Šuplíky plné mobilů

Jak ten čas jde, vše se mění. Také technologie se mění. A když náhodou doma otevřete staré šuplíky, vyhrnou se na vás.

Podobně manželka uklízela a otevřela jednu ze skříněk, již většinou moc neotevíráme. A zde jsme našli záplavu starých mobilních telefonů. Takové naše malé muzeum. Kdopak třeba dneska tuší, že u nás chtěl kdysi působit mobilní operátor CrysTel, a že měl dokonce své mobilní telefony? (Ericsson T18s)

Nebo snad už jen pár pamětníků zamáčkne slzu při vzpomínce na telefony Bosch 908 a 909, tehdejší výkřik techniky. Byly dokonale ergonomické, elegantní, avšak na dnešní dobu s malým displejem, navíc černobílým.

Na těch telefonech se ten vývoj dá úžasně sledovat. První telefony – když odmyslíme ty manažerské kufříkové – toho moc neuměly. Telefonovat a posílat SMSky. Malý a černobílý displej.

Teprve postupně přibyly možnosti hodin a kalendáře, některé telefony dokonce uměly posílat SMS e-maily. Mohli jste si objednat zasílání zpráv třeba ze sportu formou SMS do mobilu.

Pak přibyly první fotoaparáty s mizerným rozlišením, a dokonce možnost natočit kostičkované a nekvalitní video bez zvuku. Mám takhle uschovaný záznam našeho dnes již desetiletého syna, když se poprvé odhodlal a sjel skluzavku. To mu byly tři roky. Takže vývoj za sedm let šel hodně kupředu, což?

Drsnou skutečností je, že tyhle staré (inu, mají nějakých deset, dvanáct let) mobilní telefony jsou často stále funkční. Dokonce i baterie se dá nabít. Jednomu je pak líto vyhazovat funkční věc.

Stejně tak doma nacházím staré šňůry a kabely – a samozřejmě nabíječky. Dnes, kdy je standardem USB nabíjení, všechny ty staré varianty ztrácejí význam. Maximálně můžu ty šňůry rozkuchat a použít měděný drát na zachycení DVB-T příjmu, když drát vystrčím z okna. (Zdravím kamaráda Kosmíka.)

Vybavilo se mi, že před takovými sto lety měl podobné problémy jistý Jan Neruda. Možná někteří z vás ještě budou vědět, o koho jde. Napsal o tom do novin esej Kam s ním? Nikoliv, nešlo o pražského mafiána, který netuší, kam s mrtvolou konkurenčního mafiána, ale o prozaičtější problém.

Jan Neruda netušil, kam se slamníkem. Na tom je vidět, jak jsme jako lidstvo vyspěli. Dnes se slamníkem nemá problém nikdo. Zato si kladu otázku, kam s nimi, ohledně sedm let starých mobilů. Kdybychom ustrnuli ve vývoji, možná bych do toho slamníku ty mobily mohl nacpat.

Copak Neruda, ten to nakonec vyřešil tím, že věnoval slamník mlékářce, která potřebovala stlaní domů pro chlív. Jenže vývoj skutečně nezastavíš – kdo mi dnes vezme staré mobily jako stlaní do chlíva?

Neexistují ani burzy, dokonce ani muzea, kam bych staré mobily mohl věnovat. A nezapomeňte – mnohé exponáty by byly ještě funkční! Vyrábějí se k okamžité spotřebě v miliónech kusů, žádné unikáty.

Kdysi jsme sbírali telefonní karty s obrázky, časem prý budou mít mezi sběrateli nějakou větší cenu. Až na pár raritních kousků prodáte kopu podobných karet (tedy šedesát) za deset korun. Pokud máte štěstí.

Když se někde vykope mince z doby Alexandra Velikého, je z toho hnedle povyk. Asi je tenkrát dělali ručně, každá jiná, každá forma měla jiný kaz. Dnes je vše strojově přesné, žádné unikáty, jen dokonalé – a naprosto bezcenné – kopie. Určené k rychlé spotřebě.

Při dnešních možnostech zálohování je i v podstatě přechod na nový mobil daleko kratší než před x lety, kdy jste kontakty museli přesouvat ručně, po jednom přes SIM, a kdy jste přišli o všechny SMSky starého mobilu.

Dnes zazálohujete on-line včetně aplikací, stáhnete do nového mobilu, trochu přizpůsobíte – a hotovo. Starý mobil můžete hodit do šuplíku nebo rovnou vyhodit. Protože jej neprodáte ani na Aukru.

Kdo by taky byl takový blbec, aby dnes kupoval takové ojetiny jako SE Z310i nebo T65i? V mých představách se svět změnil v obrovskou skládku elektroniky – nejen mobilů, ale také videí (VHS, U-matic, Hi8, Beta), DVD přehrávačů (ty zcela první třeba neuměly prostorový zvuk nebo dokonce nahrávání z televize), a v poslední době i Blu-Ray přehrávačů, možná i nějakých 3D mašinek.

Sláma se dala použít kdysi znovu pro podestýlku hovad. Ale k čemu by se dala rozumně využít stará elektronika?

10. 8. 2013

Autor: Jan Lipšanský