Úvod > Články > Proč si nerozumíme

Proč si nerozumíme

Kdysi národy rozdělovaly rozdílné jazyky – tenhle mluvil řecky, tamten latinsky, jiný germánsky, keltsky nebo staroslovansky. Prý za to mohla Babylonská věž. Proč si nerozumíme dnes?

Podle Bible kdysi měli všichni lidé na Zemi jeden jazyk. Jenže to lidství jim nějak stouplo do hlavy a začali stavět Babylonskou věž – aby ukázali, že dosáhnou až k Bohu, že jsou lepší než Bůh. No a Bůh se podle Bible rozhněval, věž zbořil a všem národům zmátl jazyky, aby měl každý jiný.

Jazykovědci by samozřejmě k tomu měli své připomínky, ale v podstatě vědecká zkoumání tuto biblickou teorii potvrzují. Kdysi skutečně podle vědců existoval jeden původní mateřský jazyk, který se rozdělil na deset větví.

Jednou z těchto větví byly proto-indo-evropské jazyky, jimiž se mluví v Evropě a v části Asie a severní Afriky. Jedna větev těchto jazyků byly anatolské jazyky, nyní vymřelé (třeba chetitština), druhou kelto-italo-tochariánské, třetí balto-slovansko-germánské a čtvrtou árijsko-řecko-arménské.

Když se to vezme hodně zjednodušeně, čeština je svým způsobem příbuzná třeba perštině nebo hindštině – některá slova jsou si pak skutečně velmi podobná, jiná pouhá homonyma, tedy slova souzvučná. V Persii bychom se však už dnes samozřejmě nedomluvili.

Některé jazyky dokonce vědci nedokážou zařadit do nějaké skupiny, třeba řečtinu nebo albánštinu, tyto jazyky stojí samostatně mimo všechny větve. Donedávna sem patřila i tochariánština, ale nyní někteří jazykovědci objevili určitou spojitost s keltskými a latinskými jazyky.  

Světově nejrozšířenějším jazykem ve světě je dnes samozřejmě čínština, přes 1 miliardu Číňanů přece jen tvoří více než šestinu celkové světové populace. Další místa jsou variabilní, ale patří sem angličtina, hindština, arabština, španělština, bengálština, ruština, portugalština.

Jazykem, který používá nejvíce nerodilých lidí, je angličtina. Angličtina vede i na internetu, podle serveru Internet World Stats angličtinu na internetu používá více jak 430 miliónů uživatelů.

Moje matka byla letos na dovolené v Řecku a příjemně ji překvapilo, že hoteliérka měla ve smartphonu nainstalovanou aplikaci pro překlad, takže holky pletly češtinu, řečtinu a angličtinu, aplikace překládala, a holky si rozuměly.

Jenže pak vlezete třeba na nějaké diskuzní fórum nebo na Facebook. Ti lidé používají češtinu. Nebo rádoby češtinu, dnes se pravopis nenosí, takže jde spíše o zprzněnou češtinu. Už to samo je občas problémem – ne každý hned porozumí, co kdo myslí, když třeba napíše „lýbali jsme se a lýbylo se mi to“.

Ale ještě pořád se v tom dá vyznat. I když někdo používá oblíbené anglické zkratky jako LOL, IMO nebo IMHO apod., pořád se to nějak dá dohledat či pochopit.

I když toto pomineme a dva lidé třeba na Facebooku mluví stejným jazykem, nemusejí si rozumět. Nejmarkantnější je to zrovna nyní před volbami – jeden mluví o voze, a druhý o koze.

Jeden se snaží překřikovat druhého a trumfovat. Jeden má svůj názor, druhý svůj, a teď jej na sebe vyřvávají a dohodnout se nemohou. Protože jeden neposlouchá druhého.

Nemusí však jít jen o politiku. Kolikrát musíte přidávat k nějakému textu nebo do e-mailu smajlík, aby ten druhý pochopil, že to myslíte jako vtip? Když s někým stojíte tváří v tvář, hrají roli i vaše gesta, mimika, případně úsměv či zamračení. Hra těla.

O to vše jsme při neustálé e-mailové a chatovací komunikaci ochuzeni. A leckdy ani ty smajlíky hru těla nenahradí. Kolikrát jste si s někým museli vyjasňovat, že šlo jen o přátelské rýpnutí, ne pokus o urážku? Nebo že jste posílali vtip, nikoliv rozbor vnitropolitické situace v zemi?

Rovněž takový vtip častěji vyzní lépe ústně než písemně, smajlík někdy může vyznít jako výsměch, ačkoliv to tak nebylo myšleno.

Nejspíše je to hodně dáno i naším spěchem. E-maily čteme v rychlosti za pochodu, usrkneme z hrnku s kávou a běžíme na poradu. Články na internetu delší než jedna normostrana jsou pro nás dlouhé, nečteme je, nebo ne celé, a pak se divíme, že jsme je nepochopili, nebo si myslíme, že autor je blázen.

Celá ta překotná elektronická komunikace poukazuje na jedno – nedokážeme se v té přemíře a záplavě zpráv uklidnit, roztřídit si texty na důležité a nedůležité, ale hlavně – nedokážeme vnímat (nikoliv jen poslouchat nebo číst, ale vnímat) toho druhého.

Často nám při onom zběžném čtení elektronické komunikace uniká podstata sdělení, hlavní myšlenka. Protože jsme se nad ní nezamysleli. Čteme, slyšíme, ale nevnímáme.  

19. 10. 2013

Autor: Jan Lipšanský

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Technika s lidskou povahou

O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...

 

Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...

 

5 zajímavých pivních webů

O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...

Nejčtenější články

Jedna datová SIM pro surfování v celé EU

 

Chystáte se na zahraniční dovolenou a neumíte si představit být nějakou dobu bez dat? Řešením pro vás může být...

O2 představuje nový modem s duální Wi-Fi

 

Od 1. června nabízí společnost O2 k O2 Internetu na doma nový Prémiový VDSL modem a router v jednom.

CETIN vylepšuje VDSL! Nabídne rychlost 80 Mb/s.

 

CETIN nabídne vyšší rychlost VDSL internetu. Doposud bylo maximum 40/4 Mb/s, nyní by se měla rychlost vyšplhat až na...