Vracejí se FUP – omezovací limity?

Myšlenka přiškrtit kohoutek drzounům, kteří toho na internetu narejdí moc, je stará jako broadband sám. V době největšího rozkvětu internetového pirátství se to dokonce mělo stát metlou na piráty.

Od té doby majitelé bezdrátových sítí více méně sedí na plotě a na jednu stranu vysílají varovná prohlášení, na druhou stranu zase ve chvíli, kdy prostý lid začne nadávat, vysílají prohlášení poněkud uklidňující.

V poslední době ale situaci značně rozvířila firma Neflix, která začala svůj obchodní model půjčování filmů na DVD přesouvat na streaming. A během prvního roku se ukázalo, že firma ukousne téměř 44 procent celého broadbandového balíku. A ošívat se začali všichni.

Začíná to vypadat, že dny, kdy broadbandové připojení připomínalo nekonečný bufet, jsou pryč. Firma AT&T již oznámila. že začne svým zákazníkům omezovat datové objemy (na mobilních perifériích to již udělala před rokem). U připojení DSL je limit 150 GB měsíčně, vysokorychlostní sítě U-Verse pak 250 GB. Cena za překročení je stanovena na 10 dolarů za každých 50 GB. Největší kabelová firma Comcast má také 250 GB limit, Time Warner Cable s něčím podobným experimentuje již třetí rok a vždycky, když začnou lidé moc řvát a hrozit odchodem, tak zase kohoutky uvolní.

AT&T se brání poukazem na to, že se omezení dotkne pouze dvou procent zákazníků, ta dvě procenta ale současně využívají přes 20 procent celého datového přenosu. Průměrný uživatel DSL prý využije pouhých 18 GB měsíčně, takže se nemá čeho bát. Navíc limit se dosáhne až po streamingu 65 filmů v HD.

Tak jednoduché to ale zase není. Datové objemy totiž neznamenají pouze streamování filmů, ale také běžné rejdění po internetu, kde se updaty pro programy Microsoftu počítají na desítky měsíčně, a když k tomu přidáme denní update antivirových programů, něco to vydá. Dalším populárním trikem poslední doby je updatování her pro herní konzoli, což je nutné již při instalaci. Poslední dvě zakoupené hry vyžadovaly 380 MB dat (každá). Jednotlivě možná maličkost, ale dohromady se to nastřádá.

Další zajímavostí je potom prohlížení filmů prostřednictvím streamingu od Netflixu. Jelikož se dnes Netflixu platí jak za streaming, tak i za samotné posílání DVD poštou, a Netflix má navíc v onlinové verzi jen asi 5 procent své nabídky, má streaming cenu jen v případě, že není počet filmů omezen (za stejnou cenu máme v klasické podobě Netflixu maximálně 5 až 6 filmů měsíčně) a ještě mají HD kvalitu.

Pokud pominu staré filmy, kde se o nějaké HD kvalitě nedá mluvit, kvalita těch nových pecek v poslední době razantně poklesla. A při stížnostech nastal klasický boj o seržanta Gríšu, kdy Netflix sváděl vinu na AT&T,  že mu utahuje kohoutky, a AT&T zase tvrdil, že jejich signál je dokonalost sama a že od Netflixu leze ořezaná kvalita. Mezitím začal haprovat modem, čili do problému vlezla třetí proměná.

Modem se svižně vyřešil, kvalita filmů mizerná pořád. Intenzivní šťourání v hlubinách informací Netflixu našlo skryté místečko, kde Netflix defaultně každému začal posílat filmy v poloviční kvalitě a tu HD nabízel jen těm, kteří se s urputností jim vlastní proklikali až do té skryté komnaty. Na chvíli to pomohlo, ale po týdnu jsme zase v bodě nula. No a jestli vyjdou předpovědi o tom, že se spotřeba broadbandu za každé 2 a půl roku zdvojnásobí, máme se na co těšit. 

8. 12. 2011

Autor: Václav Větvička