Historie DSL

Typů DSL je dnes tolik, že se v nich přestávají orientovat i zasvěcenci, o laicích ani nemluvě. Připomeňme třeba ADSL, CDSL, HDSL, IDSL, RADSL, SDSL, VDSL, a to jsem zcela jistě ještě spoustu dalších vynechal. Trocha historie nikoho nezabije, a platí to i o něčem tak relativně novém, jako je DSL.

Počátky DSL

Za počátek existence DSL bývá uváděn rok 1989, kdy se tato technologie objevila jako možnost přenosu videozáznamu. Všechno to začalo s termínem DSL, který v angličtině znamená „digital subscriber line“, a pro lepší zmatení pak termín „line“ neznamená telefonní linku, ale modemovou specifikaci pro ISDN. Na jednom drátu používají modemy DSL kódování 2B1Q. Přenos pomocí ISDN může být považován za typ DSL, avšak s jedním důležitým rozdílem – ISDN integruje hlasovou a datovou komunikaci na stávající telefonní síti, zatímco DSL přenáší hlas a data na oddělených sítích.

O něco později se objevil vysokorychlostní HDSL. Koncem osmdesátých let si technici společnosti Bellcore uvědomili,  že výtečné spektrální a distanční charakteristiky kódování 2B1Q by mohly být využity k nahrazení dosavadního kódování typu AMI, které používaly tehdejší linky T1 (které dosahovaly rychlost 1.544 Mb/s). HDSL je méně citlivý na interference vznikající ve svazcích kabelů a není používán pro jednotlivé uživatele. Teprve v poslední době se objevila jednodrátová modifikace S-HDSL o rychlosti 768 kb/s, se kterou přišla kalifornská firma Pairgain Technologies.

90. léta

V devadesátých letech začaly technologii ADSL (asymmetric DSL) používat společnosti, které vyvíjely produkty pro technologii video-on-demand (VOD), o které se tehdy předpokládalo, že se velmi rychle dostane do popředí zájmu veřejnosti. Tyto naděje se ale dodnes nenaplnily. Nastal prudký rozmach internetu a technologie ADSL se ukázala být ideální pro rostoucí nároky na rychlé surfování po webových dálavách. Jediné, co chybělo, byla telefonní linka, takže byla přidána technologie FDM (frequency-division multiplexing), díky které pod datovou část o vyšší frekvenci přibyl ještě samostatný 4kHz kanál pro normální telefonní systém. Rychlost přenosu se přitom vyšplhala až k 6 Mb/s, i když v reálné situaci bývá v závislosti na řadě faktorů často výrazně menší.

Současnost

Řada firem dnes nabízí také výbavu pro SDSL (symmetric DSL), což je příjemná alternativa všude tam, kde potřebujeme symetrické kanály pro přijímání a odesílání dat. Při využití jedné linky je však tento systém technicky náročný, SDSL je více náchylný ke křížení dat, a proto jsou dosažené rychlosti přenosu pod 2 Mb/s.

V poslední době se objevila nejnovější technologie RADLS (rate-adaptive DSL), která se zdá být nejslibnější. Může pracovat jak se symetrickými, tak i s asymetrickými kanály, a má schopnost dynamické adaptace pro nejrychlejší možné spojení.

Budoucnost

Pro budoucnost je připravován systém VDSL (very high-speed DSL), což je v principu staré známé DSL s kratším propojením měděnými dráty, které umožňuje rychlost přenosu až 51 Mb/s. Za rychlost ale zaplatíme, protože společnosti budou muset nahradit stávající spojení pomocí optických vláken, a měděné dráty budou využity pouze pro krátké připojení domů či bytů.

Některé firmy plánují také zavedení IDSL, což bude pomalejší ISDN bez možnosti hlasového přenosu. Rychlost by měla být pouze kolem 128 kb/s, a podle názorů některých puristů nejde v pravém slova smyslu o DSL, neboť zde odpadla možnost přenosu hlasového signálu. Technologie CDSL je levná verze DSL o rychlosti 1 Mb/s, využívající čipů firmy Rockwell Corporation. Tato technologie se ale zatím na americkém trhu neobjevila.

19. 2. 2005

Autor: Václav Větvička