Úvod > Články > Foursquare, Scuk a fotopointy

Foursquare, Scuk a fotopointy

Zašli jsme tuhle s kamarádem na oběd a on se mi chlubil aplikací, kterou jsem do té doby neznal. Díky Foursquare věděl, kde se nacházejí zrovna jeho kamarádi, zda nejsou někde poblíž, a taky věděl, kde je zrovna jeho manželka, a ona věděla, kde se nachází on.

V první chvíli mi ta aplikace přišla bezvadná. Třeba díky tomu časem zjistím, kteří kamarádi jsou poblíž nebo na stejném místě, kde se nacházím zrovna já, a po letech dáme řeč. Jenže po pár týdnech testování jsem zklamaně konstatoval, že je ta věc k ničemu.

Připadal jsem si dokonce jako ti moderní, vytrvalostní cyklisté. Za mých mladých let se jezdilo na kole buď na nákupy, nebo na výlety poblíž bydliště. Nešlo o délku trasy, ale užít si s kamarády, nebo se pokochat okolím, přírodou, nějakým okolním městečkem.

Dnes, když čtu statusy na Facebooku, kolik kdo ujel kilometrů za den, týden, měsíc, a omlouvá se dokonce, že ujel za den jen dvacet kilometrů, „to víte, měla jsem s sebou děti“, přijde mi to smutné.

Málokdy si totiž u podobných statusů přečtu, co zajímavého dotyčný nebo dotyčná viděli, co zažili, co je zaujalo. Jen počet kilometrů a tradá. Prosvištěli třeba kolem nějaké kulturní památky nebo hezkého lesního zátiší, a ani si ho nevšimli, za den je nutno najet padesát kilometrů a pochlubit se na internetu díky aplikaci, která to sčítá.

Podobně jsem si připadal brzy já. Šel jsem se synem na výlet podél Botiče, a já se každou chvíli checkoval na Foursquare. Jednou nebyl signál, tak jsme stáli v parku jak dvě píky asi deset minut.

Úplně zbytečně. Mohl jsem zvednout hlavu a podívat se na zelen stráně, hladovou zeď, kašnu se sochami dětí, na skutečné děti v parku, na věže mohutného kostela zvedající se nad stromy. Za těch deset minut jsme mohli dát limonádu a pivo. Cokoliv. A já ťukal do mobilu polohu.

Naposledy jsem to zkusil při tour po pražských pivnicích (to jsem zdržoval souseda) a při tour po kavárnách Prahy 2 (to jsem nervoval sebe, navíc jedna fotka z mobilu se mi neuložila). Místo vychutnávání piva nebo espressa jsem se zdržoval touhle pakárnou.

Ve Fousquare můžete dokonce být starostou místa, kde se posledních 60 dní přihlašujete častěji než druzí. Sbíráte body. Úžasná hra. Až převezmu mayorship v našem bytě, to bude slávy.

Problém je, že na kamaráda někde poblíž jsem za celou tu dobu nenarazil. Jen snad jednou jsem díky přihlášení někoho zjistil, že se na Tyláku koná festival exotických jídel, tak jsme tam se synem posléze zajeli, ale kamarád byl samozřejmě fuč, a festival nás rovněž zklamal, protože nabídka nebyla ani zdaleka tak pestrá jako tři týdny předtím v Modřanech.

Naštěstí kouzlo Foursquare ještě neobjevila moje manželka – když jsme třeba se sousedem šli po těch putykách, mohla by mne sledovat krok za krokem, a doma mi to náležitě vyčíst.

Protože idea setkat se s přáteli „někde poblíž“ se mi nadále líbila, zkusil jsem místo Foursquare Scuk. Ale zklamal mne hodně. Třeba z oněch navštívených pivnic tam nenajdete kromě Zlatého tygra ani jednu. Chybí tam U Fleků, kde se k nám chovali velmi zdvořile, ač jsme byli od pohledu Češi, a ne turisté. To třeba v kavárně Slavie si Čechů obsluha nevšimne ani náhodou.

Na Scuku nenajdete U dvou koček, vynikající a levnou pivnici kousek od Václaváku, a kupodivu zde nenajdete ani rázovitou hospodu U černého vola, nacházející se kousek od Lorety, která jediná odolala tlaku komerce a má stejnou podobu jako před desítkami let, kdy sem chodili slavní herci, spisovatelé i skuteční disidenti.

Napsali mi ze Scuku, že mají někde na Google Docs formulář, kam je možné každou jednotlivou hospůdku zanést jednu po druhé, a odpovědní pracovníci návrhy prozkoumají. Připomíná mi to vždycky závěr filmu Tajemný hrad v Karpatech, kde tako dokumentaci šíleného vynálezce Orfanika pečlivě prostudovali příslušní odborníci.

A tak mne nakonec nejvíce potěšil post kamaráda, který ze Šumavy poslal na Facebook fotku z fotopointu. To jsou takové stojany, kde si před ten stojan stoupnete, on vás vyfotí, a vy pak jen navolíte, komu a na jaký e-mail se má fotka poslat, případně se sami najdete v databázi na internetu.

Už před lety je měli v pražské ZOO (dnes je jich tam sedm, mám pocit), a pamatuji si, jak jsme posílali fotku s dětmi e-mailem babičce do Poděbrad. Měla z toho radost.

A o to by mělo jít – nač jsou mi našlapané rekordní kilometry, nač jsou mi přihlašování se na Foursquare nebo zlobení se se Scukem, když z toho nemám radost?

5. 7. 2014

Autor: Jan Lipšanský

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Technika s lidskou povahou

O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...

 

Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...

 

5 zajímavých pivních webů

O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...

Nejčtenější články

Formule 1 2024: Kde sledovat přímé přenosy?

 

Sezóna Formule 1 2024 startuje. Podívejte se, kde letos sledovat přímé přenosy ze všech velkých cen, kvalifikací a...

Naměřené rychlosti internetu na DSL.cz v únoru 2024

 

Podívejte se na únorové statistiky rychlostí internetu od DSL.cz. Jak si tentokrát vedly technologie a u kterého...

Platforma X chce konkurovat Gmailu novým XMailem

 

Elon Musk oznámil spuštění vlastního e-mailového klienta XMail. Chce tak konkurovat populárním Gmailu od Googlu.