Digitální domácnost myslí i na nočník

Existují věci, které digitální svět přináší s pravidelností monzunových dešťů. Nikdo sice tyto ptákoviny ani nepotřebuje, ani nechce, nicméně se o nich krásně píše, takže se objeví série nadšených článků, pár výrobců se zabuší v prsa a dál nic.

Stejně, jako když kdysi český klasik líčil změny, které ve škole nastanou po příchodu nového ředitele – změnila se barva pijáku v sešitech.

Řeč je o tzv. chytrých domácích aplikacích, což není nic jiného nežli běžná pračka či lednička, do které se natvrdo nacpe přístup k internetu a zábava může začít. S podobným šílenstvím přicházejí postupně snad všechny renomované firmy, normálně se zachovala snad jen firma Bosch, která zatím ohlásila, že se jí tato horečka netýká.

O to více šílí LG, která představila celou řadu zahrnující ledničku, pračku se sušičkou, sporák a vysavač. Všechny využívají technologii LG THINQ. Přístroje jsou vybaveny hned pěti programy najednou, povětšinou zbytečných.

Nechat na sporáku, aby si vybíral, kdy je elektřina nejlevnější, je ptákovina z rodu těžko uvěřitelných.  Stejně ploskolebý je program Smart Diagnosis, který nás upozorní na to, že je pračka rozbitá, případně nás kontrolka na dveřích upozorní na to, že jsme nezavřeli dveře ledničky. Výrobce nějak zapomněl na to, že pokud si nevšimnu svítící ledničky, zřejmě přehlédnu i tu diodu na dveřích.

Nadšen nemohu být ani z aplikace Smart Access, který mi sice dovolí na iPadu nahlédnout kolik času mi zbývá na dopečení husičky, ale neřeší drobné problémy jako to, že když mohu okukovat iPad, mohu kouknout do trouby, nebo to, že si mohu pamatovat, že mi ještě zbývá půlhodinka pouhá. A pokud jsem od trouby pět mil, je mi iPad platný jako mrtvému kšandy, včas nedoběhnu a husu buď spálím, nebo mi ji někdo z rodiny sežere.

V podstatě totéž platí i o pračce, která je ochotná poslat SMS či e-mail ve chvíli, kdy doprala mé trenýrky. Sice existuje možnost, že si budu pamatovat, že hodinový cyklus končí ve 4 třicet, ale prosím.

Nicméně stále existuje mnohem pohodlnější možnost budíku, minutovky nebo timeru na náramkových hodinkách, což jsou low-tech „aplikace“, které doma mám a nemusím si kvůli tomu kupovat za drahý peníz nějaký vynález šílence, který nemá nic lepšího na práci nežli internetem obdařenou pračku.

Problémy budu mít i s tím, aby mi lednička kafrala do toho, jestli mi začíná procházet sýrec. Když nemluvím o problému, jak naprogramuju tisíce sýrů od stovek výrobců, z nichž každý bude mít jinou trvanlivost, tak na co mi to bude? Bude lednička e-mailovat do krámu objednávku nového mléka? To se bude ve chvíli, kdy budu na dovolené, mimořádně hodit.

A když už jsme tak u dalších aplikací týkajících se mé kuchyně – kdo by odolal chytré vidličce? Sice maloučko připomíná spíše vidle než vidličku, ale to je drobný detail. Nicméně ta mrcha kontroluje, jak rychle žvýkám a pokud získá pocit, že do mne jídlo padá jak Němci do krytu, nespokojeně mi v ruce zavrní. A po jídle ji zastrčím do počítače a dozvím se, kolik jsem toho snědl. No jak nekoupit.

Proti této ptákovině je iGrill, který pomocí teploměru a iPadu kontroluje, jestli už je můj stejk na zahradním grilu propečený tak akorát do růžova, přímo vynálezem, který si zaslouží Nobelovu cenu. Jen kdyby ho nezmršili integrací s Facebookem. Ach jo.

Dneska už rodiče nedokážou ani naučit děti chodit na nočník, aniž by k tomu nemuseli používat nějaký ten zázrak digitální techniky. Firma CTA Digital totiž hrdě představila plastický nočník se speciálním držákem iPadu. Opravdu musíme vychovávat děti v přesvědčení, že mohou a musí být neustále něčím baveny? Ještě nedávno byl záchod jedním z posledních míst, kde jsme mohli odolávat digitální lavině, co se na naše smysly valí ze všech stran. Nejdříve si tuto svatyni zničíme sami, dnes už i našim dětem.

2. 2. 2013

Autor: Václav Větvička