DRM v HTML5 i s posvěcením Mozilly

DRM, správa digitálních práv, se stala součástí specifikace HTML5 a po Chrome jej bude podporovat – i když nepřímo – také Mozilla. IE by se měl připojit v nejbližší době.

DRM (Digital Rights Management) představuje soubor politik, respektive technických omezení, která slouží k omezení přístupu k určitému médiu. V současné době je známé DRM u elektronických knih, které je váže zpravidla na jeden účet nebo jedno konkrétní zařízení.

Není nutné příliš zdůrazňovat, že tento způsob ochrany je většinou málo efektivní a velká část čtenářů se s ním umí rychle vypořádat.

S tím souvisí základní kritika celého konceptu omezení přístupu – v zásadě neřeší problém pirátství, neboť pirát si s touto formou ochrany poradí relativně snadno, ale současně snižuje komfort čtení a nakládání s dílem pro čtenáře, který si jej legálně zakoupil.

Klasickým příkladem může být situace, kdy člověk chce v textu vyhledávat nebo jej číst na více zařízeních, což často DRM omezuje. V takovém případě je odstranění ochrany sice krokem nelegálním, avšak zcela pochopitelným.

DRM se tak postupně stalo omezením, které se od svého původního účelu dosti odklonilo a podle některých brání většímu rozšíření čtení digitálních knih, neboť jde o funkci snižující komfort i dostupnost děl. Pokud se chce člověk chovat korektně, nemůže například knihu beztrestně převést z jednoho formátu do druhého, protože to předpokládá odstranění DRM.

Je zde přitom ještě jedna důležitá rovina kritiky. DRM může fungovat lokálně, takže některá média budou dostupná jen v určité oblasti (například v USA), ale v dalších státech si vlastní zakoupenou knihu přečíst člověk nemůže.

Existují dokonce situace, kdy poskytovatel knih přímo odstraní knihy ze zařízení při přesunu mezi hranicemi. To opět snižuje možnost čtení (u papírové knihy se toto nikdy stát nemůže) a jde zcela proti myšlence globální společnosti, kde tok informací je přirozenou součástí demokratického fungování světa.

DRM v HTML5

DRM se nyní objevuje také ve specifikaci HTML5.1, kterou posvětilo konsorcium W3C, které má webové standardy na starosti. Proti tomuto kroku se postavila open source scéna, která upozorňuje, že se W3C nechová jako nezávislý arbiter, který hledá nejlepší možnosti pro technologie a web jako takový, ale plní přání svých nejdůležitějších členů.

Na druhou stranu lze říci, že situace, kdy W3C postupovala jinak, zde již byla v době masivního rozšíření IE. Výsledek byl přitom takový, že se standard rozpadl a začaly existovat značky, které fungovaly jen v určitých prohlížečích a web bylo nutné optimalizovat pro každý z nich zvlášť (nikoli kvůli výkonu, ale kvůli funkčnímu vzhledu).

W3C má v tomto ohledu jen velice omezené možnosti. Za DRM v HTML5 stál Google, který provozuje Chrome a Microsoft se svým IE. Tito dva hráči mají drtivou většinu v oblasti prohlížečů a proti stála vlastně jen Mozilla. Mimo to si prosazení DRM přáli například Netflix či BBC, kteří argumentují ekonomickou možností přinášení obsahu.

V současné době se omezení přístupu musí řešit různými cestami, každá varianta je jiná a webu rozhodně neprospívá. Ostatně přehrávání videa ve Flash není zdaleka optimální variantou, která by mohla přinášet něco dobrého.

Velcí producenti video obsahu říkají, že jim DRM umožní snížit náklady a učinit video lépe šiřitelné, na čem by měl v posledku vydělat divák, nutno říci, že zřejmě nikoli český. BBC již dlouho vede širokou diskusi o tom, zda je správné, aby za peníze britských daňových poplatníků vytvářeli obsah pro celý svět. V době postimperiálních zájmů je logické, že omezení přístupu k určitému obsahu pomocí DRM nejen utiší tyto hlasy, ale také sníží náklady.

Richard M. Stallman z Free Software Foundation se proti takové implementaci DRM ostře ohradil. Zvolená forma pomocí Encrypted Media Extension (EME) není otevřená, takže například Mozilla při implementaci musí spoléhat na řešení třetích stran a není možné příslušné funkce do prohlížeče doplnit přímo. Tím dostávají výhodu jak Google, tak Microsoft.

V současné době je možné DRM na web implementovat například pomocí JavaScriptu nebo zmíněného Flash. Skutečnost, že se součástí HTML stane proprietární komponentam, je potenciálně nebezpečná a škodlivá, soudí Stallman.

Osobně se domnívám, že W3C skutečně nemělo na výběr, pokud jde o implementaci DRM do HTML v určité formě, ale způsob, jakým to udělalo, je mimořádně nešťastný v tom, že poškozuje jednoho z účastníků soutěže a potenciálně ztěžuje vývoj aplikací pro web.

Mozilla jako poslední na DRM přistoupila

Mozilla jako poslední z velkých hráčů na přítomnost DRM přistoupila. Bude jej implementovat pomocí zásuvného modulu, který pro ni bude vyvíjet Adobe, a to z důvodů výše uvedených. Možnost nainstalovat si rozšíření bude mít uživatele až poté, co navštíví stránku, která jej vyžaduje.

Společnost zdůraznila, že proti takové formě implementace sice bojovala, ale z hlediska udržení uživatelů, především těch sledujících Netflix, jí nezbylo nic jiného, než na tuto změnu přistoupit. Přepínání mezi prohlížeči by se zřejmě nedělo příliš dlouho a prohlížeč už má tak svých problémů s klesající atraktivitou dost.

DRM ale může přece jen nějaké pozitivní důsledky přinést. Hovoří se o lepší možnosti provozování digitálních knihoven či videoték. V současném světě to zřejmě bez DRM nejde a jednotná implementace by celý proces mohla dostatečně zjednodušit a unifikovat. Což službám obecně prospívá.

21. 5. 2014

Autor: