Úmrtnost informací

Všiml jsem si toho jen tak mimoděk, když jsem plánoval sobotní výlet se synem po okolí Prahy. To si takhle projíždíte mapy, Street View, sháníte křížově informace odjinud, a najednou zjistíte, že je vše jinak.

Třeba hledám správnou odbočku na nějakou vyhlídku dole u nádraží, a podle Street View je mi jasné – u té restaurace natřené narůžovo zahneme doleva. Jenže pak jdete v reálu do té ulice, jenže nikde žádná restaurace, žádná růžová, rozhlížíte se kolem, a nic. Kontaktní bod zmizel.

Stejně jako jsem byl u známých a hledal nějakou hospodu v okolí. Vyběhla mi jako nejbližší pizzerie, kde čepují Bernarda, prima kombinace, jenže dojdu na místo, GPS souhlasí, ale je tam sázková kancelář.

Vedle mělo být květinářství, ale je tam kadeřnictví. Nejbližší další hospoda má být v jakési zahradě, hledám, koukám, je tam jen dvorek s auty na opravu, ale hospoda žádná.

Tuhle jsem hledal specializované železářství, ověřil jsem si, kde je, že tam bylo ještě před měsícem, sjedu přes půl města na to dané místo – a nestojí tam ani železářství, ani žádná jiná budova, vše zbouráno, Skanska bude stavět nové prosklené kanceláře (na nichž se pak léta bude skvět cedule: Kanceláře k pronájmu).

Říkal jsem si tehdy, že jsem měl docela štěstí – být Street View a internet před pár desítkami let, jel bych do Mostu, a skončil bych uprostřed uhelného dolu. I když to bych asi nemohl, neboť by mi byly v té době minus tři roky.

Ale kdyby to bylo možné, jel bych třeba podle Street View do obcí Dolní Vltavice nebo Frymburk, a skončil bych v přehradě.

Úmrtnost informací se však netýká jen polohy nějaké hospody nebo krámku. Podívejte se třeba na informace o chystaných a připravovaných filmech. Třeba Petr Vachler chtěl již v roce 2001 natočit film Bratři o osudech dvou bratrů, které ovlivní jak druhá světová válka, tak láska k téže dívce. V roce 1997 začal Karel Janák natáčet film Cizinci v čase, který se nikdy nedokončil. Přesto jej na ČSFD najdete. Režisér Jan Schmidt natáčel film Situace vlka, který zůstal nedokončen, a ani snahy F. A. Brabce snímek dotočit se nepovedly.

Dodnes nevznikly kdysi oznámené a na internetu dohledatelné filmy Návrat Kristiána, Návrat majora Zemana, Mezi námi zloději (projekt Sagvana Tofiho a Lukáše Vaculíka) nebo Zašeptej amen Filipa Renče na motivy pověstí o Golemovi.

Na internetu najdete informace o prvních superstar (Kdo si je dnes, snad s výjimkou Anety Langerové, pamatuje?) – Gabriela Al Dhábba, Zbyněk Drda, David Spilka, Ali Amiri a mnozí další jsou stále na Síti, ačkoliv o nich není jinak nic slyšet. Co Lukáš Adamec, vítěz druhého ročníku Česko Slovenské Superstar? Nebo komu dnes co říkají jména Antonín Jalovec nebo Milan Vobořil, vítězové druhé a třetí série VyVolených?

Pravda, je to hezké, že na internetu najdeme i tyhle zapomenuté věci a lidi ze skládek, ale z aktuálního hlediska jde o mrtvé informace. Koho tím ohromíte, když budete znát jméno vítěze druhé řady VyVolených?

Ostatně také o nás samotných se dají na internetu najít mrtvé informace. Tuhle mi kdosi psal e-mail ohledně jednoho článku, který jsem napsal před sedmi osmi lety, a na nějž jsem zcela zapomněl v záplavě nových článků, a ptal se mne na nějaké podrobnosti, které by nebyly aktuální ani tehdy, natož dnes.

A co teprve politické informace! Zkuste si dohledat, co třeba říkali různí představitelé politických stran před sedmi lety, a co říkají dnes. Mnozí za ti dobu šli zleva doprava, zelenou a zase zpět, aby nyní hudlali evropskou písničku, proti níž dříve brojili.

Úmrtnost informací na internetu je taková, že internet vypadá spíše jako pohřebiště. Rozsáhlá skládka zbytečných informací a údajů, které neplatí ani v době, kdy se na tom internetu objeví – a že to někdy bývá sakra rychlost. Někdy se informace objeví dřív, než samotný čin, který popisuje.

Na každý pád se příště budu řídit při sestavování itineráře výletu názvy ulic. Ty se mění jen jednou za čtyřicet let, když se mění nějaký ten –ismus.

7. 6. 2014

Autor: Jan Lipšanský