Chystají se další zákony na omezení svobody internetu

Často máme pocit (neříkám, že na něm nic není), že v české kotlině co zákonodárce, to idiot. Nejhorší ale je to, že jinde to není výrazně lepší. Alespoň pokud tam můžeme usuzovat podle zákonů týkajících se nejrůznějších digitálních aktivit, které se s větším či menším úspěchem snaží prosadit.

Jedním z příkladů může být americká snaha chránit děti před internetovou pornografií. Nápad jistě chvályhodný (byť připomínající snahu otevírat vrata do stodoly ve chvíli, kdy už lehla popelem), ale provedení ploskolebé. 

Podle zákona by totiž každá firma poskytující placené připojení k netu, tedy i hotel nebo kavárna, musela po neomezenou dobu udržovat veškeré informace o tom, jakou kdo měl na netu aktivitu. A navíc umožnit k nim přístup vládním úředníkům, kdykoliv si vzpomenou.

Co si budeme povídat, o takhle mocném dozoru nad tím, co v internetových dálavách děláme, by si ráda nechala zdát i komunistická policie.

Ještě důkladněji na to jdou na Havaji, tam se snaží lidem nacpat do krku zákon H.B.2288, který by nutil nejen firmy nabízející placený přístup, ale i zaměstnavatele s přístupem k internetu, aby dva roky udržovali informace o tom, které stránky jsme navštívili a jaké IP adresy použili. Sice by to platilo „pouze“ na Havaji, ale i to by stačilo.

V New Yorku zase připravují zákon, který by nutil přidat ke každému komentáři jméno, e–mail a IP adresu. Lehce přitom zapomněli na drobnou skutečnost – první dodatek americké ústavy zaručuje právo na anonymní svobodu projevu.

V sebemrskačské snaze bojovat proti světovému terorismu Američané nezapomínají ani na kyberterorismus a připravují zánon CISPA (Cyber Intelligence Sharing and Protection Act). Ten by nutil všechny firmy předávat veškeré informace o účastnících internetového provozu americké vládě.

Teoreticky by mělo jít o on–line útoky, vyhrožování či ohrožování mladistvých, ale celé znění je natolik vágní, že by si vláda mohla prohlížet cokoliv kdykoliv, bez potřeby soudů. Ministerstvo domobrany by si pak tyto údaje mohlo ponechat bez jakéhokoliv omezení.

A nevládní snahy nejsou výrazně lepší, protože jsou poháněny politickou snahou vymámit peníze z lobistů. Ti potom společně bojují za zrušení dosavadní internetové „neutrality“.

Je jasné, že poskytovatelé internetových připojení mají při myšlence na zánik neutrality vlhké sny, protože tím se přiblíží chvíle, kdy by mohli rozhodovat o tom, která aplikace nám na počítači pojede jako blesk a které přibrzdíme perka.

Jo, to by se to podepisovaly smlouvy s konkurencí, kdybychom jim mohli libovolně držet prst na kohoutku. Třeba takový Netflix by byl tááákhle malinkatej, kdyby mu majitelé drátů mohli diktovat podmínky streamingu.

A tak se můžeme spolehnout jen na jednu věc – jak se politik opře do digitálních  technologií, neomylně to pohnojí. Jestli z agilnosti, z blbosti nebo ze zlé vůle, není současné vědě známo. Ale ona ta otázka proč není zase tak moc důležitá. 

27. 6. 2012

Autor: Václav Větvička