Válka o data – zákazník vyhrál

Když američtí poskytovatelé broadbandového připojení přestali mluvit o tom, že budou skutečně účtovat to, co si jejich zákazníci stáhnou, a začali jednat, propukla na straně zákazníků nejdříve panika, potom vzpoura.

Poskytovatelé tvrdili, že pár zákazníků s mimořádnými objemy dat zpomaluje přístup ostatních a že konečně začnou prosazovat to, co je ve smlouvě malými písmenky, totiž odstavec o tom, že množství přenášených dat není neomezené. Někteří poskytovatelé začali za přenos většího množství dat účtovat, jiní zase „padouchům“ buď připojení zpomalovat nebo ho rovnou na krátkou dobu vypojovat.
 
Zákazníci začali remcat a poukazovat na to, že za velké objemy nemohou, ne každý je internetový pirát a stahuje ukradené filmy. Stále více softwaru se prodává jen v on-linové verzi, navíc každý patch, se kterým prudí nejen Microsoft, ale každá větší softwarová firma, dnes znamená pořádnou dávku dat. Když zákazníci začali vyhrožovat tím, že přejdou k jiným poskytovatelům, bylo jasné, že jedna strana musí prohrát. Nakonec to překvapivě byli poskytovatelé připojení, kteří mrkli poprvé. Time Warner Cable již veřejně ohlásil, že končí s testovací fází, ve které účty odrážely množství přenesených dat.

Společnost se sice ústy svého CEO Glenna Britta snaží zachovat tvář a mluví o tom, že se „jednalo o jedno velké nedorozumění“, nicméně že i když firma i nadále věří, že cenové plány založené na spotřebě jsou dobrou myšlenkou, nebude je používat. Hodlá ale nasadit nástroje (které se zatím pouze připravují), s jejichž pomocí by si zákazníci mohli ověřovat, kolik dat za den přenesli. Time Warner tak místo na bič sází na výchovu zákazníků.

Problémem nových cenových plánů bylo, že datové omezení (1 GB na dolním konci) bylo příliš nízké, zatímco cena 150 dolarů měsíčně pro maximální nenasyty byla zase příliš vysoká. Pro ty největší uživatele by to znamenalo ztrojnásobení ceny za připojení, a i když by se to týkalo jen relativně malého počtu zákazníků, stačilo by to na to, aby nespokojené obočí zvedlo dost zákazníků.

Zákazníci zvítězili. Zřejmě způsobili dostatečný povyk, křik o monopolu a  o nepovolených cenových dohodách zabral. Brzy se ozvala nevýdělečná skupina pro ochranu zákazníků Free Press a její petice s 15 000 podpisy se dostala až do Kongresu. A jelikož kongresman Eric Massa již před tím připravoval návrh zákona zakazujícího omezení v broadbandovém přenosu dat, petice se mu náramně hodila do krámu.

Time Warner Cable udělal dvě chyby najednou. Na jedné straně chtěl zvýšit poplatky ve chvíli, kdy nový prezident a Kongres mluví o tom, jak je broadbandové připojení důležité pro ekonomický rozvoj Spojených států a dokonce připravují finanční balíčky, které by měly dnešní stav broadbandu výrazně vylepšit. Druhou chybou bylo, že Time Warner ani slovem nenaznačil, co bude s vybranými penězmi dělat. Každý ví, že připojení není zadarmo, když ale firma, která má v řadě oblastí víceméně monopol, zvýší v době krize ceny třikrát, může být jasné, že to tak zcela jednoduše neprojde. A neprošlo.

6. 5. 2009

Autor: Václav Větvička