Písničky dnes nikdo vlastnit nechce

Dlouhé roky pili nahrávacím studiím krev internetoví piráti, stahující digitální verze písniček s pomocí nejrůznějších on-linových služeb, počínaje legendárním Napsterem, který koncem devadesátých let celé stahování vlastně spustil.

Snaha o vymýcení pirátů mečem plamenným se sice nesetkala s úspěchem, nicméně právníci asociace RIAA v ní pokračují dodnes. Že v síti občas zůstane babička, jejíž vnouček si během návštěvy něco stáhnul, je jiná otázka, která navíc nikoho příliš nezajímá.

Tohle všechno se ale dnes razantně mění. Ještě před pěti lety jsme měli možnost jít si koupit album nebo jej někde stáhnout. V obou případech jsme končili s cédéčkem v ruce (či na počítači). A pokud jsme chtěli „jen“ poslouchat, bylo zde rádio, kde ovšem písničky vybírali za nás, takže jsme nikdy nevěděli, čím nás DJ obšťastní.

Dnes je tomu ovšem jinak a základní volba je stáhnout nebo streamovat. Proč platit, když si najdeme doslova všechno (a to co nenajdeme na netu, v kamenném obchodě nenajdeme také). Navíc zištnost umělců a studií, plnících cédéčka hudební nudou obalenou kolem jednoho hitu, zničila singly, které mohly streamingu konkurovat.

Světové úspěchy streamingových služeb, jakými jsou Spotify nebo Pandora, jasně naznačují nový trend, populární zejména mezi mládeží – vlastnit písničku dnes nikdo nechce. Poslední analýza americké mládeže ukázala, že plných devadesát procent dává přednost streamované hudbě a téměř čtyřicet procent si ani nepamatovalo, kdy si naposledy koupili cédéčko.

Do pěti let bude streamování stejnou normou, jakou bývaly kdysi magnetofové kazety či elpíčka. Tentokrát ale nahrávací studia na poplach nebijí, protože z oficiálního streamingu jim cinká v kasičce stejně dobře jako z prodeje nosičů, navíc zcela bezpracně. Je samozřejmé, že prodej nosičů tak úplně nevymizí. Koneckonců prodej obstarožního formátu vinylových elpíček je po dlouhých letech totálního nezájmu nejen zpátky, ale poslední čtyři roky dokonce roste. U cédéček je tomu sice přesně naopak, ale i tak nepochybně zůstanou staromilci, pro které je klasický nosič se zajímavou grafikou a spoustou informací zajímavým mementem, spojujícím je s oblíbeným interpretem.

Klasickým příkladem nového trendu je Spotify. Tato služba se sice do USA moc nehrnula, ale za od nástupu v minulém roce se dnes chlubí 20 milióny uživatelů, majících přístup k 16 miliónům písniček, které si volně vybírají. Pandora, která funguje jako klasické internetové rádio a míchá songy na míru podle algoritmu odhadujícího náš zájem, má jen ve Spojených státech 150 miliónů zájemců. Informace o tom, že je to nejstahovanější neplacená aplikace jak pro iPhone, tak i pro iPad, jasně mluví o tom, že streamování na mobilní periférie je hudbou přítomnosti.

Co si budeme povídat, dávat dohromady nějakou pořádnou hudební sbírku bývalo dost práce, o penězích ani nemluvě. Svoji cenu to mělo v době, kdy gramofon byl králem, ale i v době pozdější, když kraloval přehrávač empétrojek. Ale když je dnes všechno připojeno k internetu, je streaming zajímavější alternativou.

Ve chvíli, kdy bude nabídka písniček ještě větší, mohou služby jako iTunes zavřít krám, protože neustále obnovovat kombinaci písniček na paměťově přece jenom omezených perifériích je nepříjemný opruz, kterého nás streamování jednou provždy zbaví. A na podobný opruz již není dnešní generace stavěná.

1. 8. 2012

Autor: Václav Větvička