Úvod > Články > O kvíkání myšákem a seniorech vůbec

O kvíkání myšákem a seniorech vůbec

Minule jsem psal o svých rodičích, kteří žijí jako virtuální mrtvoly. Jenže pod článkem se objevovaly i vaše příběhy o dědečcích, kteří chtějí internet, i když nevědí, co to je, ale když se o něm všude pořád mluví... Je to zvláštní, staří lidé občas dostanou chuť dělat něco, co byste do nich neřekli.

Je to tak. Nuda je děsivá, a když už jste v důchodu (a nebydlíte zrovna na vesnici), můžete buď objíždět supermarkety a hledat nejlevnější rohlík, nebo začít zkoumat něco, co jste ještě nikdy nezkoumali. A internet je pro důchodce ve většině případech něco skutečně nadpřirozeného. Na tom není nic nepochopitelného, protože ještě já jako dítě jsem si něco takového neuměl představit. A žijí s námi lidé, kteří se narodili před osmdesáti i více lety. Přitom někteří z nich by tím, jak jsou skutečně mladí, strčili do kapsy leckteré třicetileté.

Když se o nich dozvíte, je to vždy ohromující a vlastně okouzlující. Známí pořídili počítač babičce, která také zatoužila po surfování. Nejzábavnější byly její počátky, ve kterých měla trochu problémy s ovládáním kurzoru myši - tak nějak na to neviděla. Když si svojí vnučce do telefonu stěžovala, že musí přijet a znovu jí ukázat to kvíkání, vnučka nějak netušila, o co že to jde. „No kvíkání myšákem!“ nedala se zmást čupr babička. Pochopitelně že šlo o klikaní, ale ta nechtěná hříčka, kterou babička použila, se docela ujala a od té doby se v celé jejich rodině nekliká. Kvíkají. Myšákem. A já vlastně taky. Možná byste to měli zkusit, on takový dvojkvík má svoje kouzlo. Kvíkání je bezva!

Nemohu zde opomenout svého pana profesora zpěvu. Je to bývalý sólista Národního divadla a je mu pětaosmdesát. A internet? Ten je pro něj „obrovský“! Žije v pražském činžovním domě na Praze 5 a jen díky němu mám jakous takous představu, jak se to tu má s providery, protože pan profesor to má doslova a do písmene „vošéfovaný“.

„Už zase nám na střechu montovali nějakou anténu! Teď nám to prý bude chodit rychleji, a když budu chtít to nejpomalejší, budu mít internet zadarmo, Richarde!“ A pak to můžeme rozebírat do alelujá, pan profesor je v obraze, jeho heslo je pomalu, ale jistě. Nic mu neuteče, má internet, na kterém všechno dohoní.

Jenže! Znáte určitě všichni takový ten pocit, když vám síť spadne a vy najednou cítíte, jak vám mezi prsty unikají všechny ty informace, všechny ty pracovní i soukromé schůzky, které byste si určitě domluvili během té hodiny, kdy internet nejde? Tu hrůzu z odstřižení od informací? Syndrom zcela moderní a rozhodně takový, že byste jej neočekávali u někoho, komu je osmdesát pět.

A přece jsem to zažil. Přijdu si takhle jako každý týden na hodinu a ve dveřích stojí nervózní pan profesor. „Člověče, Richarde, mně nejede internet.“ Takhle vyhozeného z rovnováhy jsem ho snad ještě nikdy neviděl. Měl v očích takový ten horečnatý svit, jako mají vaše děti, když ji seberete možnost sedět u počítače. Skoro jsem se o něj začal bát. Ukázalo se, že je to horší, než jsem si myslel, jejich provider zkrachoval.

Ten měsíc, než se podařilo obnovit spojení s vnějším světem byl tehdy dlouhý. Pan profesor se nudil a spílal poskytovatelům, kdykoli jsem byl přítomen. Dokonce uvažoval o znovuzavedení pevné linky, kterou úspěšně zrušil pár týdnů předtím. Jen aby se zase mohl dívat na svět skrz okno monitoru. Naštěstí se pokrytí dostavilo. A zase zadarmo a pan profesor se zase usmívá.

Takže teď sám nevím, co si o tom všem myslet (já už si poslední dobou raději ale nemyslím nic o ničem). Na stranu jednu je fajn, že staří lidé mohou mít svůj internet a zjistit si na něm všechno, co potřebují, ale vidět na jejich tvářích podobné abstinenční příznaky jako znám od sebe... U lidí, které obdivuji za jejich vyrovnanost a klid, u těch, kteří jsou mi  příkladem toho, že se nemá spěchat... Tak to je znepokojující. A proto učte kvíkat babičky a dědečky myšákem a mějte radost z toho, že jsou moderní, určitě jim to přinese hodně dobrého. Jen vy přijdete o něco z toho, co to je mít „pravé“ dědečky a babičky.

2. 12. 2006

Autor: Richard Klíčník

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Technika s lidskou povahou

O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...

 

Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...

 

5 zajímavých pivních webů

O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...

Nejčtenější články

CETIN už od ledna navýší rychlost na 1 Gb/s

 

Česká telekomunikační infrastruktura CETIN od 1.1. 2018 navýší rychlost internetu v optických přípojkách. Více než...

5 holek v tuk tuku: Ženské do expedic (ne)patří!

 

V roce 2012 vyhrála Lucie Radová cestu kolem světa, která jí změnila život. Vznikl totiž blog luckycesta.cz, díky...

Co se stane, když doma řeknete, že jedete do Jižní Ameriky?

 

Lucie dala dohromady tým pěti holek. Společně procestují Jižní Ameriku a my budeme u toho, abychom zjistili, jak...