Technologie nás zbavuje sbírek

Někdo méně, někdo více, v každém případě během naší životní pouti hromadíme věci. Někomu se povede úspěšným rozvodem či požárem o všechno přijít a začít sbírat znovu, ostatním s pokračujícím věkem hrozí, že se i s pokojem propadne do nižšího patra. Ještě že máme digitální pokrok, který z našich sbírek dělá nepotřebný odpad.

Stejně tak je tomu s hudební sbírkou. Kolekcí elpíček (a později cédéček) jsme ještě relativně nedávno omračovali tu lepé spolužačky, tu zvědavé kamarády. A pustit někomu desku, to byl přímo rituál, od vyndání z obalu, ofouknutí prachu až po nábožné nasazení přenosky. Jaký rituál je na funkci „shuffle“ na iPodu? A to nemluvím o tom, že novým trendem už není ani sbírka empétrojek, ale dostupnost písniček na onlinovém serveru.

V popelnici již dávno zmizely videokazety, DVD a nejnovější Blu-ray je budou brzy následovat. Jak kabelovky, tak satelitní televize nabízejí video-on-demand, stahování filmů nabízejí giganti jako Walmart a Amazon, a potom je tu zabiják ve formě Neflixu, letos expandujícího i do Střední a Jižní Ameriky. Samotný Netflix již představuje plných 30 procent broadbandu využitého ve Spojených státech. A jelikož veleúspěšné firmě již přibývá více filmů pro streaming než pro odesílání, jak dlouho ještě bude trvat, než vylisují poslední nosič?

Noviny a časopisy směřují stejným směrem, jejich náklady klesají již řadu let a spolu s tím, jak prakticky každý plátek hodný svého jména má svoji onlinovou verzi, staré ostřílené redakční harcovníky vystřídali mlaďáci, kterým jde tak akorát popisování obrázků stažených ze světových serverů.

Pořádná knihovna bývala chloubou i znakem každého vzdělance. Dnes lidi knihy moc nekupují, většina velkých amerických řetězců již zavřela krámy knihkupectví a s knihou v tištěném stavu se dnes setkáme tak akorát na letišti. A i tam se nabídka odvrací od toho, že bychom knihu opravdu vlastnili – pokud ji při návratu na libovolném letišti zase vrátíme, dostaneme polovinu ceny zpátky. Z knihkupectví se tak stává knihovna paperbacků. Koneckonců Amazon dnes prodává více knih v elektronické nežli tištěné podobě.

Stejný trend se objevuje i v oblasti digitálních her – konzole jako PS3 či XBox 360 měly být základnou, se kterou bychom vedle her měli ovládat internet, stahovat a bůh ví co ještě. V poslední době se ale zdá, že i herním konzolím zvoní umíráček, a poprvé zatahal za provaz iPhone. Jednoduché ovládání, stovky levných a, přiznejme si, podařených her, začíná odlákávat hráče od televizních obrazovek. A jelikož udělat hru pro iPhone či iPad stojí nejméně 100x méně a trvá místo roku několik týdnů, je jasné, kde je budoucnost.

A jestli někomu nestačí náhrada peněz v hotovosti plastickou kartičkou z banky, placení pomocí mobilů se konečně dostává i do Spojených států. Brzo nebudeme po kapsách nosit téměř nic, a ve chvíli, kdy někdo vymyslí digitální smrkání, zmizí i kapesník.

Znamená to tedy, že třeba cestujeme nalehko? Pravděpodobně ne, při posledním letu přes louži mi u bezpečností kontroly prohlíželi tašku, ve které byly dva mobily, fotoaparát, iPad, netbook, Kindle a balík nabíječek a kabelů. 

30. 7. 2011

Autor: Václav Větvička