Bez hluchých by nebyl internet

Někdy člověka až zarazí dějinné souvislosti. Dnes si popovídáme o jistém Grahamu Bellovi a o tom, že stačilo málo, třeba aby neměl za snoubenku hluchou dívku, a byli bychom bez internetu.

Graham Bell se narodil ve Skotsku a jako každý Skot oplýval tvrdohlavou povahou. Když se do něčeho pustil, potřeboval dovést projekt do konce. Jeho otec i děd se zabývali poruchami řeči, fyziologií orgánů řeči, přičemž Bellova maminka byla hluchá.

Společně se svým otcem začal brzy vyučovat na škole pro neslyšící a společně pak byli pozváni vyučovat i v Americe, tedy v USA. Zde se seznámil mladý Bell s jednou velmi zajímavou žačkou.

Mabel Hubbard ve svých pěti letech po spále přišla o sluch. Přesto jí rodiče zaplatili výuku tehdy neobvyklého odezírání ze rtů, a to dokonce v několika jazycích, a také se naučila mluvit.

Její otec byl právník a snažil se také prorazit v oblasti tehdy se rozvíjejícího telegrafu.

Mladý Graham Bell se mu docela hodil do krámu. Byl zkušený a vyznal se i ve fyzice, takže mohl pracovat na inovaci telegrafu. A protože se Grahamovi Mabel moc líbila a on jí, otec souhlasil se sňatkem, pokud Graham Bell dovede svou inovaci do konce.

Bella však zaujala při výzkumu jiná věc – ucho funguje na principu membrány. Ve škole zkoušeli fonograf Leona Scotta, který zaznamenával chvění vzduchu způsobené hovorem.

Šlo by něco podobného využít třeba v přenosu hlasu na dálku? Nejspíše tušil nebo i věděl, že podobné pokusy už prováděl Italoameričan Antonio Meucci, nejspíše ve Western Union Telegraph Company, kam přišel pro rady, uviděl i Meucciho prototyp.

Od té doby se traduje jistí nevraživost mezi Bellem a Elishou Grayem z Western Union, který vynalezl tónový telegraf, z něhož Bell při svých pokusech rovněž vycházel.

Bell brzy zjistil, a kupodivu náhodou, že bude nutné využít ještě magnetů a jazýčků, kromě membrány. Jeho potenciální tchán však byl nespokojen s Bellovou prací. Měl přece vylepšovat princip telegrafu, ne vymýšlet nějaký nový přístroj.

A tak Bell přes den pracoval na vylepšení telegrafu, přes noc na svém nápadu – to víte, tvrdohlavý Skot. K dalšímu střetu s Grayem došlo, když Bellovi někdo vykradl jeho pracovnu a ukradl poznámky k telefonu. Tehdy i tchán pochopil, že jde možná o vážnější věc, a hned zašel vynález telefonu zaregistrovat u patentového úřadu.

Jenže chudák úředník, zjistil, že se stala nevídaná věc, sešly se mu dvě žádosti na patent na stejnou věc v jeden den! Ano, druhá žádost pocházela od Graye. Nakonec patent dostal Bell, protože jeho tchán předložil i technickou dokumentaci, zatímco Gray jen předběžnou žádost na možný budoucí vynález.

Teprve ale měsíc po přiznání patentu (v březnu 1876) se povedlo spojení s asistentem v laboratoři, čímž vznikl první Bellův funkční telefon. Bell dosáhl svého a ztratil o telefon zájem. Jenže jeho hluchá manželka ho přemluvila, aby se toho roku s telefonem zúčastnil světové výstavy ve Filadelfii.

Bell se tedy na výstavu vypravil, ale vše vypadalo na katastrofální neúspěch. Zájem vzbudily vynálezy jeho konkurenta Graye. Až se na výstavě objevil v doprovodu hlavních představitelů výstavy brazilský císař.

Ten rovněž jevil velký zájem o Grayovy vynálezy. Málem už odešel, když si všiml Bella. Jaká to náhoda! Brazilský císař totiž před časem navštívil školu pro hluchoněmé, kde Bell vyučoval, a s Bellem se tehdy seznámil a vedli spolu rozhovor.

Zastavil se tedy i u telefonu. Bell mu jej předvedl, ale císař nevěřil, že nejde o trika a podvod. Teprve když Bell odrecitoval na ředitele výstavy větu ze Shakespeara, užasli všichni nad tímto vynálezem – a Bell obdržel zlatou medaili.

Rozšíření telefonu sice ještě málem zabránil soud, kdy Western Union žalovala Bella, ale ten svými deníky a dopisy přátelům zrekonstruoval pro porotu chronologicky vznik telefonu a při vyhrál. Jeho a tchánově společnosti nestálo nic v cestě. Rovněž svatbě s Mabel již tchán nebránil.

Telefonní linky obepnuly nejprve Severní Ameriku, v roce 1878 jižní Austrálii, v srpnu 1879 část Anglie (z Londýna do Manchesteru) a v roce 1915 pak byl položen první transkontinentální kabel. Je asi zbytečné připomínat, že bez těchto kabelů mezi světadíly bychom dnes neměli internet. Nebýt hluchých, nemuselo k tomu dojít a mohli jsme dodnes používat nějakou vylepšenou formu telegrafu.

Douška na závěr. Nedávno vědci vyzkoušeli v laboratorních podmínkách Bellův první telefon a porovnali jeho přenosové vlastnosti s mobilními telefony. Ke svému překvapení zjistili, že Bellův přístroj často vykazoval lepší kvalitu přenosu, než současné mobilní telefony.

16. 11. 2013

Autor: Jan Lipšanský