Co se stane, když doma řeknete, že jedete do Jižní Ameriky?

Lucie dala dohromady tým pěti holek. Společně procestují Jižní Ameriku a my budeme u toho, abychom zjistili, jak rychle sviští internet na jiném kontinentu. Ještě, než holky odjedou, nás zajímaly dvě věci: Jaké byly jejich pocity, když se dozvěděly, že pojedou takovou štreku a co na to jejich příbuzní, kamarádi, drahé polovičky. Čtěte!

Anastázie

Přítele nemám, takže nikdo takový neprotestoval. Zůstalo to na rodině. Máma tomu pořád moc nevěří a je docela skeptická: “Někdo vás tam unese nebo znásilní!“ Já jí ale říkám: "Mami, jediný, co se mi trochu nedostává, jsou peníze, jinak mám všechno, co potřebuju…“ Navíc miluju bláznivé nápady! Takže vystoupit z komfortní zóny pro mě není žádný problém. 

Eliška 

S Luckou jsme se potkaly už dva měsíce před tím velkým plánem a řekly si, že bychom spolu někam mohly jet. Když přišla s nápadem jet do Jižní Ameriky, hned jsem kývla. Žádný stres. A co na to rodina? Super podpora! Už jsou zvyklí, že moc nemá cenu protestovat. Spíš jsou rádi, že se pořád snažím něco vytvářet. A cestování k tomu patří. 

Martina

Původně jsem měla v plánu jet do Camino de Santiaga de Compostela. Hledala jsem nějakého Čecha, který tam byl a narazila jsem na Lucii. Z nějakého důvodu jsem věděla, že se o tu cestu mám zajímat a pak jsem ten důvod našla: Lucie k sobě hledala ještě dvě holky na cestu do Jižní Ameriky. Na výsledek jsem čekala asi měsíc, takže jsem se už smířila s tím, že nikam nepojedu.

Ale pak to klaplo a moji reakci můžete vidět v přímém přenosu! (Klik tady!) Pocity? Hlavou mi prolítlo: A do prkýnka… Až na to, že slovo prkýnko vystřídalo jiný slovíčko. Dva dny jsem nemohla uvěřit, že se to fakt děje! Kamarádi mi psali, že je to super a já vlastně nevěděla, jestli je to super. Znejistěla jsem. Najednou začneš zjišťovat, jak je náročný, když se sen mění v realitu.

Klára

Měla jsem to podobně jako Martina. Čekání pro mě bylo nepříjemné hlavně kvůli volnu v práci. Když už ale uběhl víc jak měsíc, smířila jsem se s tím, že se k holkám nepřidám. Pak mi Lucie napsala, jestli by mi mohla zavolat. Říkala jsem si, že mi chce jen poděkovat za zájem a energii. Druhý den ale zavolala a řekla, že jedu taky. Hlavou mi začalo šrotovat: jak to celé sakra udělám?! Pamatuji si jenom to, jak jsem položila telefon a začala běhat po bytě: „Ty jo, já jedu do Ameriky!“ A v práci to nakonec dopadlo dobře. 

Máma mi den před pohovorem řekla, že doufá, že mi to nevyjde. Babička si zas myslí, že jsem se zbláznila. Chovají se tak ale jenom proto, že se o mě bojí. Moc se jim nedivím, protože do poslední chvíle se ani nevědělo, kam se pojede, jak to bude probíhat, co se bude dít… Když se mě ptaly: Co budete jíst? Kde budete spát? Byla moje odpověď: Nevím. 

A co jsou holky vůbec zač, že si můžou dovolit na půl roku odcestovat? A jaká bude funkce každé z nich na výpravě? Dozvíte se ve videu:

10. 8. 2017

Autor: Redakce DSL.cz