Úvod > Články > Amerika & broadband: mohou si na něco stěžovat?

Amerika & broadband: mohou si na něco stěžovat?

Spojené státy jsou dost citlivé na otázky kolem širokopásmového připojení, protože mají (oprávněný) pocit, že nejsou v této oblasti úplně na špičce. Přes velký pokrok v přístupových technologiích, rychlost nasazování rychlých přípojek k Internetu a medializaci širokopásmového připojení se prostě nemohou rovnat mnoha asijským zemím, a proto pochopitelně hledají řešení… a výmluvy.

Začněme (zdánlivě) optimisticky: společnost Nielsen/NetRatingsnedávno oznámila, že širokopásmové přípojky v amerických domácnostech překonaly přípojky úzkopásmové. Kdo tuto oblast sleduje pozorněji, neunikne mu, že plány na překonání pomalých přípojek byly v USA poměrně daleko v budoucnosti. Jsou tedy tak šikovní, že překonali sami sebe, nebo se stal zázrak? Ani jedno ani druhé. Statistické údaje totiž v tomto případě mezi širokopásmové vhodně zahrnuly i přípojky ISDN (Integrated Services Digital Network). Těch sice v amerických domácnostech není zas tak moc, na rozdíl od DSL nebo kabelových přípojek, ale do statistiky se ta čísla velmi hodí. Do úzkopásmových přípojek tak spadne pouze vytáčené spojení.

Byli to tedy v tomto případě analytici, kteří pro změnu překonali sami sebe: přestože totiž neexistuje obecně přijatá definice širokopásmového přístupu, zejména co se kapacity týká, tak jednu vlastnost musí splňovat každá přípojka, která se chce řadit mezi širokopásmové – musí poskytovat trvalé a nikoli vytáčené spojení. Proto do této kategorie ISDN zásadně nepatří, byť třeba nabízí 128 kbit/s, což pro někoho může být kapacitně širokopásomové přípojce hodně blízko…

V červenci podle takto podaných údajů si mohlo 51% Američanů užívat rychlého připojení i doma, na rozdíl od 38% v loňském roce. V absolutních číslech 51% všech on-line uživatelů znamená 63 miliónů. Zatímco vloni bylo v USA celkem 114 miliónů uživatelů s on-line přístupem, z čehož přes 70 miliónů používalo vytáčené spojení, letos celkový počet on-line uživatelů překonal 124 miliónů. Podle analytiků to znamená v přepočtu nárůst počtu širokopásmových přípojek meziročně o 47% (a pokles počtu takto vymezených úzkopásmových přípojek o 13%).

V Nielsen/NetRatingszkoumali také demografické rozložení „širokopásmových“ uživatelů: téměř 60% mladých lidí (18-20 let) a malých dětí (2-11 let) používá rychlý přístup. Úzkopásmové připojení převažuje pouze ve skupině seniorů (nad 65 let). Následující tabulka ukazuje přehledně jednotlivé věkové skupiny:

     Broadband vs. Narrowband Connections by Age Group
              (U.S., At-Home)
     --------------------------------------------
     Age Group          Narrowband % Broadband %
     --------------------------------------------
     18 To 20              41%           59%
     2 To 11              42%           58%
     25 To 34              45%           55%
     12 To 17              47%           53%
     21 To 24              47%           53%
     35 To 49              49%           51%
     50 To 54              51%           49%
     55 To 64              54%           46%
     65 To 99              66%           34%
     --------------------------------------------
Zdroj: Nielsen//NetRatings, 7/2004

„Big picture“

Zatímco v Japonsku si mohou uživatelé skutečně užívat širokopásmové připojení a sledovat třeba zajímavé filmy či seriály, ještě než se dostanou do televize, protože jim jejich sledování na TV obrazovce jejich 100 Mbit/s přípojka k Internetu pohodlně dovolí, (ani) Američané tento luxus neznají. Přes výše uvedené – na první pohled velice pozitivní - statistické údaje je celkový pohled na situaci poněkud odlišný.

USA se totiž v porovnání se světem prostě v tomto ohledu propadá: zatímco v roce 2000 bylo na 3. místě mezi zeměmi OECD (Organization for Economic Cooperation & Development), vloni se již octlo na místě desátém. Propadá se jak v podílu populace využívající širokopásmový přístup, tak v rychlosti těchto přípojek. Přes USA jsou dnes nejen tradičně širokopásmově orientované země jako Japonsko nebo Korea, ale i Belgie nebo Kanada.

Pro USA to není dobré vysvědčení, protože se jedná o důležité měřítko ekonomického rozvoje a souvisí s tím také možnosti rozvoje dalších moderních technologií jak plnohodnotné video, lékařská péče na dálku, on-line hry nebo internetová telefonie. I výrobci a tvůrci aplikací ze zemí na čele žebříčku se začínají velice prosazovat na americkém trhu.

Americká politika, přes velká slova, příliš rozvoji nepomáhá, spíše naopak. Mezi rozvinutými zeměmi je USA jeden z mála států, který nemá komplexní plán nasazení širokopásmových přípojek. Blížící se volby žádné převratné návrhy ani sliby zatím nepřinášejí. Oba prezidentští kandidáti volají po univerzálním širokopásmovém přístupu, ale cestu k němu vidí jinak:

John Kerry chce mj. zavést 20% daňovou motivaci pro investice do širokopásmových technologií příštích generací, do roku 2006 zavést univerzální širokopásmový přístup pro pohotovostní složky. George W. Bush pak chce udržet přístup k Internetu nezatížený daní, obecně zamezit regulaci bránící investicím a použít federální území pro stavbu základnových stanic nebo kladení optických kabelů.

Pozorovatelé poukazují na to, že USA si nebere moc příklad ze zemí na čele žebříčku. V Japonsku a Koreji nešlo v první řadě o nějaké masivní vládní dotace do rozvoje přístupových sítí, ale politika navozující velmi tvrdou konkurenci. Místní dominantní telekomunikační provozovatelé museli zpřístupnit své sítě novým provozovatelům za rozumné, vládou stanovené ceny. A noví provozovatelé tvrdě zaútočili: např. Hanaro v Koreji nebo Yahoo! BBv Japonsku stlačili ceny a současně zvyšovali rychlost připojení. I podle OECD je konkurence důvodem, proč se v některé zemi rozvoji rychlých přípojek k Internetu daří. Mimochodem privatizace státem vlastněného monopolního Korea Telekom byla podmíněna požadavkem státu na dovedení širokopásmových přípojek (od 1 Mbit/s výše) do každé korejské vesnice.

Telekomunikační trh a jeho vývoj v USA je velmi komplexní, než aby se zde dal zjednodušeně popsat, ale ve výsledku došlo k nezáviděníhodné situaci: složitý konkurenční boj prostě vyhrávají ti tradičně silní a většinu trhů ovládají při nejlepším duopoly. Proto si mohou od zákazníků účtovat 35 dolarů za přípojku o 1,5 Mbit/s, když Yahoo! BB si účtuje o deset dolarů méně za přípojku nabízející kapacitu 26 Mbit/s (podle BusinessWeek online).

Politici se raději odvracejí od řešení složitého problému, co s konkurencí u tak vlivných a silných telekomunikačních provozovatelů, a zaměřují svoji pozornost raději na jiná média pro rychlý přístup. Proto je zaujaly nové technologické možnosti bezdrátového širokopásmového připojení, které reprezentuje především WiMAX se slušným dosahem pro metropolitní pokrytí i s okrajovými částmi měst a s kapacitou, která bude zpočátku konkurovat ADSL. Problémem zde však zůstává dostupné a vhodné kmitočtové spektrum, takže oba prezidentští kandidáti volají po uvolnění více kmitočtového spektra.

Na podporu další konkurence vzniká v americkém Senátu zákon umožňující odepsat výdaje na zařízení u provozovatelů, kteří budují sítě poskytující kapacitu minimálně 20 Mbit/s. Státní program dluhopisů zase podporuje magistráty, aby budovaly optické sítě, které pak pronajmou novým provozovatelům. Další možností pro řídce osídlené nebo vzdálené oblasti je sdružit místní zájemce, a přitáhnout tak zájem poskytovatelů širokopásmového připojení (tento přístup se osvědčil např. v Kanadě). Po celkové revizi americké telekomunikační politiky volá také jeden z otců Internetu (spolutvůrce architektury TCP/IP): Vint Cerf (a jako viceprezident společnosti MCI má jistý vliv). Telekomunikační zákon, který byl v USA schválen roku 1996, patří podle něj do minulého tisíciletí.

I když hlavní telekomunikační provozovatelé neusínají na vavřínech a mají rozjeté plány na budování optických přístupových sítí, které by přinesly vyšší kapacitu miliónům amerických domácností během několika let (provozovatelé SBC a Verizon), bez tvrdé konkurence budou uživatelé stále platit více, než je nutné, a budou mít mnohde problém se k rychlé přípojce vůbec dostat.