TV on demand

Podle zprávy společnosti Informa Media, „On-demand TV“, svět zažívá druhou vlnu zájmu o TV na vyžádání, po určité vlně odehrávající se v letech 2000/2001, kterou ukončila všeobecná recese. Do roku 2010 má být mezi zákazníky služeb VoD (Video on Demand) a NVoD (Near Video on Demand) 327 miliónů domácností, přeloženo do srozumitelnějšího „čísla“: asi třetina všech domácností s TV přijímačem na světě. Obrat z těchto služeb má dosáhnout 9,6 miliardu euro. V současnosti je zatím napojeno na video služby jen asi 109 milionů domácností. Největší podíl domácností i příjmů z video služeb se předpokládá v USA. Evropa spolu s USA mají dohromady spolknout asi 85% celkového video trhu.

V nejbližších několika letech bude pokračovat na straně uživatelů zájem o digitální vysílání a digitální kabelové služby pro tradiční služby PPV (Pay Per View) pro sportovní přenosy a NVoD pro sledování filmů. Teprve po pěti letech se předpokládá nástup skutečného VoD, kdy si uživatelé budou kupovat tituly podle zájmu. VoD pak budou podporovat jak kabelové a DSL přípojky, tak samozřejmě nastupující FTTH nebo TV po elektrických rozvodech. TV přes DSL se zatím zkouší, ale např. italský Fastweb již nasadil TV/DSL do své komerční nabídky. Jinak obecně média na vyžádání se mohou k zákazníkům dostat i dalšími způsoby: přes pevné bezdrátové sítě, mobilní sítě 3G, DTT apod. Jednotlivé technologie mají ale své možnosti a svá technická omezení související s podporou VoD.

Z pohledu dodavatelů serverů jsou technické rozdíly mezi kabelovými a telekomunikačními sítěmi zcela minimální pro přenos videa na vyžádání. Kabeloví provozovatelé postupně přecházejí na transportní infrastrukturu s IP přes Ethernet, takže kabelové sítě pak vypadají velmi podobně jako sítě s DSL. Rozdíl je ale v centralizovanosti: zatímco sítě pro video přes DSL jsou decentralizované, kabelové sítě jsou naopak centralizované. A kabeloví provozovatelé také často volí dedikovanou síť pro video než míchání datového a video provozu v jedné síti. Telekomunikační provozovatelé mají navrch v možnostech realizovat video a data prostřednictvím IP v jedné síti a mají možnost také poslat mediální provoz přesně na toho uživatele, který si jej vyžádal, na rozdíl od stylu broadcast v kabelových sítích. To ale může být současně určitá nevýhoda, protože TV vysílání je zákazníky vnímáno jako nezbytná součást video služeb, nejen VoD. V jiných než technických oblastech mají ale kabeloví provozovatelé docela určitě navrch, protože mají dlouholeté zkušenosti s nabídkou obrazových služeb.

VoD a NVoD se budou na konci dekády zhruba dělit o podíl na trhu. Čtvrtinu domácností má podle předpovědí tvořit NVoD prostřednictvím digitálního vysílání, 6% VoD po kabelu a pouze 5% VoD po DSL. Domácnosti s kabelovým a satelitním příjmem jsou a ještě chvíli zůstanou věrné službám jako PPV a NVoD, než je dokáže zaujmout „pravé“ VoD. Digitalizace domácností a kabelových sítí umožní NVoD v masovém měřítku. Počet domácností, které budou moci přijímat NVoD signály se má do roku 2010 ztrojnásobit. V Evropě má letos využívat VoD služby necelého ¾ miliónu domácnostní, s prognózou dosažení 8 miliónů do konce roku 2010. TV jako taková není ve srovnání s jinými službami v typické trojkombinaci služeb nijak lukrativní, VoD to ale může výrazně změnit.

26. 1. 2005

Autor: Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA