Skutečně nám stačí číst jen nadpisy článků?

Máme málo času. Je ho stále méně a méně a nám se zdá, že den je kratší a kratší. A není to jen podzimem a blížící se slotou. Prostě lidé nestíhají vůbec nic. To ale se ale bohužel odráží nejen na životním rytmu společnosti, ale také v dalších odvětvích – například v novinařině.

Jó časy se mění, jako Kalouskovy hvězdy nad hvězdárnou (čímž myslím Jana Kalouska, nikoli Miroslava – kdyby mě někdo chtěl chytnout za slovo a rozcupovat v diskusi na kusy).  Počítačová novinařina již není, co bývala. Vlastně ani ta běžná – celý ten novinářský aparát se nám modernizoval a míří bůhvíkam. Zkusme se nyní lehce vrátit v čase. Před patnácti lety jsem již horlivě vyhlížel na pultech trafikantů nové čísla časopisů Excalibur, Softwarové noviny nebo Mobil.

Dychtivě jsem četl tyto plátky od první do poslední strany. Obvykle a přesněji tedy pozpátku – od poslední strany k první. Ani nevím, proč jsem to dělal, ale bavilo mě to. A dnes? Dnes bych si je již nekoupil – jednoduše neexistují. Nejprve šlo o přirozenou selekci. Přežily jen ty silnější magazíny. To je vlastně Darwin aplikovaný do publicistiky. Největší ránu tištěným médiím (a současně také knihám) dal vlastně rozmach internetu. Internet již nebyl jen v internetových kavárnách a na vysokých školách, ale dostal se k široké veřejnosti.

Tento fakt převálcoval po několika letech další magazíny. Nebožtíky se tak staly PC World, Svět Počítačů, Click a řada dalších. Drtivá většina tvorby se přesunula na internet, kde se nalézalo více lidí a také více investorů do reklamy. Dobrá, opět je to Darwin aplikovaný do IT žurnalistiky. Tištěná média chtě nechtě umírají, a i když bych to ještě před pár lety neřekl, nakonec dle mého názoru zesnou i zbývající plátky. Proč utrácet v trafice za časopis do vlaku či tramvaje, když si v poklidu vytáhnu mobil nebo tablet, který mi poskytne totéž a zadarmo?

Z nostalgického hlediska mi to může být líto, mohu zatlačovat slzy, procházet si své archivy celých ročníků IT magazínů, ale nic s tím nenadělám. Je to prostě tak. Smířím se s tím, že moderní technika celý svět posunuje jinam. Smířen s podstatou elektronických médií ovšem poslední dobou pozoruji posun v přístupu lidí k informacím. Nejdříve jsem se toho zalekl u sebe, ale jde to napříč společností. Lidé čtou většinou jen nadpisy, maximálně si proletí perex, ale článků, které si někdo přečte od počátku do konce, je minimum.

Důvody? Tak za prvé není čas. Za druhé jsme líní a zvyklí, že nám každou nevědomost a mezeru ve vzdělání vyřeší strýček Google. Již nehltáme každou novinku. Pokud nejde o převraty typu neutrina rychlejší než světlo, pak nás vlastně nic nevyvede z konceptu. Složenky na lednici za nás nikdo nezaplatí, tak proč se vzrušovat a hloubat nad věcmi? Drtivá většina uživatelů internetu si otevře zpravodajský web, prosviští rychlostí světla palcové titulky, u dvou si přečte perex a jeden si ponechá v nové záložce prohlížeče, že si jej na konci směny přečte. Pak ale zavře prohlížeč i kancelář a zapomene na vše.

Informace si selektujeme jen na základě titulků článků. A pokud jste někdy pracovali v novinařině, pak asi tušíte, jak zavádějící může být titulek. Dnešní společnosti to ale očividně stačí. Důležitější než dění ve světě je pro lidi nabídka slevomatů, aukční portály, srovnávače e-shopů, sázení přes internet nebo sociální sítě, které na jednu stranu posilují socializaci, ale degradují osobnost lidí. Svou roli sehrávají také diskuse pod články plné politických narážek, xenofobních nálad a chytráků, jež snědli moudrost světa. Kam tento vývoj spěje? Raději se nedomýšlet výsledků, ale i intelektuálové dnes berou na bedra roli primitivů a z toho může být pouze úzko na duši. 

8. 10. 2011

Autor: David Procházka