Francie a broadband - Američané blednou závistí

Před necelými deseti lety se o této oblasti o Francii mluvilo spíše s despektem nežli pochvalně. V porovnání s tehdejší situací ve Spojených státech bylo broadbandové připojení nanejvýše čtvrtinové. Dnes je situace opačná a Američané se na Francii dívají se závistí.

Ještě zajímavější je to, jak Francouzi s připojením nakládají. Plných 52 procent jej využívá k VoIP, čímž jsou v Evropě (a možná i na světě) na prvním místě. V porovnání s Francií bledne jak Německo, tak Británie, kde VoIP využívá maximálně 6 procent lidí s broadbandem. Podobná situace je i v případě internetové televize, technologii IPTV používá 2,6 miliónu francouzských domácností. 

Jedním z důvodů prudkého nárůstu broadbandového připojení je značné množství firem, které jej nabízí. Společnosti jako Livebox, Freebox či Neufbox nabízejí připojení o rychlosti až 28 Mbps za měsíční poplatek kolem 30 Euro. V tomto poplatku bývají zahrnuty i technologie VoIP, IPTV a Wi-Fi. Konkurence prostě funguje.

Na jednu stranu by se mohlo zdát, že zákazníci prostě dostávají kvalitnější videozáznam, ale v podstatě o nic nejde.  Situace je ale o něco komplikovanější, s výrazným rozšířením rychlého broadbandového připojení a s ním spojených služeb dochází i prudkému zlepšení celé infrastruktury, což je v dnešním světě pro ekonomickou konkurenci mimořádně důležité.

Právě tady vidí řada analytiků problém, který může Američany brzy mrzet. Podle vyjádření Peter Cowheye, který dlouhé roky pracoval v regulační agentuře Federal Communication Commission, žijí Američané „ve vypůjčeném čase“, kdy sice stále ještě představují špičku v oblasti softwaru a webových inovací, ale zaostávají v oblasti infrastruktury a sítí.

Francie, která není zrovna prototyp volného podnikání, v roce 2000 zrušila monopol státní společnosti France Telecom, což na jedné straně umožnilo přístup zahraničních firem (např. Deutsche Telekom a Telecom Italia), na druhé straně pak vznik menších místních konkurentů. To velmi rychle přinutilo státní firmu ke snížení cen a zlepšení nabídky služeb.

Některé začínající firmy, např. Iliad, nabízí od počátku služby za nezměněnou částku 29,99 euro, přitom ale dnes mají v nabídce o 80 procent více služeb. V poslední nabídce (zatím pouze v Paříži) najdeme 100/50 Mbps za 29,99. Není divu, že s 2,5 milióny zákazníků je tato společnost (nabízející připojení pod jménem Free), největším konkurentem firmy France Telecom.

Američanům sice nutnost konkurence došla také, ale velké firmy jako třeba SBC Communications natolik úspěšně bojovaly proti regulacím, že se nástup konkurence výrazně zpomalil. Navíc státní a federální regulační agentury prosadily pod tlakem velkých firem natolik vysoké poplatky za využití kabelů konkurence, že je menší společnosti prostě nemohou platit.

Nevyšla ani snaha některých politiků postavit proti sobě kabelové a telefonní společnosti. Teoreticky měli na konkurenci vydělat zákazníci, ve skutečnosti ale většina malých poskytovatelů DSL brzy zkrachovala a Američané jsou ve většině případů odkázáni na dvě možnosti – místní kabelovku nebo velkou telefonní společnost. 

25. 8. 2010

Autor: Václav Větvička