Každých 75 let se vrací Halleyova kometa, každých 50 let pořádá africký kmen Dogonů slavnosti k poctě hvězdy Sírius C, každých 25 let vyhlásí papež Milostivé léto a jednou ročně se na DSL objeví můj článek.

Komety se lidé většinou bojí a očekávají konec světa, na Milostivé léto se těší a očekávají odpuštění a Dogoni jsou jim vlastně fuk. Moje texty tu většinu lidí rozzuří, protože se v nich obvykle neobjeví ani slovo o parametrech posledních typů modemů, zato jsou plné hyperbol, absurdit a dalších sprostých slov, které zdejší komunita těžko snáší. Je to takový každoroční bobřík: odvahy a velkorysosti. Pojďme je i letos oba ulovit, ať z nás má strejda Foglar v nebi radost.

Takže Vánoce. Já jsem dostal mobil, ženě přinesl Ježíšek pánev a mladší syn našel pod stromečkem jo-jo. Mimo jiné, pochopitelně: ponožky a koupelové pěny se nevyhýbají ani nám.

Píšu to ale především proto, abych na naší nadílce demonstroval, kam už pokročily technologie. Nejlíp to vidíte na doprovodných informacích k výrobku. Dřív se jim říkalo Návod k obsluze a vešly se na lístek velikosti A 5. Dnes najdete skoro u každého zboží výpravnou publikaci, která tvoří většinu váhy a objemu výrobku. A stále častěji je k ní rovnou přibalený voucher na kurz, kde vám ji nějaký expert pomůže pochopit.

Že jsem podobnou knihu našel u mobilu, mě až tak nepřekvapilo. Ze všeho nejvíc připomínala manuál k atomové elektrárně a rozuměl jsem v ní jen předložkám. Některým. Alespoň díky obrázkům jsem nakonec pochopil, že od mého dosavadního modelu se nový telefon liší nejen tím, že nemá vysunovací anténku a jeho výrobce souběžně neprodukuje kolejová vozidla.

Jinak mě ovšem čtení manuálu jen rozrušilo. Chvílemi se totiž zdálo, že součástí výrobku by měl být taky fotoaparát, kamera, navigace, game-boy, Outlook, databanka, diář, rádio, mp3 přehrávač, videorekordér a asi šest dalších věcí. Obrátil jsem krabici naruby, ale kromě drátů tam už nic jiného než telefon nebylo. Z toho jasně vidíte, že dnešní uživatelské příručky lidi jen matou.

Ale v pohodě – po dvou hodinách studia návodu se mi podařilo z přístroje zavolat, což mě plně uspokojilo. Větší nároky na telefon ani nemám. Mnohem víc mě nakonec zaskočilo, že uživatelský manuál obsahovala také pánev, kterou dostala žena. Pánev – chápete to? Za mých mladých let se k pánvi dávala leda tak sbírka receptů. Jenže to byly pánve ještě na smažení. Na co je tahle, nedokážu říct ani přibližně. Na průřezu, který byl v přiložené knize vyveden v měřítku 1:1, byla vidět mosazná vrstva, titanová vrstva, plasmová mezivrstva, wolframová vrstva, antiadhézní vrstva a termochromatický teplotní můstek.

Podle mě to mělo být původně víko od raketoplánu, ale protože jim přebývalo, přišroubovali k němu z boku rukojeť. Ochranné a signalizační prvky prý minimalizují všechna známá rizika a určitě také některá úplně neznámá, ale popravdě mě celá ta technologie tak děsí, že jsem si za barákem uřízl bezový prut a do mrazáku si preventivně uložil věnec buřtů.

Nejvíc mě ale šokovalo, že uživatelskou příručku obsahovalo i synovo jo-jo. Kolečko, které běhá na provázku nahoru a dolů – a kromě tištěného návodu k použití bylo součástí balení také instruktážní CD! V manuálu se navíc dozvíte primárně nikoli to, jak jo-jo roztáčet, spouštět a vytahovat, ale jak pečovat o ložiska a vratné systémy. Ložiska! Bože!! Co bude mít další verze? Samonavíjecí systém poháněný dobíjecí baterií?

Letošní Vánoce mi zkrátka přinesly poznání, že svět je stále složitější a uživatelská příručka bude brzy nezbytným doplňkem k čemukoli. K plnicímu peru, k sadě kořenek a k voňavému stromečku do auta. Nejistě se rozhlížím po kuchyni, kde právě klapu do notebooku, a hledám alespoň jednu věc, která by byla tak jednoduchá, že k ní nebyl návod. Lednička, mikrovlnka, toastovač, topinkovač, myčka, trouba, varná deska, digestoř ani kávovar to není. Není to ani sada na krájení sýrů, souprava keramických nožů nebo pitomé plastové okno s osmi různými polohami, za kterým houstne indigová tma.

Trochu mě z toho mrazí. A trochu ve mně roste vzdor a touha se z toho trvale animovaného světa vymanit. Vystoupit z auta s palubním počítačem, jehož pokynům v angličtině beztak nerozumím, a jít někam pěšky, protože boty si zavážu i bez návodu. Zapomenout na aplikaci Poznámky v posledním typu Nokie a napsat si zas něco tužkou na papír. Přestat hystericky řešit, zda topinkovač nastavit na stupeň 6 nebo 7, rozpustit si na staré hliníkové pánvi trochu sádla a pomalu si opéct dva krajíce.

Takže mi, přátelé, na závěr dovolte popřát vám v duchu všeho výše řečeného, ať je pro nás všechny nový rok 2011 šťastný, úspěšný a jednoduchý.

1. 1. 2011

Autor: Petr Kukal

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Technika s lidskou povahou

O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...

 

Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...

 

5 zajímavých pivních webů

O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...

Nejčtenější články

CETIN už od ledna navýší rychlost na 1 Gb/s

 

Česká telekomunikační infrastruktura CETIN od 1.1. 2018 navýší rychlost internetu v optických přípojkách. Více než...

5 holek v tuk tuku: Ženské do expedic (ne)patří!

 

V roce 2012 vyhrála Lucie Radová cestu kolem světa, která jí změnila život. Vznikl totiž blog luckycesta.cz, díky...

Co se stane, když doma řeknete, že jedete do Jižní Ameriky?

 

Lucie dala dohromady tým pěti holek. Společně procestují Jižní Ameriku a my budeme u toho, abychom zjistili, jak...