Aplikace v mobilu mého syna

Jednoho dne se náš syn vrátil ze školy, a jestli bych mu prý nainstaloval Poua. Zprvu jsem myslel, že myslí toho básníka a spisovatele hororových povídek.

Můj telefon, co se týče aplikací, je těžká nuda. Aplikace na koupi jízdenek do MHD, jízdní řády, televizní program, čtečka e-knih, letový radar, aplikace mé banky, fotbalová live skóre, Google Sky Map, geocaching, a největším úletem asi u mne je měřič intenzity světla.

Jenže Honzík chtěl Poua. Zjistil jsem, že svět chytrých telefonů zobrazuje rozdíly mezi dětmi a rodiči více, než bych chtěl. Pou je aplikace, kterou bych za svou generaci přirovnal k tamagotchimu.

V mobilu vám žije mimozemšťan, roste, a vy se o něho staráte. Koupete ho, krmíte, různými minihrami vyděláváte peníze, za ně kupujete oblečení, další jídlo, barvy, zábavu... Pou vypadá jako hnědá trojúhelníková hrouda, nebo jako hromádka trusu, ale prostě teď letí Pou. Pou prostě vytlačil i Talking Toma.

A nejen Pou. Když už Honzík věděl, jak se dostane na Play Google, stáhl si další aplikace. Samozřejmě YouTube a hitparádové žebříčky, aby mohli s kluky ve škole srovnávat svůj hudební vkus.

Mezi jeho nejoblíbenější hry se zařadilo sestřelování bublin, v nichž byl brzy lepší než manželka – doposud se trumfují v tom, kdo se dostal do vyššího levelu. Jednou jim postup do dalšího levelu trval i dva měsíce!

Za chvíli se mi pochlubil dalšími novinkami, z nichž byl nadšen. Databází hudebních stylů. Simulací pistole, kdy telefon fungoval jako pistole (klidně i zavěšená nízko u pasu), a dokonce vydávala i příslušný zvuk – podle toho, jaký druh zbraně si vyberete.

Protože občas chodíme na fotbal, hned si Honzík pořídil aplikaci houkačka (Air Horn), s níž nás nyní obšťastňuje hlavně ve chvílích, kdy jsme zády a kdy to nečekáme.

Zajímavou aplikací je svíčka. Skutečně – spustíte aplikaci a celý displej koukáte, jak svíčka hoří, plamen plápolá, svíčka ubývá... Podle toho, jak nakloníte mobil, je plamen vysoký, nebo nízký.

Podobně funguje aplikace zapalovač. Na displeji se objeví zapalovač. Zavřený. Pohybem ruky, stejným, jakým se podobné zapalovače otevírají, nebo prstem na displeji, zapalovač otevřete. Pak jej musíte škrtnout. A máte zde opět plamen.

Znáte frkačky? Používají se asi nejvíce na oslavách. Zafoukáte, frkačka zapíská a do té doby sice stočená do klubíčka, nyní se rozmotá. I to najdete jako aplikaci pro mobil! Stačí fouknout do mikrofonu.

Na podobném principu funguje i větrník. Stačí fouknout a imitace papírového větrníku se roztočí. Zapomněli jste si voňavku? Nevadí. Aplikace Spray imituje – sprej. Stačí zatřepat.

Nebo má v mobilu aplikaci Stun Gunm, tedy paralyzér. Pravda, elektrické šoky nedává, tím vrněním byste se asi neubránili, ale jinak je iluze dokonalá. Existuje dokonce aplikace, jež imituje vyndavač špuntů z láhví.

Tohle dnes vládne světů dětí. Zajímavé. Říkám si jen, kdy se objeví aplikace, díky níž chytrý telefon přetvořím třeba ve vysavač. Nebo aplikace, která by počítala blbce... I když tu asi ne, mohla by při procházce městem pípat neustále.

Občas by se mi hodila aplikace, která by mi z chytrého telefonu vytvořila šroubovák, pilku, klíč ke schránce – vše v jednom.

Zkrátka – blbinky, ty lidem jdou. Aplikace, jimiž se dá zasekat paměť telefonu, ale je s ním pak legrace. Jako s kámošem. A pokud máte Talking Toma, ještě si pokecáte.

Jen doufám, že zatím nikoho nenapadne použít nějakou aplikaci jako náhradu za toaletní papír.

27. 4. 2013

Autor: Jan Lipšanský