Do diskuse momentálně není možné vkládat příspěvky. Plná funkčnost bude obnovena v nejbližších dnech. Děkujeme za pochopení.
Úvod > Diskuse > Obecná diskuse > O virtuálních mrtvolách

O virtuálních mrtvolách

Anonym (11.11.2006 00:00:00)

Moje maminka o sobě tvrdí, že je virtuální mrtvola. Označení je to naprosto kouzelné, ale jak ho chápat? Maminka je ročník 1945 a zatímco pro mě je internet denním chlebem, ona to tak jasně nevidí, ani nevnímá. Naopak. Internet je pro ni vlastně nepřítelem.

libor (11.11.2006 08:33:49)

Je mi 37 let a někdy se cítím také jako virtuální mrtvola. Snažím se s tím něco dělat, ale skončím na tom, že dokážu otevřít a zavřít internet. Táta ten je k počítačové technice imunní, už jí nepotřebuje k životu, máma pracuje s počítačem přes mojí osobu a aby se mohla pochlubit svým stejně "starým" kamarádkám, že používa ve svém životě počítač, internet.

Hps (12.11.2006 16:45:16)

omg lol

TOW (11.11.2006 10:11:25)

Moje mamka (1946) ještě tak 2 roky zpátky měla strach k počítači vůbec přijít. Ale pak zjistila, že na netu jsou perfektní katalogy kytiček, které potřebuje na zahradu, že tam jsou skvělé galerie patchworku, který tak ráda dělá, že tam může sehnat věci, které běžně nesežene. A tak se s PC naučila dělat, šmejdí po netu, objednává věci a diskutuje na fórech.

bárt (11.11.2006 11:47:52)

Opravdu skvěle napsaný článek, jako bych četl o své rodině. Rodiče mé manželky jsou "virtuální mrtvoly" s možností obživnutí při cílevědomé terapii, kterou bych ale zase nepřežil já, jako terapeut. Má mamka je totální "virtuální mrtvola" bez možnosti resuscitace a o mém tátovi, ročník 1938, jsem si to myslel taky. Do doby, než jsem zjistil, že ve svých 64 letech ovládá účet v bance přes mobil. Bohužel k PC se už propracovat nestihl, neboť zemřel. Myslím si, že by jej internet velmi bavil. A já z toho všeho mám pocit, že jim vlastně tajně závidím. Nemusí sedět u pc a třeba zrovna aktualizovat ovladače, nerudnou vzteky jen pro to, že se jim kouše ICQ na mobilu, nebo také nejsou nešťastní z toho, že jim padá "wifina". Na druhou stranu si ale nedokážu představit svůj život, bez těchto udělátek, které mě čas od času zlobí. A až přijde doba, kdy přijdu za dcerou s prosbou o pomoc s něčím, pro ni naprosto samozřejmým, ale pro mě obrovským problémem, řeknu si, že už jsem "virtuální mrtvola" a budu nejspíš šťastný, protože mi to asi ani nebude vadit. Jen doufám, že ta doba je ještě daleko. :-))

Dan1 (13.11.2006 08:03:46)

100% souhlas. Pěkné, příjemně odlehčující. Jen se trošku bojím, že další pokračování nebude napsáno v tak svěžím tónu. Občas jsou v seriálech první díly nejlepší a to další je odvar¨. Ale zase, když se o to autor nepokusí, nebudeme to moci posoudit. Moje situace je o to šťavňatější, že Máma je hluchá a přítel špatně vidí. Pravidelná komunikace má fakt šťávu. P: " Ty máňo, někdo ti volá.´" M: "No jo, tady něco svítí." komentář a následně s ohlušujícím řevem, který mi standardně trhá bubínky, pokud si neprozřetelně předem neuberu zvuk. M: "Hálóooo! Ahoj, počkej já to dám Pepovi." P: "Ahoj, voláš mamince?" Já: "Jo, dej mi ji prosím Tě." M: Řev: " Ahoj!" A tím celý rozhovor téměř končí, protože mám prasklé oba bubínky, tím pádem neslyším na obě uši a bolestí jsem se málem po...l. Předávám mobil manželce a ta mi jej po 5ti vteřínách vrací s tím, že jsem hodný, že jsem zavolal. Já jsem také spokojen. Vím, že jsou oba v pořádku. No, nekupte to, když je to tak levný. :-)

ppetr (11.11.2006 11:53:55)

hmm zajmave muj deda, kteremu je uz vic prez 70 let si pred cca 2 lety koupil pocitac, internet sice nepouziva, ale naucil se s tim celkem dobre :)

JJ (11.11.2006 17:35:49)

Můj otec, přes 50 let, používá internet aktivně (od surfování až po nákupy na netu). Mamina, ta na počítač dlouho neslyšela a internet byl spíš na obtíž, neboť u něho tatík tu a tam vysedával, znáte to. Provozuje penzion a teprve nedávno si nechala uděla www. Tímto momentem pro ni začal internet vlastně existovat a s radikálním nárůstem poptávek (dlouho si nedala vysvětlil, že bez webu prostě neexistuje), už nehledí na internet přes prsty. Dokonce ho tu a tam pochválí. Daleko větší legrace však byla s dědou, který ve svých více jak 80 letech řekl, že by chtěl na vánoce internet. Že sice neví co to je, ale že to mají skoro všichni a furt se o tom všude mluví. To byl samozřejmě žert. Děda se mě občas zeptal, jestli v práci i píšu na stroji. Šel přece jen do důchodu ještě v době, kdy psaci stroj byl jen v některých kancelářích. Když jsem řekl že mám svůj počítač, měl chvíli pocit, že jsem dosáhl velkých pracovních úspěchů. Ovšem pozor, děda nebyl žádný chasník z horní dolní. Byl velmi vzdělaný, mluvil několika jazyky, a před bolševikem řídil vlastní nemalou firmu (továrnu). Neviděl bych tedy na tom být virtuální mrtvola nic směšného. Holt vývoj virtuálních hračiček jde prostě hooodně rychle dopředu. Je mi 30 a mám pocit, že jeden s náhrobních kamenů pro virtuální mrtvoly může za nedlouho nést mé jméno.

Pat a Mat (11.11.2006 20:44:14)

Héééj, ty znáš moju mamku? =:))

Zombie (12.11.2006 21:11:15)

Už aby to přišlo... Zatím pořád techniku využívám, jsem rád, když v pátek vypadnu na chalupu, mobil někam zahodím s vypnutým zvoněním a mrknu na něj až v neděli když odjíždím. Nesmí mi tam počítač, dokonce jsem ještě pořád i přes protesty rodiny udržel stav bez televize. Ovšem přes týden - minimálně 10 - 14 hodin u PC, xx telefonátů, tv teda nesleduju. Takže mrtvola rozhodně ne, spíš zombie :)

Anonym (13.11.2006 17:28:17)

No já nevím, to popisované v článku bych viděl spíš na ročník 16, tam by mi to přišlo pochopitelné, u 46 je neschopnost používat mobil jaksi, jak to říci kulantně, poněkud zarážející.

Richard Klíčník (14.11.2006 00:01:12)

Tak vy jste ten slavný anonym! Těší mne, že jste poctil návštěvou i můj článek! Já jsem se bál, že chodíte jen k panu Kukalovi! Ubezpečuji vás, že rodiče jsou dostatečně vzděláni, aby to zvládli, jen nemají potřebu to dělat, ale to vám asi nevysvětlím.:) Přeji vám hezký den, pane Anonyme! Určitě se podívejte na můj blog, je tam spousta věcí, které určitě oceníte! A ostatním díky za příspěvky do diskuse, čtu je pozorně a sbírám podněty.:)

Anonym (14.11.2006 15:37:09)

Odkud pochází ta informovanost ? Že by snad podle IP ?

Dudy (14.11.2006 22:01:25)

Mám 68 a neobvyklé hobby, zbielam mrtvoly na svoj virtuálný cintorín (hřbitov) . Nemám obavy že aj zo mňa sa raz stane skutočná mrtvola, skôr mám obavy že sa nenájde nikto kto by pochoval mňa na www.cemetery.sk.

mara (15.11.2006 20:31:23)

Jelikož pracuji jako učitel informatiky a lektor počítačových kurzů,tak mě tvůj článek vyloženě pobavil.Matce je 55 a docela stíhá mobil i PC-má k tomu spíš spíš odpor,když Zato když učím třeba rekvalifikační kuzy od ÚP tak to je mazec.Když třeba vysvětluju základy excelu,a borec se mě s klidným ksichtem zeptá,co jako že je ten průměr :))Nebo mě třeba rozhodilo,když si ženská otevřela vypalovačku a položila si na ni kafe. Zlatý děti - ty jedou na počítačích jako fretky.holt,jiná generace.ty se spíš v půlce výkladu zeptaj co si myslím "vo těhle dvou grafikách,který budou mít v compu najednou". Jinak - je mi 32 a sem zvědavej jak dlouho ten vývoj budu stíhat já.Zatím mě to ještě baví,teď si kupříkladu ujíždím na linuxu :)

jan (25.11.2006 22:22:41)

NO dobrý, vzhledem k tomu, že znám Tvou matku a nadmíru vysokou míru její inteligence a všestraně nadaného otce, je mi jasné, že je novinky technicky pouze nudí a unavují je svou otravností. Konečně v mnohém jsi podobný s vé matce a ze svého otce nemáš právě málo, třeba vztah k velmi dobrému pití.

y2k (25.11.2006 22:41:29)

Jj, pěkně a hlavně trefně napsané. Samozřejmě, že je to i u nás doma obdobné. Nejhorší je, že mě je 30 a začínám se cítit v příbuzném odvětví podobně..... PC a IT technika všeobecně mi ZATÍM problémy nedělá ba naopak za mnou chodí většinou ostatní. Ovšem, můj o 8 let mladší kamarád se vrhnul do programování jednoúčelových procesorů a následné výroby el. obvodů vhodných pro jejich usazení a celkovou správnou funkci zařízení. Zde, když jsem se snažil binár v assembleru pochopit mi bylo do breku..... A proto, je mi třicet a virtuálně již umírám..... :-( Myslím, že nejhorší je ten pocit, když člověk sám pro sebe se rozhodne, že toto se již fakt učit nebude a dobrovolně si zatluče hřebíček do pomyslné rakve.