Američané mají pomalý internet

Američané se, ať už plným právem nebo ne, považují za vynálezce internetu. Proto mají pocit, že jejich připojení by mělo být nejrychlejší a nejlevnější. Opak je ale pravdou, což je zejména v době, kdy federální vláda mluví o miliardách dolarů, které chce do rychlého broadbandu investovat, velice užírá.

A když se objeví údaje o tom, že v Jižní Koreji je rychlost připojení čtyřikrát vyšší, nezná „nadšení“ Američanů mezí. Dobře nevychází ani porovnání ceny – zatímco za pomalé připojení platí Američané v průměru 46 dolarů měsíčně, cena v Koreji je o 17 dolarů měsíčně nižší. 

Porovnání se státy, jako je Jižní Korea, ještě Američané nakonec nějak vydýchají, protože jim brzy dojde, že asijské země, jako jsou Japonsko či právě Jižní Korea, jsou a budou v digitální oblasti o pár kroků před ostatními.

Důvodů je celá řada. Pravděpodobně tím největším bude konkurence, neboť většinou platí, že čím větší je konkurence, tím rychlejší a levnější připojení. Ve Spojených státech je ale konkurence spíše na papíře, protože ve většině případů je volba mezi kabelovým připojením (ve velké většině jen jedna firma ve městě) a telefonní společností. Nový vládní plán nehodlá otázku konkurence nijak řešit a zaměřuje se částečně na dodání broadbandového připojení do míst, kde firmy připojení neposkytují, částečně na podporu velkých poskytovatelů, kterou by měli investovat do kvalitnější infrastruktury.

Velké rozdíly jsou i v celkové kultuře mezi jednotlivými zeměmi – v Jižní Koreji je na rychlý internet připojeno nejméně 94 procent populace, ve Spojených státech pouze 65 procent populace. Zatímco korejská vláda připlácí chudým jak na počítač, tak na připojení - a tím dosahuje maximální digitalizace, Američané o tom nejméně 15 let pouze mluví. Reálné pokusy byly jen metrosítě a ty do světa žádnou díru neudělaly.

V Koreji existují vládní programy, které cíleným populacím vysvětlují výhody internetu - od žen v domácnosti až po malé děti, které budou internet potřebovat pro svoje vzdělávání. Korejská vláda již před deseti lety vyhlásila rychlý a levný internet jako prioritu a celých deset let se této priority drží. Vyšší zájem a nároky potom vedou k tomu, že se firmy snaží zájem podchytit.

S tím někteří experti nesouhlasí a tvrdí, že v otázce zájmu o internet na tom jsou jednotlivé země zhruba stejně, ale Korejci prostě zájem vědomě podporují a díky řadě finančních iniciativ zájem lidí dovedli do maxima. Navíc korejské regulační úřady mají mnohem větší moc nežli poměrně bezzubý úřad Federal Communication Commission - neustále vystavený tlaku velkých společností.

Dalším sporným bodem je otázka „otevřených“ a „uzavřených“ sítí. Zastánci otevřených sítí prosazují, že jednotliví majitelé sítí jsou povinni přenášet signál ostatních firem (samozřejmě za patřičný poplatek), zastánci uzavřených sítí (což jsou většinou společnosti, které si kabely zaplatily a zakopaly) potom tvrdí, že síť je jejich soukromý majetek a mohou s ní zacházet, jak chtějí. Řada asijských zemí (a pár evropských) naopak podporuje verzi otevřených sítí, neboť je přesvědčena o tom, že to zvyšuje nabídku nových firem, které na začátku nemusí platit enormní částky na infrastrukturu.

Bodem, se kterým nemůže ani vláda ani žádná technologie nic udělat, je potom hustota obyvatelstva, která je samozřejmě v přelidněné Koreji neporovnatelně větší (1 200 lidí na čtvereční míli oproti 88 lidem ve Spojených státech). Je proto výrazně levnější připojit dvacetipatrový dům nežli stejný počet lidí obývajících americkou vesnici na velké ploše. Tím je také částečně odpovězena otázka rychlostí, neboť v obou zemích platí, že základní kabely jsou optické, ale k tomu vedou kabely měděné. Ty jsou sice také rychlé, ale rychlost klesá s délkou. To u velkého domu není problém, ale ve chvíli, kdy měděné kabely rozvádějí signál po velké vesnici, je situace výrazně odlišná.

Zapomenout nemůžeme ani na technologii. V posledních pěti letech byla v Koreji nejvíce využívána technologie VDSL, kterou ale dnes opouštějí a zavádějí jinou, využívající výhradně optických vláken. Američané oproti tomu zahajují provoz technologie VDSL právě teď. A tak se zdá, že rozdíl se zmenšovat rozhodně nebude.

25. 5. 2010

Autor: Václav Větvička