Úvod > Články > Kampak se asi ztratilo umění diskuze?

Kampak se asi ztratilo umění diskuze?

Rétorika a diskuze se vyučovaly už v antice. Patřilo k dobrým mravům umět diskutovat, ale hlavně logicky a věcně argumentovat.

Toto umění převzali křesťanští učitelé, když v křesťanském vynálezu – na univerzitách – připravovali osnovy a výukové obory. Na Sorbonně se diskuze považovala za umění. Každý se učil několika základním pravidlům.

Například umět přesně a věcně vyjádřit své myšlenky. Pokud dotyčný nesouhlasil s nějakou tezí, musel ji umět logicky rozebrat a poukázat na slabiny takové teze. A na oponentovi bylo, aby dokázal logicky svou tezi obhájit.

Podobnou diskuzí se posléze dospělo k logickému konsenzu, jenž z diskuze nakonec vyplýval. Oba oponenti si potřásli rukou a rozešli se v dobrém. Ostatně Voltaire se kdysi střetl s ne zrovna obratným oponentem, a co myslíte? Řekl mu, že je lůza a buran? Nikoliv, prohlásil: „Nesouhlasím s vámi, ale udělám vše proto, abyste svůj názor mohl obhajovat“.

Tahle historická vsuvka se mi vždy vybaví, když nejen na Facebooku nebo v komentářích pod nějakým článkem diskutuji s někým opačného názoru. Ostatně i zde na DSL se objevují jedinci, kteří se cítí chlapácky, pokud mohou použít sprosté slovo. A přitom si neuvědomují, že tím jen o sobě prozrazují, jak ubohé úrovně jsou.

Než by dnes někdo věcně a logicky diskutoval, snaží se o různé podpásovky. Například místo toho, aby se diskutovalo k jádru věci, začnou se rozebírat zcela nepodstatné detaily. A protože pak už jde o hnidopišské podrobnosti, jež se diskutovat nedají, diskuze skončí.

Nebo místo toho, aby se diskutovalo k věci, vytáhne se zástupný problém, nejlépe typu „vy jste nám strejčka, my vám tetičku“.

Zcela nejhorší je diskuze ve chvíli, kdy oponentovi dojdou argumenty k věci, a tak začne kádrovat. Projede profil toho druhého, najde něco, zač ho sprdnout, a už to jede. Pokud ani tato taktika nezabere, stane se z dotyčného hulvát, vynadá vám do bolševiků a spokojeně debatu opustí, protože vám tom přece nandal.

Jenže za podobnou formu diskuze by ještě před sto lety byl z každé univerzity vypískán. Je to laciné pomáhání si nedovolenými prostředky. Nebo spíše jakýsi aut či ofsajd, použijeme-li sportovní terminologii.

Všimli jste si, jak jsme jako lidstvo líní a jak si vše zjednodušujeme? Nejenom že máme instantní polévky a instantní kafe, nejenže už si málokdo umí zavázat tkaničky, protože používá boty se suchým zipem nebo pantofle náběhovky, my si i názory vytváříme instantně.

Stačí nám přečíst si titulek v novinách. Často sice titulek nemá s obsahem článku nic společného, ale my už máme názor. Nejdeme do hloubky, nepídíme se po pravdě.

A pak vyběhneme na nějakou diskuzi, zašermuje naším povrchním názorem, a děsně se divíme, že nám někdo začne povídat něco o historických souvislostech. Třeba nyní před volbami na Letnou někdo za jistě drahé peníze vytáhl nadživotní portrét Putina, aby varoval před komunisty.

Problém je, že Putin není komunista, v Rusku nevládnou komunisté, ale kmotrovské oligarchické mafie, a že komunistická strana Putina kritizuje. Ti, kteří na Letnou tahali obrázek Putina, se měli nejdříve stavit v knihovně a přečíst si heslo třeba na Wikipedii – i tam by to našli.

Nyní před parlamentními volbami se mezery v chápání správné a korektní diskuze projevily na Facebooku naplno. Žel nedopadly dobře zrovna pro pravicové voliče. Jestli někdo používal podpásových nadávek místo argumentů, byli to právě oni. Lůza, nefachčenci, zloději, hlupáci, polointeligenti, hospodské mozky, bolševici – v korektní diskuzi je faux pas použít cokoliv z toho.

Poněkud z toho jde strach. Protože diskutéři museli být vždy na diskuzi připraveni. Nikoliv svaly a pěstmi, ale šíří rozhledu, fakty. Pak se dá diskutovat. Když s někým mluvíte o hrozbě komunismu, měli byste vědět, že u nás žádný nikdy nebyl, jen socialismus.

Měli byste vědět o Pařížské komuně, o Rose Luxemburgové, o 50. letech v USA a mccarthismu, nebo o vývoji v jihoamerických zemích. Abyste věděli, že zkrátka nic není jen černé, nebo bílé, jak se nám snaží dnešní média nakukat.

Je to i o selhání novinářů. Nedokáží jít problémům na dřeň, neumějí problém rozebrat věcně do hloubky.

Neumíme už umění diskuze. Stala se z toho spíše nenávistná hádka, kde se hází s dojmy, uráží se, ale jádra problému se takto samozřejmě nedá dobrat.

Dokud se nenaučíme opět umění diskuze, dokud se nenaučíme respektovat odlišný názor oponenta, aniž bychom ho začali urážet, do té doby z nás budou jen pavlačové drbny.

26. 10. 2013

Autor: Jan Lipšanský

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Technika s lidskou povahou

O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...

 

Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...

 

5 zajímavých pivních webů

O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...

Nejčtenější články

CETIN zrychluje VDSL na 50 Mb/s a chystá rychlost až 250 Mb/s!

 

Česká telekomunikační infrastruktura (CETIN) opět aktualizovala svoji nabídku pro přístup k veřejné pevné...

Zakrýváte si kameru u notebooku?

 

Kvůli obavám ze sledování hackery, uživatelé používají krytky, se kterými zakrývají nejen kamery u notebooků, ale i...

dTest podává žalobu na O2 kvůli datovým tarifům

 

Od pátku 15. července budou u O2 platit nové podmínky ohledně datových tarifů. O2 neumožní zákazníkům odstoupit od...