom, zda jste hluší, či máte sluch jemný jako netopýři, ale nevíme vůbec nic.

Bohužel na tomto místě ale musím upozornit na to, že lidstvo jsou stále větší polena. Je vědecky dokázáno, že náš sluch se v průběhu pouhých desetiletí zhoršuje. Kupříkladu dnes už neslyšíme to, co naši pradědové před sto lety. Tedy není míněna jen škála zvuků, ale vnímavost našich uší. Kravál je všudypřítomný, zvukový šum na vás dolehne všude. Otupujeme. Ale stále jsou tu ti, kteří si na kvalitní zvuk – neb mají kvalitní sluch – potrpí. Pokud tomu tak je, vyvstává nám tu problém.

Problém, který někteří lidé vůbec řešit nemusí - a je jim tak možná lépe. Jak zajistit, aby zvuk vycházející z přístroje, který používáte k poslechu, byl kvalitní. Závidím šťastlivcům, kteří si pustí svoje oblíbené CD či skladbu z notebooku a užijí si ji úplně stejně, jako by byli na živém studiu nebo třeba v nějaké testovací poslechové místnosti některé z audiofilních prodejen.

Ano, to je to slovo, které potřebujeme pro dnešní článek ze všech nejvíce – audiofilie. Posedlost zvukem a láska k němu je něco, co pochopí nejlépe muzikanti, ale často stačí ke kvalitní reprosoustavě jenom přičichnout a nakazíte se jako turista v Africe. Kvalitní zvuk navíc způsobuje závislost a nechutenství k horšímu, než jste měli tu čest poznat. Inu na lepší se rychle zvyká.

Odkud kráčíme?

Uvědomíme-li si, že většina z nás začínala na tranzistorových rádiích, jejichž hloubky basů byly asi tak nízko jako ceny legálního softwaru, musíme přiznat, že jsme za tu dobu pěkně zhýčkaní. V 90. letech se masově rozšířily domácí věže, které byly nahrazeny mikrosoustavami s konzumentsky obstojným zvukem, pak přišly vícečetné reprosoustavy a subwoofery a domácí kina… A sluchátka! Na sluchátka nesmíme zapomínat.

Vzpomínáte si na jediné běžně dostupné walkmany na počátku 90. let? Takové ty cihly z vietnamských tržišť se sluchátky nejvyšší asijské kvality? To byly časy. Mnohé z nich mívaly dokonce klipsnu na pásek, takže to vypadalo, jako že vám u pasu visí menší batoh. A ten zvuk! Jak tyhle přístroje hrály… I když za to nejspíše mohla z největší míry ta sluchátka.

Vrcholem 90. let pro audiofily amatéry byly systémy Technics, které byly snem každého, kdo na ně neměl. To už nebyl špatný zvuk. Ve srovnání se vším ostatním byl naopak báječný. Realistický, hebký a radost přinášející.

Jenže pak přišly na trh všechny ty přebasované věcičky, kterých jsou i dnes plné domácnosti. Subwoofer je skvělé řešení na počítačové hry, kdy není větší potěšení, než když vám granát vybuchne přímo pod zadkem a sežehne vám na něm svými basy chlupy. To je ten správný nářez, ale zkuste na tom poslouchat muziku, zejména když tomu rozumíte. A zkuste na tom poslouchat jazz nebo klasiku.

Tak jistě, řeknete si, kdo tohle dneska poslouchá? Ale divili byste se, kolik nás je. Za trochu čistého zvuku šel bych světa kraj. A dokonce bosý, věřte mi. Pokud zvuku rozumíte a „zkazili“ jste se jednou tím, že jste se dostali k nějakému opravdu dobrému hi-fi systému, běda vám. Domácí kina šla dolů a mikrosystémy pro domácnosti také nestojí majlant, ale jestli jste fajnšmekr, budete nad nejlepšími výrobky „ve svojí třídě“ jen nevěřícně vrtět hlavou a přemýšlet, jestli to ti velcí a známí výrobci myslí vážně. Tohle že je kvalitní zvuk? Ty zahuhlané basy, nebo kovový chladný zvuk, na kterém zní violoncello jako trumpeta?

Manželka – odpůrce zvuku

Ach ne. A navíc jsou tu manželky. Zkoušeli jste jim vysvětlit, že se bez těch velkých beden a středového reproduktoru přes celou jednu její polici skutečně neobejdete? „Ty tvoje krámy!“ Běda vám, když byste namítli, že jenom objem jejích bot zabere víc než celá vaše reprosoustava a to ani nemluvíte o ošacení. Správně. Nemluvíte. Protože kdybyste mluvili, zbyla by vám leda tak sluchátka Sencor, která jste si tajně koupili z ulitých zdrojů a doma řekli, že je to firemní dárek k narozeninám, protože byste jen těžko vysvětlili, proč jste za něco, co se dá pořídit za pár stovek, utratili celý majlant. A navíc máte Kossy, které jste vyžebrali před pěti lety k Vánocům. Tak proč zase další krám? Mlčte a tvařte se provinile.

Co se kvalitních beden týče, dlouhodobé průzkumy ukazují, že jediná možnost, jak zabránit manželce v jejich zabránění, je koupit je, než ji k sobě nastěhujete. Jakmile budete bydlet dohromady a nedejbože budete mít potomka, nebude na ně prostě místo. I kdybyste bydleli na zámku. Místo na takové obrovské krámy není, protože se máte podívat k sousedům, jak malé hezké bedničky má ten její u počítače. A jak hezky hrají.

Konečné řešení?

Ideální je proto zcela takticky zakoupit před vstupem ženy do života co největší bedny byť s pochybnou kvalitou. Jakékoli další (i když drahé) menší budou vítězstvím ženy a vy budete mít skoro volnou ruku (pokud koupí neohrozíte nové auto nebo dovolenou). Pak už to bude jen na vás. Ale to jsme zase u toho. Co si pořídit? Co? Cokoli mají v běžných obchodech, zní buď jako z koupelny nebo z technoparty.

Budete muset začít pátrat jinde a jinak. Pokud chcete udělat radost manželce, pořídíte si něco od firmy Bose, ale to už vás zase budou odborníci (proč jich je vždycky všude tolik a každý říká něco jiného?) varovat, že to v poslední době nestojí za nic. Takže pokud nemáte na ozvučení zbytečných sto tisíc (nemáte? Vážně ne?) je tu každá rada drahá. A že odmítáte dělat kompromisy? Naprosto s vámi souhlasím. Jenže já nejsem vaše manželka.

13. 11. 2010

Autor: Richard Klíčník