Tato otázka se může zdát zcela triviální, ale přesvědčíme vás, že tomu tak není. Vezměme si, jak to vypadalo ještě před nějakými třiceti lety, když se chtěl stěhovat nějaký úřad. Nedejbože úřad, který měl rozsáhlý archiv nebo kartotéky…

Vždyť se stačí podívat na nějaký prehistorický Consul. Nemyslím ty kufříkové typy, ale ty pořádné mašiny, jejichž klepot se rozléhal po prázdných chodbách jako stepování dinosaura! A ten zvoneček na závěr řádku… Vždyť to byl předek dnešních mikrovlnek! Jak se to vzletné cink rozléhalo budovou! A čím byla písařka šikovnější, tím častěji ono cink znělo…

Dovolte mi malou odbočku. Zúčastnil jsem se loni jednání na jednom pražském státním úřadě. Hovor se odvíjel kýženým směrem, když tu jsem si uvědomil ve vzduchu podivný, nepatřičný zvuk. Jistěže kancelář měla vybavení asi tak z 20. let minulého století, ale to stejně nevysvětlovalo něco, co jsem neslyšel celá léta… Usilovně jsem přemýšlel, o co se tedy vlastně jedná. Když mi to došlo, neváhal jsem a přerušil debatu. „Slyšíte to taky?“ zeptal jsem se doprostřed hovoru, ač jsem byl u stolu nejmladší. „Ne? Co se děje?“ „To je přece psací stroj! Slyšíte to taky?“ Výraz úředníka se zklidnil, dokonce se začal usmívat. Moji společníci se nechápavě zaposlouchali, protože jsem měl pravdu.

Skutečný psací stroj, který je užíván v roce 2010. A jak aktivně! Navíc ten zvuk je tak vrytý do podvědomí, že jej člověk, jenž pamatuje jejich éru, vůbec nevnímá! Vedle v kanceláři seděla paní téměř v důchodovém věku a smažila jeden řádek za druhým. Státní správa je neuvěřitelná, skutečně ano. A tak jsme se na něj dívali, na dvacetikilového staříka, kterak cosi hezky přes kopírák píše.

Vidíte. Kopíráky. To je snad jediná věc, která byla lehčí než dnešní technologie. Kopírka rozhodně lehčí jen tak nebude, ale zase od jaké velikosti firmy ji užijete? Podívejme se na malou kancelář, která se potřebuje stěhovat.

Nábytek počítat nebudeme, to je něco postradatelného. Máme tu počítač. Monitor se nám díky LCD technologii také minimalizoval, takže se vejdeme do pěti kilo. Case na tom bude tak nějak podobně. Půl kilová robustní klávesnice včetně myši by měla stačit každému. Co se týče reprobeden, máte smůlu, pokud nejste hudební vydavatelství, jsou zamítnuty a jejich váha se nepočítá. Možná bychom vám mohli povolit nějaký ten externí harddisk, a třeba i nějaký starší, půl kilový. Co tu máme dál? Nějaký router na wi-fi v kanceláři. Zase necelého půl kila. USB klíče si každý nosí po kapsách, není nutno počítat.

Problematická položka je tiskárna. Bez té se firma přece jenom asi neobejde. Jistě že máme datové schránky, ale sami dobře víte, jak to s nimi je – víc starostí než užitku. Než si všichni zvyknou, že není potřeba tisknout, ještě to nějakou dobu potrvá. A že nejde jen o úřední listiny? Že jde i o čtení dlouhých dokumentů? Tak to zase prrr! Čtečky už dnes prakticky nic nestojí, a poslat si delší text do ní není nic nekomfortního.

Pokud použijeme variantu lite, zbavíme se stolního počítače a naordinujeme vám tří a půl kilový notebook. Co se webových stránek a serveru týče, ten vám také nebudeme počítat, protože pokud jste malá firma, není dnes problém použít housing (který navíc vyjde levněji než údržba serveru), a tudíž nepotřebujete tahat s sebou další železo.

Nakonec bychom neměli zapomenout na mobilní telefon (staromilci budou mít asi i pevnou linku s faxem, ale přiznejme si, že ta už má svoje nejlepší léta také za sebou). Telefon do dvou set gramů je dneska sám o sobě malou kanceláří a v zásadě by vám měl stačit jenom ten, ale nebuďme malicherní a počkejme, co pokrok ještě stihne přinést.

Dobře, pak tu máme kabely. Těch jediných oproti časům minulým opravdu přibylo. Pár desítek metrů jich určitě potáhnete, kabely jsou dnešní hit a bez nich to nejde. I když se nastěhujete do kanceláře, která je má už pěkně zabudované ve zdech či vedou podlahou, stejně budete potřebovat zdrojové kabely, nabíječky a nejrůznější propojovací kabely. Těm se ještě nějakou dobu nevyhnete.

Tak. Dělali jste si poznámky? Kolik kilo vám to vyšlo? Ne, váš oblíbený kávovar se nepočítá, i když ho k práci potřebujete a nehnete se bez něj. To je do jiných položek. To, co k práci doopravdy potřebujete, se vejde do deseti kilo, a v zásadě není problém, abyste si fungující kancelář neodnesli sami a najednou.

Navíc s mobilním připojením k internetu (CDMA USB modem dnes váží asi tak 20 g) a výkonnou baterkou do notebooku můžete klidně vyrazit okupovat kavárny bez závislosti na rychlosti jejich wi-fi. Když budete mít štěstí, bude vaše CDMA fungovat i v parku, a to už potom budete potřebovat jenom dobrý slunečník, aby se vám neleskl monitor (postačí i šikovný strom).

Fotoaparát (mizerný, ale na dokumentaci stačí) máte dnes v mobilu, webovou kameru máte zase přímo v notebooku. Internetové připojení v rámci České republiky prakticky kdekoli je už také více než dostupná záležitost (horší je to v zahraničí, ale ani to není nepřekonatelný problém), a tak progresivně uvažující kancelářské krysy (což je rozhodně neutrálnější označení než „podnikatelé“) mohou toto léto trávit mimo neútulné místnosti svých pracovišť. A co vy? Všimne si někdo, že nesedíte na svojí židli, ale pod stromem v parku? 

19. 3. 2011

Autor: Richard Klíčník