Úvod > Články > Porazí Metro Wi-Fi mobily? Potíže metrosítí

Porazí Metro Wi-Fi mobily? Potíže metrosítí

Sítě Metro Wi-Fi mají podle nezávislých testů, které ověřovaly tyto sítě ve 14 amerických městech, dobrou šanci zvítězit nad mobilními poskytovateli, neboť ve většině případů nabízejí porovnatelné pokrytí a mají mnohem větší rychlost přenosu dat.

Stále více amerických měst připravuje sítě Wi-Fi, které nabízejí přístup k internetu pro všechny občany a často tvoří alternativu pro komerční broadband. A díky tomu, že jsou většinou zdarma nebo pouze za minimální poplatek, jsou vhodnou alternativou i ve chvíli, kdy mobilní operátoři začínají hromadně nabízet sítě 3G slibující rychlost přenostu, která dosahuje rychlosti DSL.

Testy podnikla nezávislá společnost Novarum. Ta si vybrala čtyři testovací místa na jednu čtvereční míli a projížděla mezi nimi autem. K připojení používali technici běžný laptop vybavený integrovanými klienty Wi-Fi.

Výsledky nejsou příliš překvapivé, neboť i nejpomalejší Wi-Fi má teoretickou rychlost přenosu několikrát vyšší než technologie 3G. Firma při testech sledovala, jestli je signál dostatečně silný, aby bylo možné nepřerušeně pracovat na laptopech, a zjistila, že zatímco u většiny metrosítí byl signál dostatečně silný, u 70 procent testovaných míst v metrosíti ve floridském městě St. Cloud bylo pokrytí  stoprocentní.

Ve stejných městech dosáhlo pokrytí mobilními operátory 86 procent, ale skutečnost byla o něco horší, pravé 3G bylo dostupné jen v 58 procentech případů, v ostatních místech šlo o mohem pomalejší připojení pomocí 2,5G. To využívalo technologie EDGE (Enhanced Data Rates for GSM Evolution), která je dostatečná pro mobilní telefony, ale těžko použitelná pro práci s počítačem.

Většina metrosítí dosahovala rychlostí kolem 869 kbit/s/256 kbit/s, což je zhruba dvakrát víc, než nabízí technologie 3G. Jedna metrosíť (Toronto Hydro OneZone) dokonce dosahovala průměrné rychlosti přenosu 2,2 Mbit/s/1,6 Mbit/s, což je porovnatelné s broadbandem. Plné nasazení této sítě je ale v současné době v testovací fázi a pouze v centru Toronta.

Dvě velké metrosítě – EarthLink ve Philadephii a Google v Mountain View sice dosáhly pouze 50 a 70 procent dostupnosti, ale obě měly vysoké rychlosti. K tomu, aby pokrytí bylo skutečně dostatečné, musí mít metrosítě dostatečnou hustotu přístupových bodů, nejméně 100 bodů na čtvereční míli.

Potíže metrosítí 

Mezi americká města toužící po bezdrátové metrosíti se přidalo i Los Angeles. Pokud si ale vezmeme za příklad situaci v San Franciscu, nebude to jednoduché. Tam slíbil metrosíť starosta Gavin Newsom již v říjnu roku 2004, a když město podepsalo smlouvu s firmami Google a EarthLink, zdálo se, že projektu již nic nestojí v cestě. Připojení by mělo být dvojí – jedno zdarma plné reklam, druhé bez reklam a za 21,95 dolarů měsíčně. Město by mělo dostávat nějaké peníze za to, že by systém používal k uložení antén stožáry osvětlení.

Brzy se ale objevily protesty – někteří odborníci začali tvrdit, že navrhované připojení bude příliš pomalé, a dožadovali se změn, ochránci soukromí zase tvrdili, že by firmy či město měly příliš velký přehled o obyvatelích. Tady vadila především schopnost Googlu sledovat lokalitu uživatelů. Jiným vadila politika firmy EarthLink v oblasti ochrany soukromí.

Potom začal maratón schůzí s občany, na kterých se objevovaly bizardní požadavky, od připlácení na účty za elektřinu pro obyvatele, kteří budou trávit víc času u počítačů, až po návrh, že Google poskytne auta, kterými bude vozit děti do zoologické zahrady.

Newsom sice v lednu podepsal s oběma společnostmi smlouvu, ale Board of Supervisors, bez jehož posvěcení není možné začít, odmítl smlouvu projednávat a trvá na tom, že by bylo lepší, kdyby síť vlastnilo město.

Více než 300 amerických měst buď metrosíť má, buduje ji nebo je alespoň v plánovací fázi. Problémy jsou ale skoro všude, tam, kde nebyly protesty nebo legální potíže, nastaly potíže technické, většinou díky komplikovanému terénu, vysokým budovám nebo otevíračům garážových dveří. Často byl v původním návrhu podceněn počet přístupových bodů nebo umístění antén.

O to složitější to bude v případě Los Angeles, které je v porovnání se San Franciscem mnohem větší (498 čtverečních mil a 3 700 000 obyvatel oproti 50 čtverečných mil a 740 000 obyvatel). A to si město troufá celý systém uvést do provozu za pouhé dva roky. Starosta Villaraigosa zatím předložil jen poněkud vágní informace, podle niž by síť měl budovat konglomerát soukromých společností a veřejného sektoru. Náklady, odhadované na 60 miliónů dolarů, by se měly vrátit pomocí reklam a prodeje přidružených služeb.

3. 4. 2007

Autor: Václav Větvička

Témata

telekomunikace

Sdílejte

Přečtěte si také

 

T-Mobile testuje technologii pro internet věcí

NB-IoT už začal operátor testovat v Praze na Roztylech a v lednu se přidá i Mladá Boleslav. To ale není zdaleka...

 

O2 promeňuje své prodejny

Operátor se rozhodl změnit nejenom vzhled, ale i způsob obsluhování zákazníků. Do konce roku takto promění deset...

 

Nový Xiaomi Redmi 5 a 5 Plus míří na trh!

Čínská společnost včera představila nejlevnější telefony své kategorie. Konkurenci tak podstatně ztížila podmínky...

Nejčtenější články

10 věcí, které můžete dělat na Messengeru (a nevíte to)

 

Chatovací aplikace skýtá mnoho tajů, které je možné nanejvýš příjemně využít. Jen jste o nich do teď nevěděli. Dali...

Vánoce 2017: Který z operátorů přišel s lepšími dárky?

 

Operátoři už vyložili karty na stůl, takže můžeme posuzovat, kdo si pro své zákazníky připravil opravdu výhodnou...

Naměřené rychlosti internetu na DSL.cz v listopadu 2017

 

Zdá se, že se zima dotkla i spojení, protože spolu s teplotami klesá i rychlost internetu. Zatímco v minulých...