Internet v celé Praze zdarma již za rok?

O projektu, který již delší dobu funguje na Praze 5, jsme již psali. Nyní se objevila teze o celopražském internetu hrazeného částečně z dotace Ministerstva informatiky. Je podobný plán přínosem, nebo jen snahou snížit již tak minimální náklady na připojení k internetu na území hlavního města?

Průkopníkem je Smíchov

O internetu zdarma v pátém pražském obvodě jsme již psali v tomto článku. Již tehdy jsme se zmínili o plánu podobným způsobem připojit celé území hlavního města. Problém je ten, že původní plán poskytnout v Praze internet zdarma se rozplývá jako pára nad hrncem a nové plány hovoří jen o bezplatném připojení na stránky úřadů, dopravního podniku a dalších společností vlastněných městem. Cílem tedy není poskytnout internet zcela zdarma, ale za poplatek, který by mohl konkurovat některým komerčním operátorům.

Krok první: žádáme o dotaci

Ministerstvo informatiky vypsalo pro letošní projekty granty. Každý žadatel musí předložit projekt, na kterém se podílí minimálně třiceti procenty vlastními prostředky. Celkové náklady na internet v Praze se odhadují na 150 milionů korun a tedy dle slov primátora Béma bude město žádat o 100 milionů od Ministerstva informatiky. Již tato žádost je značně sporná, mnoha společnostem i sdružením se nelíbí a dle posledních informací ji bude prověřovat i Evropská komise.

Proč tolik povyku?

Jednak řada lidí upozorňuje na nejasný záměr a absenci zpracovaného projektu. Město zatím nemá představu o technologii, kterou využije, ani o službě samotné. Absence alespoň rámcového projektu je trestuhodná a neomluvitelná. Komerčním operátorům se také nelíbí možnost dotování internetu z rozpočtu – hrozí zde riziko dumpingových cen, které by mohly ohrozit pozice některých poskytovatelů.

Dotace má poměrně jasně definovaná pravidla a ty tento projekt v mnoha směrech nesplňuje, takže se domnívám, že dotace připadne projektům jiným. Město se ale v takovém případě nechce vzdát a o podobnou dotaci bude žádat v rámci grantů Evropské unie. I zde může být ale radnice města konfrontována s nejasnou realizační politikou, která působí neprofesionálně. Navíc zazněly teze, že město rozhodne o technologickém postupu realizace a podobě služby až po přidělení dotace – tedy vlastně možná nikdy.

Je podobná služba vůbec potřebná?

Toto je otázka do pranice, protože vzhledem k absenci podrobné specifikace služby jde o spekulace a tzv. řeči o ničem. Každopádně platí skutečnost, že velká města nemají problém s levným a rychlým připojením jak do domácnosti, tak do firem. O problémech s internetem by mohli hovořit zejména obyvatelé malých obcí. Místa, kde není kromě dial-upu jiná možnost připojení, ještě existují, a není jich zrovna málo. Tam, kde se mají poněkud „lépe“ mohou využívat CDMA nebo GPRS. Tento typ internetu ale asi nelze považovat za vysokorychlostní v pravém slova smyslu.

Závěrem

Osobně jsem nakloněn spíše podpoře internetu na vesnicích a malých městech. Ve velkých městech je nabídek více, mnohdy i skutečně nepřeberné množství, a vytváří se i dostatečná konkurence, ze které může zákazník těžit. Příkladem může být zrychlené ADSL. Uživatelé internetu na vesnicích, kde není žádná jiná možnost připojení, jsou odkázáni na předražený neomezený dial-up.

1. 2. 2006

Autor: David Procházka