FUP rozčilují zákazníky v USA

Příkladem může posloužit třeba Guy Distaffen, kterého před třemi měsíci odlákala od kabelu telefonní společnost Frontier Communications příjemným slibem dvanácti měsíců připojení zdarma v případě podepsání dvouleté smlouvy. Po třech měsících ale firma pozměnila podmínky a začala hlídat omezení internetové aktivity. Informace na webové stránce firmy jsou poněkud mlhavé – na jedné stránce se mluví o tom, že firma o limitu neuvažuje, na další stránce si firma vyhrazuje právo přerušit nebo zrušit smlouvu se zákazníkem, který přesáhne 5 GB měsíčně.

Frontier Communications rozhodně nejsou jediným americkým poskytovatelem internetového připojení, který se začal bránit stále většímu stahování nasazením přísných limitů a sankcemi v případě překročení limitu. To pochopitelně zasahuje nejen zákazníky, kteří si musí buď připlatit nebo dobře hlídat, co na netu dělají, ale i stovky firem, které dávají na internet velkoobjemové soubory včetně filmů.

Na případu Frontier Communications je překvapující spíše to, že se jedná o telefonní společnost. Omezení množství stahovaných dat se totiž až dosud týkalo téměř výhradně kabelových poskytovatelů, jejichž kabelové přípojky sdílí větší počet uživatelů a jsou tedy na velké množství dat více citlivé. I tak je ale měsíční limit 5 GB, který firma Frontier nasadila, velice nízký.

Disdaffen sice mluví o nutnosti změnit poskytovatele, ale nebude to mít jednoduché. Jednak má podepsanou dvouletou smlouvu, jednak v místě bydliště je jedinou alternativou Time Warner Cable, který v některých oblastech již 5 GB limit zkouší také. Nabízenou alternativou je buď připlácet dolar za každý další GB nebo přechod na dražší plán – 54,90 dolarů měsíčně umožňuje přenos 40 GB. Pokud se zákazníci nebudou výrazně bouřit, hodlá Time Warner Cable nasadit tuto cenovou strukturu všude.

Phillip Dampier, který z Rochesteru vede boj snažící se Frontier Communications k návratu k původním podmínkám, přiznává, že se nejedná pouze o tuto firmu, ale že za poslední měsíce přichází s podobnými omezeními prakticky každý americký broadbandový provozovatel.

Samotná myšlenka limitů přenosu dat není ničím novým. Poskytovatelé dlouho mluví o tom, že kdo stahuje více dat, měl by platit víc. Problém je spíše v tom, že tam, kde je pořádná konkurence, tam se poskytovatelé bojí útěků zákazníků, a tak se limity buď nedodržují nebo jsou v podmínkách smlouvy popsány jen vágně. Některé firmy dokonce veřejně nasadily podmínky natolik benevolentní, že je poruší jen skutečně seriózní stahovač filmů (příkladem budiž třeba Comcast Corp., který nadhodil možnost limitu až při přenosu více než 250 GB).

Samotná firma Frontier Communications přiznává, že 5 GB limit překonává jen velmi málo z jejích 559 300 zákazníků a že průměrný měsíční objem je stále ještě pod 1,5 GB. Na druhé straně ale upozorňuje na to, že přenos se každým rokem zdvojnásobuje, takže do dvou let již překoná 6 GB měsíčně.

Vyšší provoz samozřejmě znamená další investice do infrastruktury, což se projeví na firemním zisku. Z tohoto jednostranného pohledu je jasné, že se poskytovatelům vyšší přenos dat nijak nelíbí. Na druhé straně ale platí, že ceny zařízení nutných k zvýšení konektivity klesají a firmy musí svoji infrastrukturu vylepšovat v každém případě, neboť jinak by nemohly očekávat zvyšování počtu zákazníků.