Broadband pro všechny

Evropská komise dala dohromady informace jednotlivých členských států o rozšíření broadbandu a vydala studii, podle které má dnes k proadbandovému připojení přístup pouze 36 procent obyvatelů EU. A jelikož se to komisařům nelíbí, vydali prohlášení o tom, že by na broadband měli mít právo všichni.

Podobné rozhodnutí by mělo mít platnost současného požadavku USO (Universal Service Obligation), který požaduje, aby každý občan EU, který o to projeví zájem, měl mít přístup k základním telefonním službám. Tento požadavek pokrývá oblasti, jako jsou telefonní seznamy, veřejné telefonní automaty nebo slevy pro chudé občany. V rámci tohoto požadavku je i odstavec o tom, že pevná linka musí mít dostatečnou kvalitu a kapacitu na to, aby umožnila normální přístup k internetu. Tuto větičku si pak v každé zemi vysvětlují trochu jinak, např. v Británii ji chápou jako dial-up o rychlosti 28,8 kbit/s.

Komise kontrolují USO každé tři roky, proto je teď možnost vložit paragrafy o broadbandovém připojení. Údaje z posledních pěti let ukazují, že roční nárůst broadbandu dosahuje 20 procent. Mezi jednotlivými zeměmi ale zůstávají velké rozdíly – země jako Belgie, Lucembursko či Dánsko mají 100 procentní penetraci, Německo dosahuje 88 procent, jiné země ale dosáhly pouze 40 procent. A pod pojmem penetrace nepovažuje evropská komise skutečné připojení, ale MOŽNOST broadbandového připojení.

Poskytovatelé broadbandu samozřejmě nejsou z této iniciativy nijak nadšeni. Poradní komise britské vlády vypočítala, že náklady na připojení každého domu v Británii pomocí optických vláken by dosáhly téměř 29 miliard liber. Pokud by se však pouze dotáhly dráty na úroveň ulic, náklady by byly výrazně nižší – 5,1 miliardy liber.

Při této nejlevnější variantě by ze speciálních boxů na ulici šly dále do domů a bytů klasické měděné kabely, za které by byli odpovědní majitelé domů. Dosažená rychlost přenosu by se měla pohybovat mezi 30 až 100 Mbit/s. Dražší verze využívající společného kabelu by přišla na 25 miliard liber, při ní by několik domů používalo jeden společný kabel, dosažená rychlost přenosu by se měla pohybovat kolem 2,5 Gbit/s (což je ovšem celková rychlost, čím víc domácností by bylo zapojeno, tím pomalejší by byla rychlost). Nejdražší je potom možnost využívající samostatný kabel pro každý dům.

Je samozřejmé, že z finančního pohledu by byla jiná situace ve městech a jiná na vesnicích a na samotách. Dostat kabely k prvním 58 procentům domů by stálo necelé 2 miliardy, dalších 26 procent by stálo další 1,4 miliardy a zbytek by stál další 1,8 miliardy liber.

A tak je docela možné, že snaha evropské komise bude dalším výkřikem do tmy.

9. 10. 2008

Autor: Václav Větvička