Rubikova kostka majora Zemana

Četl jsem tuhle povídku Stanislawa Lema o pilotu Pirxovi, který na pravidelné patrole ubíjí čas hraním prasátek, jež propašoval přes kontrolu na kosmodromu.

Prasátka, jak se dá z kontextu pochopit, je kulatá krabička, kde je nutné dostat kuličky – prasátka do domečku natáčením krabičky doleva, doprava, mírně nahoru, mírně dolů.

Taková obdoba, jestli si jej někdo pamatuje, fotbalu. V seriálu 30 případů majora Zemana má v dílu Strach tuhle hru saniťák, kterého zabijí a hru si vezme Zeman, čekající, až manželka porodí.

Plochá, kulatá krabička měla uvnitř za dvěma skly nakreslené zelené hřiště s dírkami a jednou malinkatou dírkou v nakreslené bráně. Úkolem bylo nakláněním kulaté krabičky dostat kuličku do té malé dírky v bráně tak, aby nepropadla na druhou stranu.

Uvědomil jsem si při čtení té povídky, že Lem poněkud podcenil ve svých technologických vizích možnost hraní počítačových her, jak je známe dnes. Myslel si, že lidé budou v době letů do kosmu nosit po kapsách tyhlety hry, a nenapadlo ho, že jim bude stačit páčka nebo tlačítko, aby si mohli zahrát na počítači nebo přes internet.

Že vlastně všechny ty hry minulosti upadnou v zapomnění. Třeba Rubikova kostka byla velkým hitem, a kupodivu dodnes se pořádají soutěže v rychlosti jejího skládání. Osobně jsem princip nikdy nepochopil a potřeboval jsem všechny ty návody ve stylu dvakrát doleva, jednou dolů, jednou doprava.

Z Maďarska mi rodiče dovezli další hry. Globus z plechových plíšků se brzy rozbil, ale skládat hada mne baví dodnes – dají se vytvořit roztodivné a zajímavé kombinace.

Tuhle jsem našel semafor a musel jsem těžce na internetu pátrat, jak se tahle hra vlastně hraje – máte tam čtyři kuličky, každá má na sobě různé barvy ve všech čtyřech směrech (modré, červené, žluté, zelené) a je potřeba je natáčet tak, aby všude byly různé barvy, ve všech čtyřech sloupcích.

Kdysi jsme měli doma i Kloboučku, hop! v mini provedení na cesty, tahle hra mne také bavila, víc než karty a prší. Měli jsme a hráli jsme doma dětskou ruletu.

Nedalo mi to a šel jsem zkontrolovat stav našich off-line dnes. Naštěstí to nedopadlo nijak špatně – kromě karet a hada jsem našel i Kdyby prase mělo křídla, tučňáky od Smart Games, šachy, dámu, AutoEvropu a Dostihy a sázky.

Je však pravda, že v rodině moc nepoužíváme počítač ke hraní her. Doom, multiplayery apod. nás nikdy nechytily, ani syna. Ten maximálně hrál na počítači Staň se světošlápkem, kde alespoň zjistil nějaké zajímavosti o cizích zemích a jak jsou daleko od sebe.

Tuhle jsme čekali manželka a já s druhým synem v čekárně v nemocnici. Ona si vytáhla Poua na mobilu, já taky, a ten kluk na lavici vedle nás to samé. Přitom před nějakými dvaceti lety byla podobná hra do kapsy – krabička s tamagotchi, virtuálním zvířátkem, jež mohlo na rozdíl od Poua i zemřít.

Vlastně jsem měl i takovou hru, kde vlk z Jen počkej chytal vajíčka do košíku a člověk musel tlačítky pohybovat vlkem doleva nebo doprava. Taky jsem ji nosil po kapsách a docela by mne zajímalo, zda existuje podobná aplikace pro Android.

Nebo jestli by se našel ten fotbal s dírkami pro Android jako herní aplikace. Jen se obávám, že by ta hra byla dokonalá. Abyste mi rozuměli – papír uvnitř krabičky se čas od času zkroutil, pokaždé jinak. Při hraní to pak přinášelo další nové obtíže, jak s kuličkou zacházet, aby se dostala, kam má, a přitom nepropadla. Tohle mi asi žádná aplikace nenasimuluje.

Pravda, mohl bych tady brečet, jak ty dřívější hry pěstovaly fantazii a představivost a obratnost, zatímco dnešní počítačové hry jsou plné násilí. Asi to tak je, ale o tom už se napsalo tolik článků, že bych vypadal, jako že vykrádám.

Jde mi jen o tu interakci – pár tlačítek mi nenahradí, když člověk prsty formuje hada do podoby květiny nebo mnohostěnu, žádná aplikace v mobilu mi nenahradí ty nervy, jaké jsem měl, když po vypouklé části papíru jsem se snažil kuličku dostat do branky.

Jestlipak se tyhle hry do ruky ještě dělají? Nebo už je počítače a mobily převálcovaly? Musím se někde podívat alespoň po tom fotbalu.

A nyní mne prosím omluvte, musím nastavit sestavu na Hattricku – zítra moje virtuální mužstvo „hraje“ o 2. místo v tabulce.

28. 9. 2013

Autor: Jan Lipšanský