Nejjasnější svítilna ze všech

Děti už nějakou dobu běhaly po bytě a oslovovaly se „nejjasnější svítilno“. Nechápal jsem, oč jde, a myslel jsem si, že jde o nějakou verzi nejjasnější výsosti.

Pravda nakonec byla poněkud prostá, a přiznávám, tak nějak mne zklamala – jde o mobilní aplikaci, kdy vám telefon v noci poslouží jako baterka pro svícení na cestu. Aplikace se jmenuje Nejjasnější svítilna, protože prý svítí nejzářivěji.

To je jako v reklamách – prací prášky byly už před dvaceti lety nejlepší, nejvíce bělily, více to už ani nešlo. Ale jen do další reklamy. Pak bylo nutno použít nadstavbu nad slovo „nej“. Něco jako „ještě lepší než nejlepší“. Dává vám to logicky smysl? Mně ne. Je to asi prostřelená neprůstřelná vesta. Je-li prostřelena, není neprůstřelná.

Více by se mi líbil onen honosný titul. Kdo by tak mohl být Nejjasnější svítilnou ze všech? Nějaký lampář jako v Malém princi? Ten, který chodil kdysi i po československých městech každé ráno zhášet a každý večer rozsvěcet plynová pouliční světla po celém městě.

Nebo by to mohl být název pro tu lucernu, kterou děti poprvé uvidí v Narnii poté, co projdou skříní – svítí jasně a má pro ně v podstatě velký význam, minimálně orientační. A jak zjistíme čtením knih, tak orientační nejen ve smyslu určení polohy, ale i vnitřního světla.

Koneckonců by také mohl existovat nějaký indiánský, nejspíše jihoamerický národ, který by titulem Nejjasnější svítilna označoval Slunce, klaněl se mu a ve svých posvátných písmech, dodnes nerozluštěných, protože „psaných“ formou kipu, by svému bohu Nejjasnější svítilny věnoval spoustu kapitol.

Nějak nám chybí ta poetika starých národů. Orion je pro nás čokoláda, aniž bychom tušili, že jde také o souhvězdí, a to souhvězdí bylo pojmenováno po hrdinovi řeckých bájí, který byl synem boha Poseidóna. Patřil k významným lovcům, vždy ho doprovázeli dva psi, a od svého otce měl schopnost procházet mořem s hlavou nad hladinou.

Pravděpodobně tohoto poloboha znali i staří Akkadové, kteří mu říkali Uru-Anna. Tohle jméno se dá přeložit dvěma způsoby – buď jako muž z hor, nebo (a teď pozor!) jako Světlo nebes! A jsme zase u Nejjasnější svítilny. ;-)

Každé slovo, každé pojmenování, mívalo v dávných i poměrně nedávných dobách více významů. Některé symbolické, jiné hlubšího významu. Vždyť i dnes se mnozí pídí po tom, co znamená jejich jméno.

Třeba takový Petr znamená skála. Jenže nejde o ledajakou skálu. Má jít o pevnou skálu, posilující duchovní víru všech v Krista věřících. Jméno Petr se překládá také jako skálopevný – víru postavenou na pevné skále ani vichřice nepřemohou.

Nebo taková Lucie – jméno vychází z latinského slova lux. Světlo. Jméno Lucie se tak překládá jako „světlá“ nebo „zářící“. A už jsme zase u světla... Mohla by být pro některé Nejjasnější svítilnou Lucie?

Dnes slova ztratila význam a jsou to jen ploché fráze, zbavené vší mystiky, symboliky i světla. Každý den se na nás valí z internetu hromady reklam. Pokud nemáte zapnutý Adblock, zkuste se podívat na iDnes nebo ČSFD. Reklama vlevo, reklama vpravo, velký blok reklamy nahoře, do toho nějaké to reklamní video, které se spouští, aniž bychom chtěli.

A všechny ty reklamy nám doporučují samé veledůležité věci jako nový iPad, nový chytrý telefon, nový tablet, nový netbook, novou půjčku, novou televizi, nový úvěr, novou kreditní kartu, nové gadgety. Sice podobných krámů máme většina z nás plný byt, ale nekupte to. Spotřeba musí růst.

Tyhle reklamy zneužívají slova dříve plná významů, dělají z nich odosobněná a laciná, prvoplánová hesla. Jistě, spoustě lidí, kterým již nejen čeština nic neříká, podobné věci nevadí a nechávají je chladnými. Jim stačí povrchní svět povrchního spotřebního kalkulu pro pocit štěstí.

Nepotřebují žádné významy, nic, nad čím by si museli lámat hlavu a rozhýbat alespoň jeden mozkový závit. Nepotřebují hledat souvislosti a jít do hloubky. Nepotřebují spojovat si znalosti z různých oborů a upotřebit je ve svém životě, aby i ten byl zajímavější a prozářenější.

Poznáte tyto lidi docela snadno – chybí jim vnitřní světlo. Chybí jim Nejjasnější svítilna.

30. 11. 2013

Autor: Jan Lipšanský