Úvod > Články > Kam s ním? Ale jděte někam...

Kam s ním? Ale jděte někam...

Je to zvláštní, ale tahle otázka se řeší už od 19. století. A přitom vám každý, kdo se v IT vyzná, potvrdí, že lidí je sice více, ale zato místa neustále přibývá. Tak jak je možné, že mám zase sakra plný disk?

Začněme od těch nejmenších. Taková disketa, to byl vynález. To nadšení z toho, že je možno přenášet obrovské objemy dat, které propuklo, když v roce 1967 představila firma IBM první disketu s průměrem 14 palců, bylo nezměrné.

Bohužel, nebo bohudík, se pak podobná radost dostavuje pokaždé, když se zvýší kapacita a zmenší velikost disků, což se stane trendem po následujících čtyřicet let a dá se předpokládat, že ani v budoucnosti o ni nebudou naši následovníci ochuzeni. Naštěstí to vychází plus mínus tak, že každá generace má nyní svoje vlastní médium, na které si může ukládat data.

Je zábavné pozorovat, jak se vývoj technologií ukládání dat a informatiky vůbec podobá vývoji planety země v mnohonásobně menším měřítku... Prvohory byly sice nejdelší, ale v těch nebylo nic, ve druhohorách už se začíná konečně něco dít, a tak přichází období, které si postupně přebírají noví a noví zástupci disketovitých.

Bohužel majestátní osmipalcoví obři, kteří dříve obývali útroby našich počítačů, dnes nenajdeme už pouze v muzeu. Poslední pamětníci zamáčknou slzu, když si vzpomenou, že se na ně vešlo až 1024 KB, což představovalo svého času kapacitu, kterou bylo nezměrně obtížné zaplnit... Aspoň prvních pár dní.

Já osobně patřím k té generaci, která pamatuje už jenom pět a čtvrtpalcové diskety, ale i to je už úspěch, protože mnozí dnes za předpotopní považují i třiapůlpacovky! Jen když si vzpomenu, jaká byla legrace s rarem a nahráváním her, které byly větší než na tři diskety... To bylo pravé dobrodružství v nezmapovaných končinách! Byli jsme kluci, a když jsme se dostali k disketám, byli jsme rázem v centru dění, protože ti kolem nás měli maximálně hry na kazetách, na té slepé vývojové lince ukládání dat!

Když už jsme u těch slepých uliček, nemůžu nevzpomenout na bombu a šok, který jsem zažil někdy v roce 1997, kdy si kamarádův otec pořídil zipku! 100 MB na jednu disketu! V dobách, kdy celý HDD měl 200 MB (a to už byl pořádný macek), si přinesl tuhle obstrukci, na kterou jsme koukali jako u vytržení.

Krátce poté přinesl onen Hi-tech dvourychlostní CD mechaniku. Na tu jsme se chodili dívat pomalu jako na zázrak boží! A že to také zázrak byl. Ne že by se dalo vypalovat, ale onen otec měl kamaráda, který měl vypalovačku. Na objem 640 MB jsme se dívali jako na něco zcela unikátního, naše mladé mozky to v podstatě ani nebyly s to pojmout.

Zacházení s médii se podobalo uctívání svatých relikvií a vypálit na našem městečku něco na CD stálo celých 200 Kč! Ale ta trvanlivost! Ta kvalita! Ta úchvatná technologie! Jak krásně se média leskla a hrála na slunci všemi barvami! Daleko více a lépe než dnes! Byl to skvost, který předtím naše oko nepoznalo a dnešní generace prostě nemůže pochopit, jakou úctu si každé CD zasluhovalo!

Jako divoši kdysi zrcátka, my jsme používali poškozená média ke zdobení interiérů. Myslím, že se podle toho nějak dala určit technomancerská úroveň vlastníka, ale nějak si to nepamatuji.

Šok ze zvětšení kapacity CD nebyl tak velký, ale příchod DVD nás zase nachytal s kalhotami na půl žerdi, protože to bylo v době, kdy jsem bydlel na koleji a měl s ostatními vypálených pár set cédéček všeho možného. Mohli jsme začít znova.

Naštěstí to už harddisky dávno skočily z 200 MB jako zázrakem na 8 G a z nich už to netrvalo dlouho na 20, 40, 80, chvilku se stagnovalo a hurá na 160, 250, 400... Flash disky vytlačily neohrabaná média a přenosné velkokapacitní disky zase konkurují malým a nízkokapacitním“ (třeba jen 2G) flashkám. A navíc se sem dere blue ray, který však ono kouzlo ztratil, než se jeho cena dostala na jakous takous přijatelnou hodnotu.

Jde to tak rychle za sebou, že už ani ten prvek ohromení není tak omračující jako před pár lety. Není na něj prostě čas, což je skoro škoda, protože radost z CD vydržela dokonce pár let. Dnes se tedy paradoxně proměňuje i ona otázka Kam s ním. Zatímco dříve šlo o problém, kam uložit data, dnes už jde skoro o problém, kam uložit uložená data a média a ostatní hardware, na kterých jsou uložena. Jedno je ale jisté – najít něco mezi 200 MB bylo daleko snazší než hledat něco ve 2 Terra.

30. 6. 2007

Autor: Richard Klíčník

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Technika s lidskou povahou

O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...

 

Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...

 

5 zajímavých pivních webů

O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...

Nejčtenější články

Víme, kde v říjnu došlo ke zrychlení DSL připojení!

 

CETIN v posledních měsících intenzivně zrychluje DSL připojení. Přinášíme vám seznam 30 obcí, kde se v říjnu...

Proč se na pořádný fotbal nepodíváte ani na ČT?

 

Britskou Premier League, Sky Bet Championship a španělskou ligu mohou čeští diváci sledovat pouze na Nové Digi TV a...

Naměřené rychlosti internetu na DSL.cz v říjnu 2016

 

Rychlost mobilního LTE internetu byla v říjnu nejvyšší u operátora O2. V síti 3G je nejrychlejší T-Mobile. Co se...