Úvod > Články > Digitální Česko 2.0: přešlapování na místě

Digitální Česko 2.0: přešlapování na místě

Vláda vzala na vědomí zprávu o plnění agendy Digitální Česko 2.0 s tím, že je splněno 14 bodů ze 17. Bližší pohled ale ukazuje, že to není úplně pravda a že současná vláda ICT jako prioritu nemá. To přitom jde proti všem doporučením například ze strany Světového ekonomického fóra.

Světové ekonomické fórum na jaře vydalo zajímavou zprávu, ve které uvádí, že digitální ekonomika rychle roste a je jednoznačným tahounem celého hospodářství. Moderní stát si dnes bez on-line komunikace lze jen obtížně představit a například banky, telekomunikační společnosti nebo média jsou na těchto technologiích závislí úplně. Diskusní platforma přitom jednoznačně upozornila na to, že úzkým hrdlem je především infrastruktura, která je v prostoru Evropské unie budována zcela nekoordinovaně a nedostatečně.

Evropská komise se o určitou koordinaci, nebo alespoň myšlenkové směřování snaží, ale je nutné říci, že v řadě ohledů zůstává spíše v teoretických konceptech, nežli v praktických opatřeních. Hlavním dokumentem je Digitální agenda (respektive Digitální strategie, jedna ze sedmi iniciativ Strategie 2020) což je dokument, který stanovuje sedm základních cílů, bohužel bez konkrétních opatření nebo alespoň napojení na určité finanční programy.

Neelie Kroesová, která má tuto část agendy v komisi na starosti, vnímá jako nejdůležitější péči o občany a jejich přístup k síti, což je v ostrém rozporu s tím, jakou strategii uplatňují dlouhodobě například spojené státy, které upřednostňují korporátní sektor, který pak přirozeně podporuje také koncové spotřebitele.

Dokument je důležitý především proto, že všechny priority jsou – v určitém ohledu – implementovány do Digitálního Česka 2.0, což je národní dokument, který by měl sledovat plnění dílčích cílů u nás. Původně mělo koordinaci zavádění ICT do státní správy a rozvoj digitální ekonomiky na starosti ministerstvo informatiky.

To bylo ale jednak ne zcela silně obsazené personálně, na druhé straně bylo fakticky příliš slabé na to, aby nějaké zásadní změny prosadilo. Agenda byla rozdělena na dvě části během vlády Mirka Topolánka. Ivan Langer se dlouhodobě zaměřoval na e-Government, takže si tuto část agendy vzal na vnitro a samotná digitální ekonomika logicky skončila na ministerstvu průmyslu a obchodu. To má nyní na starosti i koordinaci Digitálního Česka.

Priority Digitální agendy

První prioritou, kterou si ale EK koordinuje do velké míry sama je budování jednotného trhu. Cílem by mělo být synchronizovat legislativu, které digitální trh a autorské právo v celém evropském prostředí ovlivňují takovým způsobem, aby se usnadnila jak právní orientace, tak například ochrana autorů i spotřebitelů. Jde například o legálnost či nelegálnost stahování dat z úložišť, podnikání na síti atp.

Druhou prioritou je zlepšení standardizace a interoperability jak na rovině legislativní, tak také technologické a technické. V této oblasti zatím žádné velké posuny vidět nejsou ani na evropském, ani ne českém trhu.

Klíčová je priorita týkající se rychlosti připojení na internet. Cílem pro rok 2020 je internet s rychlostí nejméně 30 Mb/s pro všechny evropské občany, přičemž polovina evropských domácností by měla mít internetové připojení s rychlostí nejméně 100 Mb/s. Tuto aklamaci plně přijalo i Digitální Česko 2.0, ale podle zpráv a dat z úřadů se zdá být nereálný.

Není vůbec jasné, jak zmíněných rychlostí dosáhnout na vesnicích a ČR chybí (to je jeden z nesplněných bodů) i klíčový dokument pracující s budováním optické infrastruktury. Osobně se domnívám, že jde o nejdůležitější bod, ve kterém ale fatálně selháváme (a nejsme sami).

Další priority se týkají vzdělávání a odstraňování digitální propasti, neboť 30 % obyvatel unie internet nikdy nepoužilo (otázka je, k čemu jim bude 30 Mb/s, ale to je vedlejší). Mají se také rozvíjet programy pro rozvoj počítačové a informační gramotnosti, dojít k masivním investicím do vědy a výzkumu v oblasti ICT a v neposlední řadě do bezpečnosti sítí.

Situace v ČR

To co se v ČR nepochybně podařilo, jsou úkoly, které se vztahovaly k ČTÚ. Ten měl výhodu, že jejich naplnění záleželo jen na něm a i přes všechny problémy, které akce kmitočtů přinesly, došlo ke splnění všech bodů a to nejen formálně, ale také fakticky (bez ohledu na to, zda výsledky nemohly být podstatně lepší).

Vůbec nesplněny zůstávají dva úkoly (ze tří nesplněných vůbec), které se týkají Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost (RVKIS). Ta je složena z náměstků určitých ministerstev, ministra průmyslu (ten je místopředsedou rady) a v jejím čele stojí premiér.

Pavel Bělobrádek, který podle všeho o post předsedy usiloval, neuspěl, což je dvojsečná zpráva. Na jednu stranu v jeho případě hrozí stejné nebezpečí, jaké potkalo MI, ale na druhou stranu by se tématu věnoval jistě více nežli pan premiér.

Rada prakticky přestala fungovat od pádu Nečasovy vlády (a ani v té době neměla nějaké mimořádné výkony) a je otázkou, zda se ji podaří resuscitovat. ICT mezi prioritami současné vlády zřejmě není a nebude.

Jak vypadají splněné body, je vidět na příkladu přechodu služeb státní správy na IPv6 (úřady se postupně přesouvají, zatím ale nejsou ani na třech čtvrtinách a například krajské úřady jsou v podstatě na verzi 4) nebo implementaci technologie DNSSEC, která proběhla jen čistě formálně.

Budoucnost?

S trochou nadsázky by se dalo říci, že se trh s telekomunikacemi a celá digitální ekonomika rozvíjí státní politice téměř navzdory. Jistě jsou zde funkční a potěšitelné zprávy – Jihomoravský kraj se dlouhodobě profiluje jako centrum softwarových i dalších ICT firem a synergie s univerzitami zde funguje velice dobře.

České akademické prostředí na tom není špatně (i díky CESNETu a jeho síti), což je dobrá zpráva směrem k inovacím a dlouhodobé konkurenci. Naopak ve státní správě velká část rozjetých projektů buď končí, nebo je alespoň odkládána na neurčito, ať již jde o sociální oblast, zdravotnictví nebo další resorty.

Přitom ČR má jistě potenciál na digitální ekonomice stavět podobně jako Izrael nebo třeba Estonsko. Pro vládní strany ale tato agenda zjevně prioritou není a nebude. Pokud v příštím programovacím období nebude přímo v unijních rozpočtech vyčleněn fond na tento sektor. Čísla ohledně čerpání prostředků z EU jsou totiž – na rozdíl od samotné Digitální agendy – v tuzemsku politicky dobře zpeněžitelným kapitálem.

4. 6. 2014

Autor:

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Přešlapování okolo zdravotnické informatiky

Zdravotnictví představuje nepochybně jednu z nejlukrativnějších oblastí, se kterými se lze v současném světě...

 

Open source se ve státní správě daří

Open source postupně překonává předsudky o nespolehlivých a špatně použitelných řešeních. Plně jej podporuje...

 

Estonsko jako vzor v eGovernmentu

Estonsko je země s téměř 1,4 milióny obyvatel, která jako první prošla rozsáhlým kybernetickým útokem. A je také je...

Nejčtenější články

Víme, kde v říjnu došlo ke zrychlení DSL připojení!

 

CETIN v posledních měsících intenzivně zrychluje DSL připojení. Přinášíme vám seznam 30 obcí, kde se v říjnu...

Proč se na pořádný fotbal nepodíváte ani na ČT?

 

Britskou Premier League, Sky Bet Championship a španělskou ligu mohou čeští diváci sledovat pouze na Nové Digi TV a...

Naměřené rychlosti internetu na DSL.cz v říjnu 2016

 

Rychlost mobilního LTE internetu byla v říjnu nejvyšší u operátora O2. V síti 3G je nejrychlejší T-Mobile. Co se...