Chytrý glukan, nebo mnoho povyku pro nic?

Na internetu se objevily často neseriózní reklamní kampaně, které vydávají β-glukany za něco na úrovni všeléku léčícího všechno od úbytku vlasů přes rakovinu až po impotenci. Jaká je ale skutečnost?

K tomu, co glukany vlastně jsou a co dokáží, se dostanu za chvilku, teď jen něco málo o roli internetu v propagaci podobných látek: glukan existoval a fungoval již v předinternetové době, akorát o něm vědělo jen pár znalců a prodej se pohyboval v kilech. Dnes ho chroupá kdekdo a jen v západním světě se vyrábí a prodává na tuny. V nejméně polovině případů však v tabletě najdeme tak maximálně glukózu, o nějaké rozdrcené houbě ani nemluvě. Ruka ničím neregulované internetové reklamy však dosáhne všude, takže proč nad mizivými účinky rozčilovat. A teď k věci.

Co jsou β-glukany?

Jako β-glukany jsou označovány polymery glukózy, ve kterých se je glukóza vázána vazbami nejčastěji v poloze 1,3 nebo 1,6, a v přírodě se vyskytují v nejrůznějších organizmech a formách. Zájem o tyto polysacharidy je dán jejich pozitivním účinkem na obranyschopnost organismu. Historie užívání polysacharidů coby imunomodulátorů je dlouhá, první pokusy využívaly tzv. Shearův polysacharid již před více než 60 lety.

Zájem potom na čas opadl a objevil se znovu až v šedesátých letech v souvislosti s průkazem účinku hrubého extraktu buněčných stěn kvasinek na aktivaci komplementového systému. Od osmdesátých let pak prudce vzrostl zájem vědců z celého světa o β-glukan, zejména díky tomu, že glukany začaly být dostupné (jak laboratorně tak i komerčně) v rozpustné podobě.

Primární zdroje β-glukanů pro imunomodulační studie jsou kvasinky (zejména v Evropě a USA), nejrůznější houby (zejména Japonsko, Čína a Rusko), obiloviny (Kanada) a mořské řasy (Francie). Důvody jsou víceméně tradiční, částečně dané větší dostupností jednotlivých zdrojů. Koneckonců západní civilizace tradičně konzumuje pivo a chléb, východní civilizace zase tradičně považují houby za součást lidového léčitelství. Jednotlivé b-glukany se významně liší v konfiguraci, větvení, molekulové hmotnosti, rozpustnosti a trojrozměrné struktuře a všechny tyto rozdíly se výrazně odrážejí v jejich biologických vlastnostech. 

Možnosti β-glukanů při léčení

Studie biologických vlastností β-glucanů se nejdříve zaměřily na infekční imunitu a později na oblast léčení rakoviny. Po úspěšných výsledcích byly v polovině osmdesátých let v Japonsku povoleny dva typy β-glukanů, Lentinan a Schizophyllan coby podpůrná léčba při léčbě některých typů zhoubných nádorů. 

O imunoaktivním působení β-glukanů existuje v současné literatuře více než 3 500, často velmi kvalitních publikací. Stimulační účinky nejrůznějších β-glukanů byly popsány již u evolučně primitivních členovců, kde se jedná o aktivaci srážecích kaskád. Prostřednictvím proteolytického štěpení serinovými proteinázami vzniká gelovitá sraženina, která zabraňuje dalšímu pohybu invadujících mikroorganizmů. 

Principiálně odlišný, nicméně podobně účinný efekt β-glukanu byl prokázán i u korýšů, kde glukan-vázající protein aktivuje fenoloxidázu. Další studie prokázaly stimulaci imunitních reakcí u žížal, ryb, kuřat, myší, krys, králíků, morčat, prasat, ovcí, koní a krav, takže je β-glukan považován za jednu z mála látek, které jsou účinné v celém spektru živočišných druhů. β-glucan je pravděpodobně také evolučně velice starý imunostimulans, a některé práce dokazují i aktivaci obranných mechanismů rostlin.

Poslední desetiletí také pomohlo odhalit otázku, jak vlastně β-glukany fungují. Na membráně buněk savců sice existuje několik receptorů, se kterými β-glukany interagují, ale pravděpodobně nejdůležitější je receptor pro třetí složku komplementu (CR3). Po vazbě β-glukanu na tento receptor dochází k jeho aktivaci, která vede k degranulaci buňky a tím uvolnění bakteriolytických a bakteriostatických molekul. K tomu však dochází pouze v případě, že se na část tohoto receptoru naváže C3, přítomná například na bakteriích nebo nádorových buňkách. Přítomnost  β-glukanu je přitom nezbytná, neboť jeho vazba je pro aktivaci buněk nutná.

Proč tedy není β-glukan oblíbeným lékem?

Otázkou proto zůstává, jak je možné, že β-glukan již dávno nepatří mezi oblíbené léky. Důvodů je hned několik. Počet individuálních glukanů je prakticky stejně velký jako je počet zdrojů použitých k jejich izolaci. I při snaze zajistit stejné výrobní podmínky není prakticky možné zaručit u odlišných izolátů stejné vlastnosti. To je v příkrém rozporu s regulačními předpisy moderního farmaceutického průmyslu. Dále potom snahy o porovnání biochemických a fyzikálně-chemických vlastností se schopnostmi ovlivňovat obranné reakce organizmu většinou dospěly k rozporným výsledkům. Většinou se uvádí, že biologicky nejúčinnější jsou β-1,3 glucany o molekulové hmotnosti v rozpětí 5 až 10 000 kD a s relativně nečetným větvením v poloze 1,6. 

Dlouho se předpokládalo, že biologická aktivita záleží také na zdroji. Například obilné glukany byly často neúčinné a teprve v poslední době se zdá, že se jednalo spíše o nedokonale přečistěné glukany. Poslední studie využívající až 99procentní preparáty nalezly aktivitu plně srovnatelnou s glukany pocházejícími z kvasinek. K problémům použití β-glukanů přispěly také často neseriózní reklamní kampaně, povětšinou na internetové úrovni, které vydávají β-glukany za něco na úrovni všeléku léčícího všechno od úbytku vlasů přes rakovinu až po impotenci. Navíc často není v preparátu prakticky žádný glukan, o tom, že by firma své produkty nějak testovala, ani nemluvě. Není proto divu, že se farmaceutické firmy do nákupu licencí příliš nehrnou. 

Je to škoda, β-glukanů se totiž pomalu, dalo by se říci plíživě, chopily čiperné firmy využívající nezájem farmaceutických gigantů, a nabídly β-glukany pro účely zvýšení obranyschopnosti komerčně chovaných zvířat. Bez většího zájmu veřejnosti jsou dnes β-glukany obsaženy v krmivu pro více než 80 procent všech komerčně chovaných lososů a několik norských firem vyrábí a úspěšně prodává svůj β-glukan po tunách. 

Poslední dva roky se dočkaly i průkazů stimulace imunitních mechanismů pomocí synteticky připravených oligosacharidů se strukturou podobnou či odvozenou od β-glukanů. To by mohlo být pro farmaceutické firmy zajímavější nežli pracně bojovat s izolacemi glukanu z přírodních materiálů, navíc každá z nich má zcela jistě patentovány stovky a tisíce sacharidů, o jejichž biologických vlastnostech nemají ani potuchy. Syntéza glukanů ale naráží na značné obtíže a zatím je ekonomicky nevýhodná, zvláště u delších sacharidových řetězců. Pokud se tedy prosadí léky na bázi syntetických oligosacharidů, glukan ztratí jednu ze svých velkých výhod – nízkou cenu.

Malé firmy si stále proměřují obsah glukanu v preparátu pomocí testu s kyselinou sírovou, a počet laboratořích schopných a ochotných za poplatek otestovat, jaký to sacharid vlastně v prášku nebo roztoku je, můžeme spočítat na jedné ruce. Když si k tomu připočítáme, že jen ve Spojených státech existuje minimálně 300 firem prodávajících nějaký glukan a v mnohem menších Čechách vím sám nejméně o dvaceti, možnost hospodářských smluv by tu jistě byla i pro nějakou českou laboratoř.

β-glukany se pravděpodobně nikdy nestanou nějakou zázračnou pilulkou, která zbaví lidstvo všech chorob, na druhé straně je ale možné, že díky šarlatánství několika odmítáme produkt, který může pomoci mnoha. 

24. 5. 2011

Autor: Václav Větvička